Fenomén studentské a pracovní migrace je sice globální, ale jen málokterá evropská země jím trpí tak drtivě jako Slovensko. Kvůli nespokojenosti se společenskou a ekonomickou situací odtud odcházejí ti nejnadanější, kteří se už zpravidla nevracejí. Díky unikátní jazykové a kulturní blízkosti má tento masivní intelektuální exodus jednoznačného vítěze: Česko.

Slovensko do velké míry ztrácí mladou elitu ještě před nástupem na univerzitu. Ze země odchází studovat do zahraničí přibližně pětina maturantů. Po Lucembursku je to druhý nejvyšší podíl mezi vyspělými státy a desetkrát více než jejich průměr. Ještě hrozivější je pro budoucnost Slovenska následující trend: o odchodu do zahraničí podle průzkumu agentury NMS uvažovaly nebo pořád uvažují dvě třetiny lidí mezi 18 a 29 lety.  

Jednou z těch, kdo se takto rozhodli už v minulosti, je pediatrička Barbora Sacherová z Lučence, jež v Česku vystudovala medicínu a poté v Praze zahájila i svou lékařskou praxi. „V Česku jsem se rozhodla zůstat nejen kvůli vyššímu platu, ale hlavně kvůli lepším pracovním podmínkám, kvalitnějšímu systému postgraduálního vzdělávání lékařů a celkové úrovni nemocnic. Přestože život v cizí zemi není vždy snadný a člověk se občas setká i s negativními reakcemi, výhody pro mě stále výrazně převažují,“  řekla newsletteru 11am.

Migrace za prací a studiem se s rozšiřováním Evropské unie v roce 2004 zrychlila v mnoha zemích střední a východní Evropy. Slovensko se však vymyká specifikem, které je pro něj výhodou i prokletím zároveň: jazykovou a kulturní blízkostí k České republice. Většina mladých Slováků, kteří chtějí studovat v zahraničí, míří právě sem a důvodům se nelze divit – české univerzity nabízejí často kvalitnější a pro Slováky stejně jako pro Čechy bezplatné vzdělání. Národy, jež tvořily po více než 70 let společný stát, jsou si enormně blízké, přičemž možnost užívání slovenštiny ve školách je daná dokonce zákonem.

Podle dat českého ministerstva školství loni studovalo v tuzemsku 24 tisíc Slováků. Je to zdaleka nejvíc – celých 40 procent – ze všech zahraničních vysokoškoláků v Česku. Současně jde o nejvyšší číslo od roku 2012.

Pro rychle stárnoucí populaci to znamená cenný příliv mladých lékařů, IT specialistů či vědců. Bez migrace by s odchodem silných ročníků ze sedmdesátých let zemi do roku 2050 chyběl jeden milion lidí na trhu práce. Podle dřívějších projekcí, které však nebraly v úvahu nástup umělé inteligence, bude Česku scházet nejméně 500 tisíc pracovníků, pokud se mu podaří zapojit do pracovního procesu 30–40 tisíc cizinců ročně.

Pro jedny brain drain, pro druhé brain gain

Problém odlivu mozků ze Slovenska umocňuje fakt, že odcházejí ti nejlepší maturanti. Potvrzuje to slovenské ministerstvo školství, podle něhož v roce 2024 studovalo v zahraničí 39 procent top maturantů z mateřského jazyka a 61 procent těch, kteří excelovali v matematice.

Odchod nadaných mladých lidí dostává Slovensko do bludného kruhu – čím je jich v zemi méně, tím více trpí ekonomika a roste motivace k odchodu i v dalších generacích. Když jsem odcházela z gymnázia v jednom ze slovenských krajských měst na českou vysokou školu, pozorovala jsem podobný trend: ven mířily asi dvě třetiny mých spolužáků. A většina právě do Česka.

Z nich jsou často odborníci v žádaných profesích, jako jsou lékaři či experti v IT. „Existují studijní obory, ve kterých jsou Slováci zastoupeni početněji, například medicína nebo informatika. V některých ročnících bylo na informatice dokonce více Slováků než Čechů,“ uvedl politolog Peter Spáč z brněnské Masarykovy univerzity pro Denník N.

Také si přečtěte:
Už je to tu zas. Mladí nechtějí pracovat podle starých pravidel
Americkým univerzitám hrozí ztráta peněz i odliv vědeckých talentů

Pro Česko je tento trend naopak pozitivní. Mladí Slováci se zde často kariérně velmi dobře a snadno uchytí a zařadí se mezi dobře vydělávající skupinu lidí. To pomáhá aspoň částečně doplňovat český trh práce, který se bude v příštích letech kvůli odchodu silných ročníků do důchodu a nástupu početně slabších generací potýkat s čím dál větším nedostatkem lidí.

Pravděpodobnost návratu těchto lidí s přibývajícími roky v zahraničí a s tím spojeným budováním kariéry či založením rodiny navíc klesá. Podle dat slovenského ministerstva školství přitom Slováků, kteří studovali na zahraničních univerzitách, zůstávají v cizině tisíce – domů se vrací jen přibližně 40 procent z nich, u některých oborů jako IT dokonce jen třetina.

Tuto tendenci potvrzuje i Martina Švecová z Banské Bystrice, pro niž bylo Česko od začátku jasnou volbou: „Na Slovensku mě po střední škole nic nedrželo. Rodina moje rozhodnutí podporovala a volba méně kvalitního studia doma mi přišla iracionální,“ říká datová inženýrka, jež přestala o návratu uvažovat po dokončení studia.  

Slováci, kteří po studiích v Česku zůstanou nebo sem přijdou nastartovat kariéru, odvádějí českému státu nemalé daně, aniž by musel investovat do jejich základního a středního a mnohdy i vysokoškolského vzdělání. Ukazují to také data tuzemského ministerstva práce a sociálních věcí, podle nichž patří Slováci v Česku k nejlépe vydělávajícím národnostním menšinám. Zatímco mediánová, tedy nejčastější, mzda českých občanů v roce 2025 dosahovala 43 600 korun, u občanů Slovenska to bylo 51 tisíc korun.

Volby jako katalyzátor

Slovenská vláda premiéra Roberta Fica si přesto problém odlivu mozků nepřipouští. Upozorňování na rostoucí odchody Slováků do zahraničí nazval slovenský ministr financí Ladislav Kamenický na svém Facebooku „lží slovenské opozice“. Jeho resort nedávno zveřejnil statistiku, podle níž se v posledních letech trend čisté migrace začal naopak otáčet: počet Slováků vracejících se zpět do země podle informací úřadu po desetiletích poprvé od roku 2024 převyšuje počet odcházejících.

U studentů a mladých lidí, jejichž masová migrace poškozuje budoucnost země nejvíc, je však situace odlišná. Podle dat organizace UNESCO sice absolutní počet slovenských studentů v zahraničí stagnuje, avšak důvodem je zejména nástup populačně slabších ročníků, a nikoli změna trendu. Zájem odejít mezi mladými naopak roste – jak ukázal letošní průzkum slovenského Úřadu komisaře pro děti mezi studenty ve věku 16 a 17 let, o odchodu do zahraničí uvažují dokonce až tři čtvrtiny z nich.

Jako nejčastější důvody v něm mladí lidé zmiňují vyšší příjmy a životní úroveň v zahraničí, lepší podmínky v práci i při založení rodiny či víc kariérních možností. „Když jsem před pěti lety končila studium, byl slovenský pracovní trh pro absolventy psychologie nepříznivý. Znám lidi, kteří museli po škole jít pracovat mimo svůj obor, protože tam nebylo dost nabídek. Rozhodla jsem se proto přestěhovat do Prahy, kde je více pracovních možností v oboru klinické psychologie,“ řekla 11am psycholožka Lucia Schlosserová, jež odjela z Bratislavy po promoci za prací a doktorandským studiem.

Mnozí však argumentují také nesouhlasem s aktuální politickou situací na Slovensku a polarizací tamní společnosti, která se dál prohlubuje. Podle letošního průzkumu agentury NMS jsou nespokojenost se směřováním Slovenska a s vládou dvěma nejčastějšími důvody pro zvažovaný odchod do zahraničí: uvedla je víc než polovina dotázaných. Společenskou situaci kritizují rovněž lékaři, kteří v posledních letech na Slovensku kvůli podmínkám ve zdravotnictví několikrát hrozili hromadnými výpověďmi. Jak ukazuje zpráva OECD, právě udržení lékařského personálu je pro Slovensko kriticky důležité, protože počet lékařů a sester v poměru k velikosti populace je jedním nejnižších v Evropské unii.

Podpora s podmínkami

Zastavit odliv mozků má zlepšování slovenského školství. Pomoci tomu má mimo jiné zákon o vysokých školách z letošního března, který zavádí nové profesně zaměřené studijní programy či společné studijní programy se zahraničními institucemi.

Na Slovensku funguje také několik stipendijních programů jako „Študujem doma, Slovensko ma odmení“ nebo „Štipendium Martina Filka“, jež mají mladé lidí motivovat ke studiu v rodné zemi či aspoň k návratu po absolvování školy v zahraničí.

O druhé zmíněné stipendium se kdysi ucházel i Martin Milenovský, ředitel ve společnosti pro vývoj AI řešení, který v současnosti žije v kanadském Vancouveru. Stipendium mu mělo pomoci hradit náklady spojené se studiem na Univerzitě v Cambridgi, nakonec se však rozhodl jej odmítnout. Zavazovalo by ho totiž nastoupit na konkrétní pozici ve státní sféře s platovými podmínkami daleko pod hranicí toho, co mu nabízely soukromé společnosti. „Stipendium by mi sice uhradilo školné i část životních nákladů, ale ty jsem nakonec díky vyšší mzdě rychle splatil,“ uvedl pro 11am.

Podle něho jsou tyto programy často příliš okleštěné. „Stipendia od vlády by měla větší dopad na to, kolik lidí je nakonec využije, pokud by byla dostupná většímu okruhu lidí a nevázala se jen na státní sféru či čerstvé absolventy vysokých škol,“ podotýká.

Vztah na dálku

Příklady zemí, kterým se tento negativní trend povedlo zastavit, ukazují, že řešení se musí týkat celé ekonomiky. Jedním z pozitivních příkladů je Polsko, jemuž se v posledních letech daří lákat emigranty zpět do země. Zasloužil se o to především dlouhodobě nadprůměrný ekonomický růst země, který je s loňskými 3,6 procenta jedním z nejrychlejších v Evropské unii. Ve Varšavě nebo Krakově začaly vznikat regionální technologické huby firem jako Microsoft a Google, jež nabízejí atraktivní pracovní místa, což z Polska dělá „zlatý důl technologických talentů“,  uvedl pro portál Euronews venture kapitálový investor Dominik Andrzejczuk.

Příkladem dobré praxe je rovněž Estonsko. Pobaltská země, kde je míra odlivu mozků tradičně vysoká, se začala spíš než na motivování lidí k návratu soustřeďovat na to, jak využít kapitálu svých občanů i na dálku. Estonsko v posledních letech masivně investuje do digitalizace státní sféry. Díky tomu mohou být občané ve spojení s rodnou zemí také v zahraničí, a to jak kulturně, například skrze program Global Estonian, tak i při řešení administrativních záležitostí skrze elektronický identifikační systém.

Jestli se Slovensku povede negativní trend odlivu mozků obrátit či přimět aspoň více lidí k návratu po studiích domů, zůstává otázkou. Nakonec se ptám i sama sebe, co by mě k návratu na rodné Slovensko mohlo přesvědčit. Podobně jako pro mnoho z desetitisíců slovenských emigrantů v Česku by ale jakékoli řešení přišlo už pozdě: moje šance na návrat je s rozjetou kariérou, založenou rodinou a nově i získaným českým občanstvím prakticky nulová.

Editovala Markéta Fišerová