Před deseti lety německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila památné „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“) a otevřela Spolkovou republiku statisícům skutečných i zdánlivých uprchlíků. Německo ale ze vstřícného postoje k migrantům postupně vystřízlivělo a za současné vlády se v Evropské unii čím dál více profiluje jako tahoun přísnějšího udělování azylu a snazšího vyhošťování.

Další krok směrem k přitvrzení migrační politiky tento týden ohlásil spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt z konzervativní bavorské CSU. Podle deníku Bild chce ve velkém zahájit deportace neúspěšných syrských žadatelů o azyl. Vyhošťování by se nemělo týkat jen pachatelů trestné činnosti, ale také „mladých a práceschopných mužů“, kteří se v Německu neintegrovali.

Zároveň se ministr Dobrindt snaží přesvědčit ostatní země Evropské unie ke změně Společného evropského azylového systému (CEAS), aby bylo možné lidi určené k deportaci držet ve vazbě neomezeně dlouho. Dnes je to maximálně 18 měsíců. Nežádoucím osobám by podle jeho návrhů také hrozil trvalý zákaz návratu do Německa. Na začátku října Dobrindt uspořádal v Mnichově už druhé jednání unijních ministrů vnitra k migrační politice a prosazoval více „přísnosti a tvrdosti“. 

Německo skoncovalo s benevolentním přístupem k migraci po květnovém nástupu vlády kancléře Friedricha Merze, kterou tvoří křesťanskodemokratický blok CDU/CSU a sociální demokracie (SPD). K obratu vedla rostoucí nespokojenost Němců s nezvládnutým začleňováním cizinců a šok z několika vražedných útoků, jež spáchali přistěhovalci. Politiky z tradičních demokratických stran vyburcovala také rostoucí popularita Alternativy pro Německo (AfD), která u voličů boduje právě ostrou kritikou shovívavého přijímání uprchlíků. 

Citlivé téma

K přísnější migrační politice se v posledních letech přiklonily další evropské státy, jako například tradičně velmi tolerantní Švédsko, jež se potýká s kriminalitou přistěhovaleckých gangů. Razantní přitvrzení Německa coby nejlidnatější a ekonomicky nejsilnější země EU by mohlo urychlit změnu kurzu v celé Unii.

Přísnější pravidla pro migranty nyní v Evropské unii prosazuje Dánsko, které se dlouhodobě vymykalo tvrdou regulací přistěhovalectví a jako předsednická země EU si téma stanovilo jako jednu z priorit. Migrace tak bude i na programu příští schůzky nejvyšších unijních lídrů 23. října. 

Pro státy EU je však migrace dál velmi citlivá záležitost, u níž se těžko hledá kompromis. Ukázalo se to rovněž na úterním jednání ministrů vnitra EU, kteří se nedokázali dohodnout na podobě přerozdělovacího mechanismu. Podle zpravodajského webu Politico se vlády členských zemí vůbec neměly k tomu, aby státům čelícím přívalu migrantů pomohly tím, že část těchto lidí přijmou na své území. Namísto toho chtějí využít druhou možnost, že postižené zemi zaplatí a nabídnou jí posily pro ostrahu hranic. 

Strašák AfD

V Německu podněcuje vládu k tvrdšímu přístupu hlavně sílící podpora AfD, kterou na jaře civilní kontrarozvědka oficiálně označila za pravicově extremistickou stranu. Pokud by se začátkem tohoto měsíce konaly parlamentní volby, strana by se podle průzkumu společnosti Verian podělila o první místo s vládním blokem CDU/CSU se ziskem 25 procent hlasů. V jiných průzkumech AfD dokonce stranu kancléře Merze překonala.

Ministr vnitra Dobrindt tento týden uvedl, že jeho resort pracuje na dohodě se Sýrií, jež by umožnila přímé deportace vyhoštěných přistěhovalců. Podobnou smlouvu hodlá ministr v dohledné době uzavřít také s Afghánistánem, kterému vládne islamistické hnutí Tálibán. Berlín přitom islámský emirát, jejž extremisté z Tálibánu v zemi vyhlásili po dobytí Kábulu v roce 2021, neuznává. 

Merzova vláda už krátce po nástupu zpřísnila hraniční kontroly a začala se připravovat na budoucí vlny deportací, například stavbou nového letištního terminálu v Mnichově. Parlament zároveň na konci června odhlasoval ukončení programu slučování rodin pro uprchlíky s doplňkovou ochranou. 

Německo rovněž začalo neúspěšné žadatele o azyl odmítat už na hranicích. To ale kritizovaly sousední státy v čele s Polskem, jež se obávají zvýšeného počtu přistěhovalců na svém vlastním území. Správní soud v Berlíně navíc letos v červnu rozhodl, že odmítání žadatelů o azyl už na hranicích je nelegální. Ministr Dobrindt ovšem tvrdí, že se rozsudek vztahuje pouze na jeden případ a ve věci stále není právně jasno. 

Zavádění přísnějších pravidel v Německu se už projevuje ve statistikách. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) v Německu evidoval od ledna do září 124 tisíc žádostí o azyl, což meziročně znamená pokles o 36 procent. Počet prvních žádostí se dokonce snížil o 51 procent. Zároveň stoupá počet vyhoštěných. Podle německé vlády úřady v první polovině letošního roku vyhostily přibližně 11 800 lidí a do konce roku se počítá s deportací dalších asi 17 600 osob. Za minulý rok Německo vyhostilo zhruba 20 tisíc lidí, v roce 2023 to bylo celkem 16 430 osob. 

Vlajka Tálibánu v Berlíně

Koaliční socialisté (SPD) se ke zpřísňování migrační politiky stavějí mnohem zdrženlivěji než Merzův blok CDU/CSU. Části opozice se nelíbí chystaná dohoda s Tálibánem o vyhošťování. Především zástupci krajně levicové strany Die Linke (Levice) a Zelených ministra Dobrindta kritizují, že vyjednáváním teroristické hnutí legitimizuje. Televizní stanice ARD nedávno zjistila, že Tálibán chce vztyčit na afghánském velvyslanectví v Berlíně svou vlajku, což pobouřilo veterány vojenských misí v Afghánistánu i některé poslance.  

Spolková vláda ale trvá na tom, že jednání s Tálibánem mají ryze provozní charakter. Delegace úředníků z ministerstva vnitra a zahraničí podle ní v Kábulu diskutovala pouze o otázkách technického provedení deportačních letů. Své odpůrce zároveň Dobrindt označil za pokrytce, protože jim podle něj nevadilo, když Německo dříve kvůli dvěma už uskutečněným deportačním letům s Tálibánem jednalo – i když za účasti Kataru jako prostředníka.

Migrační politika Merzovy vlády má odpůrce také v zahraničí. Jedním z nich je zástupce Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Sýrii Gonzalo Vargas Llosa, který pro deník Süddeutsche Zeitung zdůraznil, že válkou zničená blízkovýchodní země nemá kapacitu přijímat další navrátilce, a varoval před dalšími migračními vlnami, jež by mohly znovu směřovat i do Evropy.