„Dělat předpovědi je obtížné, zejména o budoucnosti,“ zažertoval prý kdysi dánský fyzik Niels Bohr a po něm řada dalších lidí. O amerických volbách to platí obzvlášť. Roztříštěný a z evropského pohledu chaotický systém hlasování či nekvalitní sběr dat v minulosti vedly k velmi nepřesným průzkumům, které například v roce 2016 z velké většiny předvídaly porážku Donalda Trumpa.
Přesto není pochyb, že vládnoucí Republikánská strana – tradičně označovaná červenou barvou – bude příští týden ve volbách do Kongresu tahat za kratší konec provazu. Voliče trápí zejména válka proti Íránu a s ní spojený rychlý nárůst životních nákladů. Trumpova už tak nízká obliba se kvůli tomu propadla na nejnižší úroveň mezi americkými prezidenty za posledních 18 let.
To vše hraje do karet opozici, která jinak působí dosti nemastným neslaným dojmem a na kampaň má k dispozici o dost méně peněz než republikáni. Modře značená Demokratická strana by v případě úspěchu mohla prezidentovi výrazně znepříjemnit poslední dva roky v úřadu a částečně blokovat či ovlivňovat politiku jeho administrativy.
Trump, jenž sám nekandiduje, se proto v posledních týdnech plně zapojil do kampaně a v klíčových státech a okrscích pořádá mítinky na podporu své strany. Při nich zdůrazňuje především kulturně výbušná témata. V rozporu s realitou například tvrdí, že opozice je extrémně levicová a plánuje v budoucnu otevřít hranice novým přistěhovalcům, kteří zemi promění k nepoznání.
„Pokud chcete vidět, o co v těchto volbách jde, stačí se podívat na to, co se teď děje ve Francii. Tento kdysi velký národ dobývají, drancují a vypalují do základů migranti, džihádisti a komunisti, kteří nenávidí křesťanství a upřímně řečeno nenávidí samotnou západní civilizaci,“ prohlásil Trump minulý týden v Kansasu.
Pro republikány je varovným signálem už samotný fakt, že musejí investovat čas a peníze do kampaní i v tak silně pravicových státech, jako je právě Kansas. Ten by totiž podle průzkumů nyní mohl poprvé od roku 1932 zvolit do Senátu demokrata, a sice teologa a metodistického kazatele Adama Hamiltona.
Prezident se snaží vyburcovat hlavně příznivce svého nacionalistického hnutí Make America Great Again. Mnozí z nich totiž k volbám chodí jen kvůli němu, a když nekandiduje, zůstávají doma. Právě nízká účast voličů vládní strany je při absenci výrazného demokratického programu hlavní obavou republikánů.
Trumpova hlučná všudypřítomnost však z takzvaných midterms – tedy voleb uprostřed čtyřletého prezidentského mandátu – dělá ještě více referendum o něm samém. Jeho mobilizace krajní pravice k volbám žene i demokraty a irituje rozhodující skupinu takzvaných nezávislých voličů, kteří se střídavě přiklánějí k té či oné straně. Proto se řada republikánských kandidátů snaží od prezidenta distancovat a v zákulisí lamentují, že jim jeho podpora politicky spíše ubližuje.
Pro samotné Američany i zbytek světa tak zůstává velkou otázkou, jak volby příští úterý dopadnou, a především jak by mohly ovlivnit domácí i zahraniční politiku země s největší ekonomikou a armádou na světě. Vše záleží na tom, jak velký mandát demokraté v rámci očekávané „modré vlny“ od voličů získají. Americká média a komentátoři pracují se třemi základními scénáři.
Scénář 1: Demokraté ovládnou pouze sněmovnu
Podle prakticky všech průzkumů republikáni téměř jistě ztratí většinu ve Sněmovně reprezentantů. Demokraté se po ovládnutí dolní komory chystají Trumpa vyšetřovat kvůli podezření ze zneužívání politické moci k ovlivňování justice a obohacování sebe samého, své rodiny a bývalých obchodních partnerů.
Někdy až komicky zjevný klientelismus či korupce uvnitř současné vlády mohou ve sněmovně spustit proces takzvaného impeachmentu. K odvolání prezidenta z funkce by však opozice musela ovládnout také výraznou většinu Senátu nebo na svou stranu získat dostatek republikánů – což je velmi nepravděpodobné. Trumpova administrativa přesto počítá s lítým právním bojem a již nyní si najímá armádu právníků na svou budoucí obhajobu.
Případná demokratická většina ve sněmovně by mohla blokovat nebo ovlivňovat především federální rozpočet. Mohla by například omezit financování Trumpovy války proti Íránu či se aspoň pokusit obnovit finanční pomoc Ukrajině.
V jiných oblastech lze čekat spíše symbolické legislativní návrhy. Ty se mohou týkat přísnější regulace byznysu a boje proti změně klimatu, zrušení daňových úlev pro bohaté nebo omezení prezidentských pravomocí v oblasti zahraničního obchodu a cel. Sněmovna by mohla přijmout další rezoluci o podpoře NATO, jež by spojence včetně Evropy ujistila o pokračování transatlantických vazeb.
Republikány kontrolovaný Senát by většinu takových zákonů zamítl či pozměnil, aktivita sněmovny by však o těchto tématech rozvinula širší debatu a demokratům připravila půdu pro prezidentské volby v roce 2028.
Schopnost cokoli prosadit – a za dva roky ovládnout i Bílý dům – by jim mohlo zkomplikovat získání pouze těsné sněmovní většiny. To by totiž posílilo vliv radikálnějšího levicového křídla takzvaných demokratických socialistů. Ti by pak mohli celou stranu držet v šachu svými kontroverzními návrhy, jako je výrazně vyšší zdanění korporací a bohatých nebo ukončení vojenské pomoci pro Izrael.
Scénář 2: Demokraté ovládnou obě komory
V Senátu se – podobně jako v Česku – každé dva roky obměňuje pouze třetina křesel a shodou okolností je tento rok nakloněn spíše republikánům. Ti totiž obhajují 22 mandátů, kdežto demokraté pouze 13 – a volí se tedy z větší části v tradičně pravicových obvodech. Ještě před několika týdny se proto ovládnutí horní komory současnou opozicí jevilo jako málo pravděpodobné.
Poslední průzkumy však demokraty favorizují i v silně republikánských státech, jako je Texas či zmíněný Kansas, a z voleb do Senátu se tak stává nečekaně velké drama. Například institut Center for Politics při Univerzitě ve Virginii nyní dává o něco větší šance na získání většiny demokratům. Podle webové stránky Decision Desk HQ je pravděpodobnost takového výsledku 57 procent, a podle sázkařského kurzu na predikčním trhu Polymarket dokonce 68 procent.
Ovládnutí obou komor by demokratům dalo výrazně více možností fungovat jako protiváha prezidenta a jeho vlády. V rozpočtu by si mohli lépe prosazovat své priority a přikazovat Trumpovým ministrům, kolik peněz mohou či musí utratit a za co. Pro impeachment prezidenta by stále potřebovali několik republikánských senátorů, ale bitva by nemusela být předem prohraná. Demokraté by tak mohli aspoň získat prostor pro vyjednání a ústupky republikánů v jiných oblastech.
S ohledem na rychle rostoucí federální zadlužení by mohli prosadit zvýšení některých daní, obnovit podporu pro zelené technologie či zvrátit Trumpovy škrty ve veřejném zdravotním pojištění pro nejchudší Medicaid.
Republikáni se už na tento možný scénář připravují. Pokud ztratí obě komory, bude Kongres údajně zasedat nonstop od 9. listopadu až do 31. prosince s cílem schválit co nejvíce zákonů před tím, než otěže v lednu převezmou demokraté.
Také si přečtěte:
Trumpovi před volbami nic nevychází: AI bublina praská a ropa zdražuje
VOLBY V USA: Všichni prezidentovi kámoši aneb Je to ještě kapitalismus?
Naděje americké opozice ohrožuje strašák demokratického socialismu
VOLBY V USA: Bohatá země plná lidí v nouzi aneb Proč všechno tolik stojí?
Americké voliče štve Trump i drahota, vítězství opozice je přesto nejisté
Ani v pozici menšinové strany by ovšem republikáni nebyli zcela bezbranní. Kvůli tradičnímu obstrukčnímu mechanismu známému jako filibuster je pro většinu zákonů v Senátu potřeba získat 60 hlasů ze 100. Tolik křesel přitom od roku 2010 ani jedna strana nezískala, což opozici dává schopnost návrhy blokovat.
Trump se také proto o novou legislativu ani moc nesnaží a místo toho vládne převážně pomocí takzvaných exekutivních nařízení – která však může příští šéf Bílého domu stejně snadno zrušit. Jeho zvyk obcházet Kongres, či dokonce ignorovat jím přijaté zákony, není v americké politice novinkou, ale v posledních letech tuto praxi do značné míry posvětil i republikány ovládaný Nejvyšší soud.
Prezident tedy i v případě demokratické většiny v obou komorách bude nadále využívat své výrazné pravomoci včetně práva veta, které je pro Kongres velmi obtížné přehlasovat. To vše by ambice demokratů komplikovalo a větší posun v domácí i zahraniční politice by zřejmě byl možný až v případě, že strana uspěje také v roce 2028 – kdy se vedle zákonodárců bude volit rovněž nový prezident.
Scénář 3: Republikáni udrží obě komory
Třetí scénář je nejméně pravděpodobný, ale americká politika je plná zvratů a voličské průzkumy se podobně jako v minulosti mohou mýlit. Především v případě Senátu je samotný volební systém výhodnější pro republikány. Ti jsou navíc v poslední době agresivnější a úspěšnější v gerrymanderingu – tedy překreslování volebních obvodů s cílem získat více křesel ve sněmovně.
Pro Trumpa by udržení většiny v obou komorách bylo velkým vítězstvím a signálem, že má ve své politice pokračovat, či dokonce v ní ještě přitvrdit. Nejspíš bychom se dočkali dalších vln zadržování a deportací nelegálních migrantů, omezování práv menšin či nátlaku na média. Prezident by mohl dále ovlivňovat ekonomiku, budovat klientelistické vazby – a díky nim zvyšovat své jmění. Také by nejspíš stupňoval obchodní války se sousedy a partnery včetně Evropy, dále se sbližoval s Ruskem a pokračoval ve válce s Íránem.
Pro demokraty by takový výsledek byl studenou sprchou a nejspíš by posílil střety mezi jednotlivými frakcemi a představiteli o další směřování strany. Neshody mezi tradičními středovými politiky a krajně levicovým křídlem by mohlo opozici oslabit a rozložit – anebo ji naopak donutit k větší proměně stylu komunikace a programu. Strana by musela začít oslovovat širší spektrum voličů a hledat nové charismatické lídry, jimiž teď zrovna neoplývá.
Ješitný a na pozornosti televizních kamer závislý Trump by na druhou stranu přišel o možnost teatrálních střetů s liberály. Na znemožněné demokraty by se mu hůř svalovala vina za domácí i zahraniční problémy a jeho strana by zůstala plně odpovědná za stav společnosti a ekonomiky.
Prezident a jeho politika jsou natolik nepopulární, že by pokračování současného kurzu mohlo veřejné mínění posunout směrem k opozici. Otázka je, zda by demokraté v tomto případě do roku 2028 dokázali vstát z mrtvých a nepromarnit další velkou šanci.
Jan Hornát vede katedru severoamerických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Byl stipendistou Fulbrightova–Masarykova programu na North Carolina State University a také v Leibnizově společnosti na Univerzitě v Řeznu. V minulosti působil na ministerstvu spravedlnosti a v Ústavu mezinárodních vztahů.
Editoval Kryštof Chamonikolas