Česká republika za posledních 20 let urazila obrovský kus cesty. Dotáhli jsme se na dohled západního standardu – ať už jde o životní úroveň, produktivitu nebo mzdy. Co se týče hospodářského cyklu, jsme s eurozónou v čele s Německem sladěni tak dokonale, že ekonomicky fungujeme v podstatě jako jeho další spolková země.
Logickým završením tohoto příběhu by mělo být stanovení data pro přijetí eura. Vláda ale v květnu udělala přesný opak: rozhodnutí odsunula až na rok 2030 a zrušila i užitečné testování připravenosti Česka na přijetí eura, které pravidelně vypracovávaly ČNB a ministerstvo financí. V nejnovějším díle podcastu Král Miroslav rozebíráme, proč může toto politické přešlapování českou ekonomiku bolet víc, než si vládní kormidelníci připouštějí.
„Vláda tím evropským institucím říká, že nehodlá přizpůsobit hospodářský program této země budoucímu plnění konvergenčních kritérií, což může znamenat, že se vzdává rozumné fiskální a strukturální politiky,“ upozorňuje Petr Král.
O naší ekonomické stabilitě totiž nakonec nerozhodují ani tak byrokraté v Bruselu jako obchodníci v Londýně, kteří nakupují vládní dluhopisy. A ti (ne)členství v eurozóně berou v úvahu. To je už dnes vidět na vyšších nákladech na financování dluhu u nás oproti Slovensku, jež nemá lepší rozpočtovou politiku ani jinou strukturu ekonomiky než Česko.
Přestože argumenty proti euru slábnou, ten hlavní přetrvává: větší zastoupení exportně orientovaného průmyslu, než má eurozóna. Případným oslabením koruny můžeme čelit nastupující drtivé čínské konkurenci, což může zabránit příliš rychlé a bolestivé deindustrializaci země, myslí si Miroslav Zámečník.
Jakou roli bude hrát v našem uvažování zadlužení Francie? Zvládli bychom přijmout euro do roku 2030 podobně, jak si to teď ambiciózně nastavila nová maďarská vláda? Proč u nás chybí k přijetí eura jak politická vůle, tak společenská poptávka? A jak se stalo, že se Mirek Zámečník na chvíli převtělil do Járy Cimrmana?
Poslechněte si novou epizodu podcastu Král Miroslav.
