V americké politice platí poměrně spolehlivá poučka, že drahý benzin mezi voliči výrazně zvyšuje nespokojenost a touhu po změně kurzu. Právě to se teď děje a vládnoucím republikánům za měsíc hrozí větší či menší porážka ve volbách do Kongresu. Opoziční demokraté však do souboje vstupují s mnoha handicapy a úspěch zdaleka nemají jistý.

Výběr zákonodárců uprostřed čtyřletého prezidentského mandátu – takzvané midterms – je obvykle referendem o hlavě státu. Posledních 20 let v těchto volbách vždy opozice ovládla alespoň jednu komoru Kongresu a ani letos by tomu nemělo být jinak. Všechny hlavní průzkumy demokratům předpovídají vítězství ve Sněmovně reprezentantů a posílení, či dokonce zisk těsné většiny v Senátu.

Takový výsledek by prezidentu Donaldu Trumpovi výrazně znepříjemnil poslední dva roky v úřadu a oslabil jeho krajně pravicové a nacionalistické hnutí MAGA (Make America Great Again). V případě výhry by opozice mohla blokovat či měnit jím navržené zákony včetně rozpočtu a alespoň zkomplikovat jeho agresivní zahraniční a obchodní politiku. Demokraté také plánují vyšetřovat prezidentovy střety zájmů, oslabování právního státu a podezření z korupce či zneužívání politické moci k ovlivňování médií nebo justice – a k vlastnímu obohacování.

Podobné hrozby potvrdil tento týden kongresman James Himes z Connecticutu, který je členem sněmovní komise pro zpravodajské služby a jejím možným budoucím předsedou. V dopise Národní asociaci obranného průmyslu (NDIA) varoval, že Kongres se v novém složení bude mimo jiné zabývat vlivem lobbistů a sponzorských darů na smlouvy mezi Washingtonem a zbrojními firmami.

„Považuji za znepokojující, že se současná administrativa odchýlila od desetiletí uplatňované praxe ve prospěch neetického, či dokonce zcela zjevně korupčního jednání se soukromým sektorem,“ napsal Himes. „Hodlám zajistit, aby byla tato záležitost důkladně prošetřena.“

Trump navíc vyhlídky své strany dál zhoršuje tím, že se aktivně zapojuje do kampaně a spíše než na program či jednotlivé kandidáty strhává pozornost na sebe. Jeho popularita přitom stále klesá a podporuje ho již pouze třetina Američanů.

Všichni prezidenti za posledních 80 let byli měsíc před midterms ve srovnání s ním oblíbenější – až na jednu významnou výjimku. Tou byl republikán George W. Bush, který v roce 2006 ztratil většinu v obou komorách Kongresu kvůli dlouhé a podobně zpackané válce proti jiné blízkovýchodní zemi: Iráku.

Současný prezident a jeho strana jsou na tom v mnoha ohledech ještě hůř než jejich předchůdci před 20 lety. Trumpův vojenský debakl v Perském zálivu totiž výrazně zdražil pohonné hmoty, což na autech závislým Američanům dále zvyšuje rychle rostoucí životní náklady. Republikáni před dvěma lety ovládli Bílý dům i Kongres hlavně díky slibu, že budou bojovat proti inflaci – prakticky všechny kroky jejich administrativy však měly přesně opačný efekt.

Nejvyšší cla za téměř 100 let zdražují spotřební zboží, potraviny i dovážené materiály pro domácí výrobce a inflaci dále zhoršují obří schodky federálního rozpočtu. Ačkoli americká pravice tradičně slibuje fiskální disciplínu, Trump během šesti let v úřadu zvýšil federální dluh o více než deset bilionů dolarů (215 bilionů korun), což je podle statistik ministerstva financí nejvíce ze všech prezidentů v historii. Nedokázal totiž zastavit růst výdajů na sociální programy a zbrojení a díru ve veřejných financích dále prohloubil výrazným snížením daní hlavně pro nejbohatší Američany a velké firmy.

Také si přečtěte:
Írán nabízí otevření Hormuzu před americkými volbami, má to ale háček
Investory nejde opít rohlíkem. Donutí Spojené státy k fiskální disciplíně?
Kanada vrací úder: zavádí cla na americké zboží a Trump hrozí eskalací

Životní náklady ve Spojených státech zvyšuje i jinak poměrně populární drakonická imigrační politika současné administrativy, jež v souladu s prezidentovými sliby výrazně omezila počty příchozích migrantů. Nechtěným důsledkem však je rostoucí nedostatek pracovníků a s ním spojené zdražování například ve stavebnictví, pohostinství či pečovatelských službách.

Nejbolestivěji však na peněženky voličů dopadla Trumpova válka proti Íránu, který se již více než půl roku úspěšně brání obrovské vojenské přesile a brzdí vývoz ropy a zemního plynu z Blízkého východu. Hrozící nová vlna globální inflace nutí centrální banky omezovat spotřebu a investice zdražováním půjček.

Trump navíc i část svých skalních příznivců irituje tím, že rostoucí životní náklady zlehčuje či zcela popírá, holedbá se růstem akciových indexů a místo problémů běžných lidí se až posedle zabývá budováním vlastních památníků. Ve snaze zařadit se do panteonu největších amerických prezidentů tak nechal zbourat a za stovky milionů dolarů přebudovat jedno křídlo Bílého domu. V hlavním městě teď plánuje postavit Vítězný oblouk podobný tomu v Paříži – ale pochopitelně větší.

Ještě bohatší Trump

Prezident a jeho příbuzní a přátelé současně vydělávají miliardy dolarů na často pochybných podnikatelských projektech například v oblasti kryptoaktiv, jejichž regulaci administrativa výrazně zmírnila. Osobní jmění Trumpa mimo jiné díky tomu podle odhadů časopisu Forbes narostlo od jeho druhého zvolení v roce 2024 o 2,7 miliardy dolarů na zhruba sedm miliard dolarů.

Výsledkem je, že důvěra veřejnosti v prezidenta podle zářijového průzkumu agentur Reuters a Ipsos poklesla na rekordně nízkých 32 procent. V otázce inflace a životních nákladů – jež je teď pro voliče nejpalčivější – Trumpa pochválilo pouhých 17 procent Američanů, a nespokojená je dokonce i většina republikánských voličů.

Volby jsou sice naplánovány až na 3. listopadu, ve většině států však již několik týdnů probíhá hojně rozšířené korespondenční hlasování.

Podle průzkumu od agentury YouGov a časopisu Economist z minulého týdne je pro demokraty připraveno hlasovat 53 procent Američanů, zatímco pro republikány pouze 38 procent. Současná opozice má ještě výraznější náskok mezi obrovskou skupinou takzvaných nezávislých voličů, kteří se neidentifikují s ani jednou stranou a jejichž hlasy jsou obvykle rozhodující. Demokraty nyní preferují dokonce i lidé bez vysokoškolského vzdělání, na jejichž podpoře Trump postavil obě svá volební vítězství.

„Demokraté udělají vše pro to, aby snížili vysoké životní náklady a aby zdravotní péče byla cenově dostupná pro každého Američana,“ prohlásil minulý týden Hakeem Jeffries, šéf opozice ve sněmovně a hlavní kandidát na jejího předsedu, pokud strana ve volbách uspěje. „A demokraté udělají také vše pro to, aby ukončili tuto nezodpovědnou, dobrovolně rozpoutanou válku s Íránem, která způsobila prudký růst cen benzinu, potravin a nafty.“

Přes to všechno by bylo velmi předčasné slavit vítězství opozice či zásadní změnu v kurzu americké domácí či zahraniční politiky.

Demokratická strana je pro mnohé těžko čitelnou nesourodou koalicí politiků a názorových proudů od pravého středu až po takzvané demokratické socialisty pod vedením senátora Bernieho Sanderse a poslankyně Alexandrie Ocasio-Cortezové. Jejich z evropského pohledu běžné sociálnědemokratické návrhy na vyšší zdanění bohatých, přísnější regulaci byznysu či levnější zdravotní péči se v americké tradici jeví jako radikální. Trump a další republikáni toho využívají k tomu, že celou stranu vykreslují jako krajně levicovou, či dokonce komunistickou – a značná část voličů na tuto rétoriku slyší.

Hledá se nový Clinton nebo Obama

Opozici navíc chybí charismatický vůdce, který by ji sjednotil a vedle slíbeného blokování a vyšetřování Trumpových excesů voliče opravdu nadchl pro odlišnou vizi budoucnosti. To bude nutné zejména v roce 2028, kdy republikáni do souboje o Bílý dům nejspíš postaví mladšího, uhlazenějšího a méně kontroverzního kandidáta, než byl Trump.

Ačkoli demokraté vedou v prakticky všech celonárodních průzkumech, o rozložení sil v Kongresu se ve skutečnosti rozhodne pouze v hrstce států či volebních obvodů, které se střídavě přiklánějí k té či oné straně. Drtivá většina ostatních je jasně demokratická nebo republikánská a budoucího držitele mandátu již voliči nejspíš předem vybrali ve vnitrostranických primárkách.

Tam, kde se bude lámat chleba, může výsledek značně ovlivnit množství peněz vydávaných na předvolební kampaně – a těch teď mají republikáni výrazně více. Jde přitom o obrovské částky: podle odhadů společnosti AdImpact, která měří výdaje na reklamu, obě strany na midterms celkově utratí 11,6 miliardy dolarů.

V Senátu – který je výrazně mocnější než ten český – navíc demokraty dlouhodobě znevýhodňuje americký volební systém: každý stát má totiž dvě křesla bez ohledu na svou velikost. Silně republikánský Wyoming s méně než 600 tisíci téměř výhradně bílými obyvateli tak má v horní komoře stejně silný vliv jako výrazně prodemokratická a etnicky rozmanitá Kalifornie se 40 miliony lidí.

Republikáni jsou navíc agresivnější a úspěšnější ve velmi rozšířené americké politické disciplíně známé jako gerrymandering – tedy překreslování hranic volebních okrsků ve snaze zvýhodnit jednu stranu nebo skupinu voličů. Ačkoli je tato praxe předmětem mnoha žalob, republikáni jsou ve výhodě, neboť disponují výraznou většinou šesti z devíti členů Nejvyššího soudu.

Daří se jim tak například obyvatele velkých měst či černošských čtvrtí – kteří typicky volí demokraty – na mapě rozdělit do více obvodů a promíchat s republikány v převážně bílých příměstských či venkovských oblastech. Demokratické státy to zase dělají naopak, byť na celonárodní úrovni v této bitvě o několik sněmovních křesel prohrávají.

Organizaci federálních voleb včetně sčítání hlasů a oznamování výsledků totiž ve Spojených státech na rozdíl od Evropy nezajišťuje nezávislá instituce, ale jednotlivé státy a jejich demokratická či republikánská vláda. To se ukázalo být velkou slabinou na přelomu let 2020 a 2021, kdy Bílý dům i velká část republikánských zákonodárců jednoduše odmítly uznat výhru demokrata Joea Bidena v prezidentských volbách. Trump na některé republikánské státy tlačil, aby výsledky odmítly potvrdit nebo zmanipulovaly v jeho prospěch.

Uznají republikáni porážku?

To se mu nakonec nepodařilo, on a hnutí MAGA však nadále systematicky šíří dezinformace o údajných volebních podvodech a dále tak snižují důvěru Američanů ve volební systém a politiku jako takovou. Demokraté se proto celkem pochopitelně obávají podobných obstrukcí a vleklých soudních sporů i po sečtení hlasů.

I kdyby však opozice všechny výše zmíněné komplikace překonala a za měsíc získala většinu v obou komorách Kongresu, zásadní změnu kurzu americké politiky by to nejspíš v následujících dvou letech nepřineslo. V Senátu je k prosazení většiny zákonů potřeba získat 60 hlasů ze 100, o čemž si demokraté mohou nechat jen zdát. Bílý dům má navíc v americkém prezidentském systému velmi silné právo veta – k jeho přehlasování jsou potřeba dvě třetiny obou komor.

Trump také výrazně více než jeho předchůdci vládne pomocí takzvaných exekutivních dekretů, jež nevyžadují schválení Kongresem. Je sice možné je napadnout u Nejvyššího soudu, ten však jde současnému prezidentovi ve většině takových případů na ruku.

Trumpova motivace změnit kurz a ukončit válku na Blízkém východě či urovnat spory s obchodními partnery navíc po midterms spíše dále klesne. Ať tedy listopadové hlasování dopadne jakkoli, Američané si možná na levnější živobytí budou muset počkat nejméně do nástupu příštího prezidenta v lednu 2029.

Editovala Laďka Bauerová