Musím připustit, že kdyby mi někdo před 30 lety řekl, že v Česku jednou bude pracovat víc než milion cizinců, často ze vzdálených koutů světa, asi bych si zaťukal na čelo. Koneckonců, jedním z iniciačních obřadů vstupu do Evropy byl naopak výjezd českých studentů na polní práce do bohatých zemí. Na jaře se jezdilo na jahody na farmy v jihoanglickém Kentu, konec prázdnin se nesl ve znamení sběru hroznů ve Francii a sezonu završovala sklizeň plodů v jabloňových sadech všude možně na západ od Aše. Bydlelo se hodně skrovně, nádenické mzdy nebyly bůhvíco, ale pořád byly násobně vyšší než v Česku, a většinou byla i dobrá zábava. 

Tyhle roky jsou dávno pryč, Čechy při manuální sklizni nepotkáte nejen v cizině, ale ani doma – sezonní brigádníci jsou většinou cizinci. A neplatí to jen pro Česko, ale i pro další středoevropské postkomunistické země. 

Polsko, které bylo zásobárnou levné pracovní síly pro široké okolí, dokazuje, jak moc v posledních desetiletích zbohatlo. Otočilo kurz o 180 stupňů a samo se stalo masovým dovozcem pracovní síly z ciziny. Zemědělská a potravinářská mocnost je dnes závislá na zahraničních pracovnících a ti pocházejí často i zdaleka: třeba Nepálci nebo Bangladéšané jsou v Polsku vysoce ceněni pro svou zručnost, pečlivost při selekci zralých plodů a schopnost pracovat v monotónním tempu po dlouhé hodiny na slunci.

V Česku, jež po vypuknutí války na Ukrajině zaznamenalo silnou uprchlickou vlnu, ukrajinskou pracovní sílu na trhu víceméně vstřebalo a stejně jako Polsko stále více poptává pracovníky z jižní a jihovýchodní Asie. Momentálně jsou „hitem pracovního trhu“ Filipínci, oblíbení u zaměstnavatelů ve službách pro svoji často perfektní angličtinu. Ta je předurčuje pro práci v hotelech a restauracích, ale uplatňují se rovněž ve zpracovatelském průmyslu. Zdravotníci z Filipín takto obsluhují půlku světa, nicméně v Česku jim dobrá angličtina v komunikaci s pacientem příliš nepomůže.

Co říkají statistiky

Na konci loňského roku evidoval Český statistický úřad zhruba 1,1 milionu cizinců s pobytem v Česku, z toho 613 tisíc občanů Ukrajiny. Ministerstvo práce a sociálních věcí zaznamenalo 935 tisíc pracovněprávních vztahů cizinců v postavení zaměstnanců, včetně 358 tisíc takových vztahů ukrajinských občanů. Nejde přesně o počet pracovníků: jedna osoba může mít víc pracovních vztahů. Pro srovnání, v roce 2018 bylo evidováno 569 tisíc těchto vztahů. Rozsah závislosti na zahraniční práci tedy vznikal dlouho před invazí v roce 2022.

Jak poznamenává analýza ČNB, geografická skladba ekonomických migrantů se velmi dynamicky proměňuje s tím, jak klesá počet v Česku pracujících Rumunů, Bulharů a Poláků. Mzdy ve všech těchto zemích stouply ještě výrazně rychleji než v Česku, a tak je v tuzemsku nabízené mzdy již tolik nelákají. Když už chtějí do ciziny, zamíří raději na lépe platící Západ.

Na jejich místo přicházejí lidé z Asie. „Skokanem pětiletky“ jsou již zmínění Filipínci, jejichž počet od konce roku 2021 stoupl na víc než pětinásobek (z nízkého základu, jde přírůstek o 11,3 tisíce osob). Přibylo ale také Indů (5,3 tisíce, nárůst o 127 procent) a třetí místo obsadil Kazachstán (3,5 tisíce, nárůst o 78 procent). Další země zásobující český pracovní trh jsou Čína, Vietnam, Moldavsko, Mongolsko, ale třeba rovněž Indonésie. Počet zaměstnanců ze států mimo EU a Ukrajinu se od roku 2021 zvýšil o více než 55 tisíc a jejich podíl na celkovém počtu zahraničních zaměstnanců vzrostl o dva procentní body na 17,7 procenta.

Nedostatek versus obavy

V Česku vedeme o zahraničních pracovnících dvojí debatu. Zaměstnavatelé popisují jejich nedostatek jako překážku výroby a služeb. Poukazují na fakt, že v řadě profesí Češi prostě dělat nechtějí (což prosím berme jako funkci toho, že jsme fakt zbohatli), a jinde jich začíná být vzhledem k demografii povážlivý nedostatek.

Výše uvedený fakt zároveň nebrání tomu, že značná část veřejnosti se konkurence na pracovním trhu obává. A viní příliv zahraničních pracovníků z dražšího nájemného a zátěže veřejných rozpočtů a služeb (zdravotnictví, školství), rušení nočního klidu, obtěžování žen a vůbec zhoršené kvality života starousedlíků. 

Na těchto obavách se dá postavit politický program. Není však dobré ohrnovat nos nad spoluobčany, kterým vadí legální migrace za prací: náklady a přínosy migrace totiž vznikají na různých místech a připadnou různým lidem.

Je pravda, že migrace pomáhá tlumit demografický úbytek pracovních sil, ale současně může oddalovat investice do automatizace v podnicích s nízkou produktivitou. Ekonomický přínos dodatečného zaměstnance nelze zaměňovat s tvrzením, že každé pracovní místo, jež obsadil, musí být dlouhodobě zachováno. Firmy mají alternativu: zvýšit mzdy, reorganizovat práci, investovat či některé provozy omezit, ale každá z nich má jinou cenu a jiný dopad na konkurenceschopnost.

Rozpor, který společnost dokáže pojmenovat

Ve výzkumu agentury STEM zveřejněném letos v březnu souhlasilo 65 procent dotázaných s tvrzením, že v Česku pracuje příliš mnoho cizinců; 47 procent je vnímalo jako ohrožení na pracovním trhu. Současně 58 procent uznávalo, že jejich zaměstnávání může být řešením nedostatku pracovníků v některých profesích. Pocit ohrožení je silnější mezi lidmi s nižší kvalifikací. Jde ale o postoje, nikoli důkaz skutečného vytlačování zaměstnanců. 

CVVM v šetření z přelomu loňského října a listopadu zjistilo, že 23 procent dotázaných podporovalo možnost trvalého usazení ukrajinských uprchlíků, 60 procent preferovalo dočasné přijetí. Podle 47 procent respondentů země přijala více uprchlíků, než dokáže zvládnout, avšak 61 procent soudilo, že jejich začleňování se daří. Ani tyto postoje nejsou jednoduchým referendem o ekonomické výhodnosti migrace. 

V této debatě se navíc často směšují tři odlišné skupiny: občané EU zaměstnaní v Česku, pracovní migranti ze třetích zemí a uprchlíci s dočasnou ochranou. Liší se jejich věk, kvalifikace, délka pobytu i nárok na veřejné služby. 

Berou nám práci? Záleží na profesi, místu a čase

Příchod pracovníků zvětšuje nabídku práce. Při jinak nezměněných podmínkách může tlumit růst mezd v profesích, v nichž jsou nově příchozí a domácí zaměstnanci snadno zaměnitelní; firmám pomohou umožnit rozšířit výrobu a zachovat komplementární pracovní místa. Zároveň však cizinci vytvářejí poptávku po bydlení, veřejné dopravě a službách, což při pomalé reakci nabídkové strany bývá předmětem velké nevole. 

Počítání souhrnného dopadu proto vyžaduje překvapivě sofistikovaný aparát, saldo nevyčtete z jednoduchých statistik.

Zvláště nebezpečná je záměna průměrné mzdy a mzdy dosavadního zaměstnance. Přijme-li podnik další pracovníky na méně placené pozice, může průměrná mzda statisticky klesnout, aniž by například jedinému dosavadnímu pracovníkovi byla mzda snížena. Aby se dalo doložit takové vytlačování, bylo by třeba porovnat české zaměstnance ve stejných profesích a regionech a kontrolovat vývoj ekonomiky, složení pracovníků a firem. Takový kauzální odhad nelze nahradit jednoduchou korelací.

Mezinárodní srovnání OECD ukazuje ještě jeden podstatný mechanismus. V datech z 15 zemí měli migranti při vstupu na pracovní trh průměrně o 34 procent nižší výdělky než stejně staří domácí pracovníci stejného pohlaví. Přibližně 63 procent tohoto rozdílu vysvětluje jejich koncentrace v hůře placených odvětvích a firmách; po pěti letech se rozdíl zmenšil na 21 procent. Jinak řečeno: tito lidé nastupují na místa, která domácí nechtějí přijmout, a teprve s postupem času obsazují pozice, na něž mají kvalifikaci. Každý to zažil na příkladu často velmi vzdělaných ukrajinských pracovníků, kteří ještě nesplňují všechny požadavky na výkon své původní profese, a vykonávají proto zatím podstatně méně kvalifikovanou práci.

Nájmy: riziko, ale velký efekt neprokázaný

Na trhu nájemního bydlení se nová poptávka může projevit rychle. Nesrovnatelně méně elastická nabídka mezitím reaguje pomalu. Výsledkem je růst cen. Uprchlíci a další migranti soutěží s domácími nájemníky zejména tam, kde již před jejich příchodem dostupné byty chyběly. 

Tvrzení, že migrace může lokálně zvýšit nájemné, je už kvůli zmíněným asymetrickým elasticitám ekonomicky pravděpodobné: když v Praze v roce 2022 stoupl počet cizinců o 100 tisíc, tak se to zkrátka muselo promítnout. Pro tvrzení, že to způsobilo určitou část celostátního růstu nájmů, jsou ovšem třeba identifikační strategie a data o lokální výstavbě, úrokových sazbách, příjmech a migraci. Bez takové studie nelze jednoduše připsat růst nájmů Ukrajincům a zle hartusit, nebo jejich vliv zcela vyloučit. Právě tady totiž může být rozdíl mezi agregátním ekonomickým přínosem a lokálními náklady nejviditelnější.

Kolik stát získává a kolik vydává?

MPSV zveřejňuje modelovanou bilanci příjmů z práce a spotřeby osob s dočasnou ochranou (tedy uprchlíků z Ukrajiny) vůči vymezeným veřejným výdajům. Ze čtvrtletních dat ministerstva vyplývá pro rok 2023 saldo přibližně 2,6 miliardy korun, ale už pro rok 2024 přibližně plus 9,7 miliardy (součty zaokrouhlených čtvrtletních hodnot). A plusové saldo dále narůstá, jak se ekonomická aktivita zvyšuje.

To je významný posun od prvotních nákladů přijetí k rostoucím odvodům zaměstnaných uprchlíků. Je však nezbytné podívat se blíže na metodiku: část příjmů, zejména spotřební daně a DPH, je modelována; některé náklady jsou vykázány přímo, jiné odhadovány. MPSV do výdajů podle své zprávy zahrnuje také zdravotnictví, školství a pomoc do zahraničí. 

Kladné celostátní saldo ještě neznamená, že každá obec má dost prostředků na školy, že tam nejsou plné ordinace a že ráno nejsou autobusy plné zahraničních pracovníků. Výnos daně může inkasovat stát, zatímco kapacitní problém řeší samospráva. A změny v rozdělování veřejných prostředků ve prospěch skutečného počtu obyvatel a využívání služeb probíhají se zpožděním.

Zdravotnictví – neuralgický bod

Zkušenost z čekárny před ordinací tedy může být lokálně citelná, i když je celostátní fiskální bilance příznivá. I velmi sofistikované, vysokoškolsky vzdělané Čechy jsem slyšel rozčileně mluvit o tom, kolik čerpali ukrajinští uprchlíci zdravotní péče, kterou za ně platí český stát. Když jim říkáte, že to jsou více než předloňské sněhy – za rok 2025 už bylo saldo příjmů a výdajů na zdravotní péči Ukrajinců s dočasnou ochranou ve VZP kladné na úrovni 1,5 miliardy korun –, tak nevěří. A to je bez plateb za státní pojištěnce: ti, kdo pracují, odvedli více, než činilo celkové čerpání péče za celou skupinu včetně státních pojištěnců. 

Teprve když připomenu, že bez péče ukrajinských ošetřovatelek by se neobešel ani náhodou privátní domov důchodců, kde jsem měl maminku… a že jsem jim byl za ni velmi vděčný a maminka měla ta děvčata ráda, tak se zklidní. Přitom podobnou osobní zkušenost má lidí v mém věku hodně. 

Veřejný pořádek

Stížnosti na soužití, porušování pravidel či kriminalitu je legitimní empiricky zkoumat, ale seriózně. Jasně, když bydlíte v paneláku s cizinci, kteří nemají separátně odvětrávanou „spice kitchen“, tak ví celý dům, co se dnes vařilo. Když dáte dohromady velký počet mladých mužů, bývá často hluk. V závislosti na zemi původu se na ženy hvízdá, nebo jen zírá, a stanou se i horší věci. 

Také si přečtěte:
Humanoidi zvládnou většinu fyzické práce. V továrnách se ale nevyplatí
Minimální mzda a levná práce jsou pozvánkou pro roboty
Dánské inovace, polský boom a španělský restart: tři recepty pro Česko

Trestnou činnost cizinců nebagatelizujme. Loni spáchali 10 800 trestných činů z celkových 95 tisíc. Na agregované úrovni to téměř přesně odpovídá jejich podílu na celkové populaci, který dosáhl koncem roku 2025 podle dat Cizinecké policie 10,6 procenta, tedy přibližně 1,13 milionu obyvatel. Část z toho může navíc souviset s demografickou strukturou, pohlavím, zaměstnáním či mírou policejní kontroly: jemnější granularita by nepochybně ukázala zajímavé detaily.

Co s migrací, když bez ní to nepůjde?

Stát má mít transparentní pravidla pracovní migrace, rychlejší uznávání kvalifikací, účinnou kontrolu agenturního zaměstnávání a stejné pracovní standardy pro všechny – pro domácí i zahraniční zaměstnance. Tím se mimochodem omezuje také možnost soutěžit porušováním pravidel místo produktivitou. Podporovat lze rovněž jazykové vzdělávání, mobilitu pracovníků a rekvalifikace; nikoli trvalé uzavírání kvalifikovaných migrantů do nízkopříjmových profesí.

Stejně důležitá je nabídka bydlení a financování služeb v místech, kam pracovníci přicházejí. Zaměstnavatel, který získává výhody z nové pracovní síly, by neměl přenášet veškeré adaptační náklady na obce a místní komunity. 

Česká společnost současně cizince potřebuje, už dávno se bez nich v řadě oborů neobejde. Přesto ale část občanů jejich výraznější přítomnost odmítá. Souvisí to velmi s tím, že hospodářství umí jejich práci využít rychleji, než veřejná politika dokáže rozdělit její přínosy a kompenzovat konkrétní újmy, zátěže či dodatečné náklady. Kdo chce veřejné obavy věcně vyvracet, musí je nejprve měřit. A kdo chce migraci omezovat, musí otevřeně říct, kdo bude vykonávat ve stále větší míře chybějící profese, za jakou mzdu a s jakým dopadem na ceny a produkci. 

Miroslav Zámečník je ekonom, konzultant a publicista. Je hlavním poradcem České bankovní asociace. V minulosti byl například předsedou dozorčí rady Českých aerolinií a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Také vedl Centrum pro ekonomickou analýzu v kanceláři prezidenta Václava Havla a byl zástupcem České republiky ve Světové bance.

Editoval Marek Miler