Vládní koalice v Německu se po vyostřených jednáních dohodla, že prozatím sníží daň z elektřiny pouze části německých firem. Na plošné snížení, ke kterému se zavázala v koaliční smlouvě, ve státní kase teď nezbývají peníze.

Středopravá Křesťanskodemokratická unie (CDU) a její bavorská sestra (CSU) v otázce menší daně z elektřiny, jejíž výtěžek jde mimo jiné i na rozvoj obnovitelných zdrojů, ustoupily koaličním socialistům (SPD). Minulý týden se strany dohodly, že od příštího roku tuto daň zredukují pouze firmám v odvětvích průmyslové výroby, zemědělství a lesnictví. V koaliční smlouvě přitom slíbily, že daňovou zátěž kvůli vysokým cenám energií sníží na evropskými předpisy dovolené minimum 0,1 centu za kilowatthodinu firmám napříč odvětvími a na 0,05 centu pro nepodnikatelské subjekty včetně domácností.

Těm, na které se teď nedostane, chce podle výsledků jednání z minulého týdne vláda zatím ulehčovat jinými způsoby. Podle šéfa CSU Markuse Södera bude koalice usilovat o to, aby se daň z elektřiny mohla snížit všem od 1. ledna 2027.

Snížení cen energií má pomoci nastartovat německý hospodářský růst, podle prognóz totiž zemi hrozí už třetím rokem po sobě stagnace. Německé ceny energií táhne vzhůru řada faktorů, včetně vysokých poplatků za údržbu přenosové sítě, drahé výroby z obnovitelných zdrojů či závislosti na dovozech zemního plynu. Kvůli vysokým cenám energií, které jsou v Německu ve srovnání s Čínou nebo USA až dvojnásobné, v nedávné době některé velké průmyslové podniky v zemi omezovaly výrobu nebo ji částečně přemisťovaly jinam. Zatímco chemička BASF přesunula část výroby do Číny, společnosti Aurubis nebo Trimet Aluminium musely také výrobu v zemi omezit. Globální ocelářský gigant ArcelorMittal v roce 2022 dočasně kvůli drahým energiím zastavil provoz jedné ze svých vysokých pecí v Brémách a ve své ocelárně v Hamburku.

Současná daň z elektřiny ve výši 2,05 eurocentu za kilowatthodinu by se tak podnikům ve jmenovaných odvětvích měla snížit od příštího roku na 0,1 eurocentu. Průměrná cena za kilowatthodinu pro průmysl se letos podle statistického serveru Statista pohybuje kolem 18,31 centu a pro domácnosti okolo 39,69 centu, včetně této daně.

Podle vlády by ze změn mohlo profitovat více než 600 tisíc podniků. To je však jen nepatrná část všech firem v zemi. Německá průmyslová a obchodní komora se obává, že se snížení daně z elektřiny dotkne nanejvýš 15 procent všech provozů. Opatření se totiž nebude týkat nevýrobních podnikatelských odvětví, jako například služeb.

Ostatní spotřebitele chce vládní koalice osvobodit od ledna 2026 od placení poplatku za skladování plynu. Ten byl od ledna letošního roku 0,299 centu za kilowatthodinu, od 1. července pak klesl na 0,289 centu. Zároveň má vláda v úmyslu za všechny odběratele částečně platit poplatky za přenosovou síť a další příplatky. Podrobnosti zatím nebyly zveřejněny.

Vláda také chce německé ekonomice pomoci investicemi, které mají proudit hlavně do zastaralé infrastruktury. Kvůli tomu ještě před jmenováním nového kabinetu na jaře Bundestag schválil rekordní investiční balíček o objemu 500 miliard eur (12,5 bilionu korun). Jeho součástí je i Klimatický transformační fond, jehož pomocí chce kabinet pomoci ostatním odběratelům elektřiny, kterých se snížení daně z elektřiny nedotkne.

Chybí peníze

Důvodem pro změnu postoje vládních stran je nedostatek peněz ve státním rozpočtu. Koaliční smlouva obsahuje ustanovení, že všechny plánované reformy jsou podmíněny momentální ekonomickou situací. Snížení daně z elektřiny pro všechny by v roce 2026 stálo přibližně 5,4 miliardy eur (135 miliard korun), jež momentálně podle ministra financí Larse Klingbeila (SPD) ve státní kase chybí. „Kdybychom mohli dělat více, budeme dělat více, ale musíme sledovat i státní rozpočet,“ řekl ke snížení daně z elektřiny kancléř Friedrich Merz (CDU).

Rozhodnutí snížit daň jen vybraným sektorům ekonomiky však vyvolalo podle serveru Clean Energy Wire nespokojenost německé veřejnosti. Vláda je teď pod tlakem najít cestu, jak tuto daň snížit i domácnostem.

Rozhodnutí vlády kritizovala také řada politiků ze všech částí německého politického spektra. Nesouhlas se ozývá především z jednotlivých spolkových zemí. Se závěrem koaličního výboru nesouhlasí například premiér Severního Porýní-Vestfálska Hendrik Wüst (CDU), ale ani socialistický předseda vlády Braniborska Dietmar Woidke (SPD). Vládu za nedodržení slibů tepala také parlamentní opozice. Kritika zazněla rovněž ze strany zástupců podnikatelských svazů, ale i zájmových sdružení na ochranu sociálních práv (Sozialverband Deutschland).

Podle nedávno představeného návrhu státního rozpočtu na příští rok se má rozpočtový schodek postupně zvýšit na 66 miliard eur v roce 2029 ze zhruba 20 miliard eur loni. Celkový vládní dluh má do roku 2029 vzrůst na 3,78 bilionu eur, tedy zhruba 72,5 procenta HDP ze současných 65,4 procenta. Kromě rekordního investičního balíčku chce Německo například masivně investovat do své obrany a počítá s tím, že ze současných dvou procent HDP své obranné výdaje zvýší na 3,5 procenta HDP do roku 2029.

Zkouška soudržnosti koalice

Debatu, která předcházela jednání koaličního výboru, je podle analytiků po střetu nad zpřísněním migrační politiky možné vnímat jako další test stability Merzova kabinetu. Podle deníku Handelsblatt totiž měly jednotlivé strany jiný názor na to, jak nahradit výpadek rozpočtových příjmů, pokud by se daň z elektřiny od příštího roku snížila všem. Konzervativci, kteří snížení odvodu pro všechny odběratele tlačili, by nejraději více šetřili v oblasti sociálních výdajů. Ty jsou v kompetenci ministryně Bärbel Basové (SPD), která je od konce června novou spolupředsedkyní socialistů. Šéf CSU Söder nedávno upozornil na příliš vysoké náklady „občanského příspěvku“, tedy sociální dávky, která v roce 2023 nahradila předešlý systém podpory v nezaměstnanosti známý jako Hartz IV.

Sociální podpora je pro SPD důležitá. Socialisté se musí vzpamatovat z naprostého debaklu v únorových předčasných volbách, jejich preference přitom dále klesají. Průzkum společnosti Forsa straně přisoudil pouhých 13 procent. Její spolupředseda Klingbeil je zároveň ve složité situaci – na nedávném sjezdu svůj mandát v čele strany obhájil s mimořádně nízkým počtem hlasů (65 procent hlasů) a jeho mocenská pozice je nyní oslabena. Jako ministr financí je Klingbeil navíc nucen usilovat o co největší stabilitu veřejných financí. To mu podle analytiků ve výsledku může velmi zkomplikovat vlastní slib investovat do německé ekonomiky ze státního rozpočtu za své funkční období až 850 miliard eur (přibližně 21 bilionů korun). Paradoxně to tedy možná bude Klingbeil, kdo bude muset krotit tradičně spíše rozdávačné tendence vlastní strany.

Pro druhou spolupředsedkyni strany Basovou se ale skrze důraz na sociální politiku může otevřít příležitost politicky ještě více vyrůst. Nová ministryně se soustřeďuje na témata, jimiž socialisté tradičně oslovovali své voliče, a se svými požadavky jde občas nad rámec koaliční smlouvy. Podle Basové vláda „nebude hospodářský úspěch stavět před sociální spravedlnost“ a odmítla uvolnění osmihodinového pracovního týdne ve prospěch flexibilnější „týdenní pracovní doby“. Tu si do koaliční smlouvy prosadila CDU a CSU. Politička má i pro výkon funkce spolupředsedkyně strany silnější mandát než Klingbeil. Na červnovém sjezdu ji podpořilo 95 procent delegátů.

Dá se tak očekávat, že právě v oblasti sociální politiky se koaliční partneři budou složitě dohadovat. Navzdory slibu křesťanských demokratů ušetřit na občanském příspěvku resort Basové už nyní počítá s nárůstem výdajů ze 47 na 52 miliard eur v příštím roce na financování této dávky.