Když Andrej Babiš tento týden už poněkolikáté zaútočil na Českou národní banku (ČNB) kvůli tomu, že drží úrokové sazby výš než eurozóna, nikoho to už příliš nepřekvapilo. Z ekonomického hlediska jde samozřejmě o scestné srovnání – české sazby musejí být šité na míru domácí ekonomice, v čemž ostatně spočívá i výhoda samostatné měny. Z politického hlediska jde ale o pochopitelnou kritiku. Co už je pochopitelné méně, je hrobové ticho, které vychází z pražských Příkopů.

ČNB zatím opakované útoky ignoruje s odkazem, že se k výrokům politiků nevyjadřuje. Také guvernér Aleš Michl se omezuje pouze na obecné proklamace, avšak vůči konkrétním obviněním, že ČNB ničí firmy a zdražuje bydlení, se nijak nevymezuje. Ano, centrální banka je apolitickou institucí a jejím úkolem není dohadovat se s politiky. Jenže současně má povinnost své konání vysvětlovat široké veřejnosti. Jakkoli je logika úrokových sazeb poměrně složitá, jasnou komunikací a neúnavným objasňováním si centrální banka buduje důvěryhodnost, která je pro úspěch jejího počínání nezbytná.

Odvaha v praxi

Po tom, jak taková komunikace může vypadat, nemusíme pátrat příliš daleko v minulosti. V našich končinách si stačí vzpomenout na rok 2021. Když Andrej Babiš v čele tehdejší vlády napadl zvyšování sazeb a vyvíjel na ČNB nátlak, aby přilepšila státnímu rozpočtu (přestože měla neuhrazenou ztrátu z minulosti a ani teoreticky taková úhrada nebyla možná), vydal k tomu tehdejší guvernér Jiří Rusnok věcné prohlášení. Jasně v něm vysvětlil, proč není možné státu odvést dividendu, a dodal, že sazby se stanovují podle toho, co si žádá vývoj inflace a domácí ekonomiky. Cílem nebylo zapojit se do politické debaty, ale naopak – nenechat banku půl roku před parlamentními volbami vtáhnout do politických her.

Vůči ještě nevybíravějším útokům amerického prezidenta Donalda Trumpa se letos odvážně postavil také tehdejší předseda Fedu Jerome Powell. Ten se Trumpovým osobním výpadům a výzvám k rychlejšímu snižování sazeb celé měsíce bránil odbornými argumenty a trpělivým vysvětlováním. Když však vůči němu ministerstvo spravedlnosti v lednu zahájilo trestní vyšetřování (kvůli údajnému předražení rekonstrukce sídla centrální banky), neváhal dát veřejnosti najevo, že jde do tuhého.

V prohlášení, do té doby bezprecedentním, označil své předvolání k soudu za trest, že nevyhověl Trumpovu tlaku na rychlejší snižování úroků. Podle Powella šlo také o účelový nástroj, který ho měl přimět k poslušnosti. „Jde o to, zda bude Fed moci i nadále stanovovat úrokové sazby na základě důkazů a ekonomických podmínek, nebo zda bude měnová politika řízena politickým tlakem či zastrašováním,“ neváhal tehdy Powell zalarmovat americkou veřejnost i finanční trhy. Je dost dobře možné, že bez tohoto kroku by nakonec nebylo vyšetřování zastaveno a Trump by jako Powellova nástupce nevybral pro trhy přijatelného Kevina Warshe.

Komunikační pozlátko

Současný guvernér ČNB Aleš Michl volí jinou cestu. Místo trpělivého budování institucionální důvěryhodnosti staví svou komunikaci na sebeprezentaci a osobním brandu. Hlavními tématy jsou ta, jež mají potenciál vzbudit emoce: „rašínovská“ politika silné koruny, investice do bitcoinů či nákupy zlata. Transakce se zlatem jsou veřejnosti nabízeny pod líbivým heslem „obnovení národního zlatého pokladu“, ačkoli jde z hlediska moderní měnové politiky o druhořadou záležitost. Na sociálních sítích jsme pak svědky grafů, na nichž guvernér ukazuje korelaci poklesu české inflace s úbytkem jeho vlastní tělesné hmotnosti, často a rád se pochvalně vyjadřuje také o kvalitě zaměstnanců ČNB.

Když ale premiér útočí na výši sazeb, a de facto tím shazuje práci centrální banky, guvernér mlčí. Guvernérova nedávná silácká deklarace, že „klidně zdrtí ekonomiku“, aby udržel nízkou inflaci, se snad ani jako obrana centrální banky počítat nedá. Bankovní rada se navíc v praxi do zvyšování sazeb zatím příliš nehrne.

Roli edukátora veřejnosti (a premiéra) v měnové politice, již by měla plnit ČNB, tak suplují ekonomové a komentátoři, kteří se snaží veřejnosti vysvětlit, proč teď musíme mít vyšší sazby než eurozóna. Netřeba dodávat, že z úst guvernéra by měla taková slova jinou váhu a účinek.

Také si přečtěte:
ČNB se do zvyšování sazeb nechce. Je za tím zadání od premiéra?
Válka o Fed: Trumpova vláda spustila trestní vyšetřování Powella
Smíšený odkaz Powella: slabý lídr, nebo hrdina bránící nezávislost Fedu?
Powell jako jeden z hrdinů amerického centrálního bankovnictví
Warshova Mission Impossible. Zkrotí nový šéf Fedu inflaci?

Vysvětlení, proč je Aleš Michl vůči přímým útokům Andreje Babiše tak netečný, se nabízí hned několik. Jedním z nich je strach. Guvernér se zcela jistě nechce dostat do střetu s mocným premiérem a svým bývalým šéfem. Tomu by napovídala i skutečnost, že jeho reakce na rozpočtovou expanzi současné vlády či její rozvolňování pravidel hospodaření státu byly doposud jen obecné – typicky šlo o celkem triviální výroky, že deficity mohou zvyšovat inflaci.

Roli ale může hrát i čistý pragmatismus. Michl kroutí svůj druhý a poslední mandát v bankovní radě. Je docela dobře možné, že už dnes myslí na to, co bude dělat, až za dva roky z ČNB odejde. A v takové situaci není strategické pálit mosty k hnutí ANO, jež má zřejmě našlápnuto k vládnutí po více než jedno volební období.

Kouřová clona?

Při bližším pohledu se však nabízí ještě jedno rafinovanější vysvětlení, které by dobře zapadalo do rámce Babišem tak umně praktikovaného politického marketingu. Co když celé toto aranžmá je výsledkem tiché dohody mezi premiérem a guvernérem?

Pro vládu začíná být situace kolem úrokových sazeb politicky nekomfortní. Navzdory slibům hnutí ANO hypotéky nezlevňují a v dohledné době ani nebudou. Premiérovi se proto někdo, na koho by mohl neplnění předvolebních hesel svalit, hodí. Pokud tuto roli sehraje guvernér, sejme z vlády politickou odpovědnost za drahé bydlení a zároveň se schová za nezávislost ČNB.

Této teorii nahrává také další změna guvernérova chování. Zatímco za premiéra Fialy se jednání vlády neúčastnil, od vzniku současného Babišova kabinetu na ně dochází pravidelně. O to více je zarážející, že má premiér potřebu se vůči ČNB veřejně a stále stejným způsobem vymezovat. Pokud spolu předseda vlády a šéf centrální banky pravidelně sedí u jednoho stolu, nedává takové okopávání kotníků příliš smysl – ledaže by šlo o záměrnou kouřovou clonu pro veřejnost.

Ostatně, nebylo by to poprvé, kdy by kryl Michl z ČNB Babišovi záda. Vzpomeňme opět na dramatický volební rok 2021. Když tehdy strmě rostla míra inflace, Michl se jako řadový člen bankovní rady pokoušel sejmout z tehdejší Babišovy vlády spoluodpovědnost za vyvolání inflační vlny, když bagatelizoval masivní vládní rozhazování peněz z vrtulníku během covidové pandemie. Už v roli guvernéra pak Fialovu kabinetu po celou dobu jeho vládnutí spílal kvůli výšce státního dluhu.

Netřeba si dělat iluze, že Babišova kritika ČNB příliš nerezonuje. Voličské jádro hnutí ANO svému premiérovi bezmezně věří. Babišův apel na levné peníze bez ohledu na ekonomickou realitu má ale potenciál oslovit mnohem širší skupinu lidí – od frustrovaných žadatelů o hypotéku až po krachující živnostníky. Pokud se centrální banka proti jeho slovním výpadům hlasitě a srozumitelně neozve, premiérova argumentace začne veřejnosti připadat rozumná a správná.

Mlčení v tomto případě neznamená neutralitu, ale komunikační kapitulaci, která deformuje vnímání ČNB veřejností. Důvěra je přitom pro centrální banku nejcennějším kapitálem, bez něhož by bylo nemožné zvládnout kritická období, jakým byl například boj s inflací v letech 2021–2023. Jakmile lidé pod vlivem jednostranné rétoriky uvěří, že centrální banka provádí chybnou politiku, mohou centrální bankéři ztratit kontrolu nad tím nejdůležitějším – inflačním očekáváním firem i domácností.

Ať už je skutečná motivace ČNB k mlčení jakákoli, jedno platí: jestliže se instituce nedokáže na svou obranu ozvat ve chvíli, kdy jsou její kroky zjevně a účelově překrucovány, ztrácí možnost být silnou a nezávislou autoritou. A stává se přesně tím, čím by být neměla – aktivním, i když mlčícím účastníkem politických her.

Markéta Fišerová je šéfredaktorka 11am. V minulosti byla ředitelkou odboru komunikace a mluvčí ČNB. Je expertkou na makroekonomii a socioekonomická témata. Víc než osm let pracovala také pro agenturu Bloomberg, kde se zaměřovala na českou ekonomiku a politiku.

Editoval Marek Miler