Česko musí co nejrychleji vyřešit stárnutí populace, nástup umělé inteligence a přechod z modelu levné montovny na vzdělanostní ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou. Místní školství k tomu však podle učitele a odborníka na vzdělávací politiku Karla Garguláka vůbec nevytváří vhodné podmínky.
Náš školský systém je rozdrobený, nikdo ho pořádně neřídí a hlavně není nikdo zodpovědný za jeho čím dál horší výsledky, říká v novém díle podcastu od 11am Karel, který pracuje v sociologickém institutu PAQ Research.
Varuje, že české vzdělávání stojí na základech z minulého století, má zastaralou strukturu oborů na středních školách a chybějí mu prakticky orientované vysoké školy. Víceletá gymnázia navíc velkou část talentovaných dětí předčasně vyřazují ze hry o kvalitní vzdělání a země tak v době demografické krize dále ohrožuje svou budoucí prosperitu.
„Existuje nějaké sdílené přesvědčení, které nemáme moc empiricky ověřené, že si to dítě tu střední školu vlastně ani nezaslouží,“ říká Karel. „Takhle neuvažuje žádná země, že by takhle chtěla plýtvat svým lidským potenciálem.“
Také si přečtěte:
Školství až na posledním místě: Češi opustili úspěšnou národní strategii
Asfalt nad vzdělání. Česko definitivně prošustrovalo náskok z minulosti
Bez práce cizinců se už neobejdeme. Proč se jich tedy mnozí obávají?
Výběrovost systému přitom ani nevede k lepším výsledkům, jak ukázaly nedávno zveřejněné výsledky mezinárodních srovnávacích testů PISA. Asi čtvrtina českých žáků například nedosahuje takzvané funkční gramotnosti druhé úrovně – tedy schopnosti bez jasných instrukcí, vedení či kontroly samostatně pracovat s textem. Právě to je přitom základním předpokladem úspěchu jednotlivce i celé společnosti v ekonomice 21. století.
Jaké jsou největší nedostatky v řízení českého školství a proč učitelé často nevěří ve schopnosti svých žáků? Jak by se to všechno mohlo dělat jinak a ve kterých jiných zemích bychom se mohli inspirovat? To vše a mnohem více si poslechněte na platformách YouTube, Spotify, Opinio a nově také Apple Podcasts.
