Německo v čele s kancléřem Friedrichem Merzem prosazuje vytvoření společné evropské burzy, která by pomohla firmám v globální konkurenci. Jde o další ze signálů, že se země pod Merzovým vedením hodlá ujmout vůdčí role v Evropě v době, kdy se zostřuje soutěž se Spojenými státy a Čínou a starý kontinent se musí vypořádat s hrozbami z Ruska.

Podle agentury Reuters s návrhem přišla středopravá Křesťansko-sociální unie (CSU) ve svém podkladovém materiálu pro stranickou konferenci, jež začíná právě dnes. Podpořila tím kancléře Merze ze sesterské Křesťanskodemokratické unie (CDU), který po vytvoření evropské burzy volal již loni v říjnu. 

Evropská unie sjednocení národních kapitálových trhů plánuje už dlouho, ale dosud narážela na odpor některých menších zemí. Merz však nyní volá po tom, aby se Německo „probudilo“ a začalo spoluutvářet světové dění. V novoročním projevu kancléř Němcům sdělil, že Evropané musejí „sami silněji bránit a prosazovat své zájmy“.

„Máme v úmyslu v tomto procesu převzít jasnou vedoucí roli a zajistit, aby se sídlo evropské burzy nacházelo v největší ekonomice Evropské unie, Německu,“ stojí v textu CSU.

Merzův plán znovu odhaluje jeho ambice učinit z Berlína lídra EU v celé řadě strategických otázek, jako je konkurenceschopnost evropských firem po loňském zavedení amerických cel, posílení obrany vůči agresivnímu Rusku, zmírnění chystaného zákazu spalovacích motorů v EU či přísnější regulace přistěhovalců. Aktivní chce být především v otázkách bezpečnosti poté, co Bílý dům pod taktovkou Donalda Trumpa přišel s novou bezpečnostní strategií, jež si spíše než udržování tradičního transatlantického partnerství s evropskými zeměmi klade za cíl dosažení „strategické stability“ s Ruskem.

Jak Merz v podzimním interview pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung poznamenal, ve světě přestává platit pořádek založený na mezinárodním právu a naopak začíná platit „právo silnějšího“. A právě na tento nový svět hodlá Německo a Evropu připravit.

Merz v akci

Současná situace je budíčkem pro Evropu a obzvlášť pro Německo, které už od konce druhé světové války na rozdíl od sousední Francie v otázkách obrany spoléhalo hlavně na Spojené státy. Sám Merz byl dlouho zastáncem silných transatlantických vazeb. Podle průzkumu institutu Forsa pro časopis Internationale Politik je ale dnes 54 procent Němců přesvědčeno, že hlavním úkolem vlády v zahraniční politice je posílení soudržnosti Evropy.  

Země se kvůli tomu chystá vybudovat nejsilnější konvenční armádu v Evropě. Merz už loni v březnu prosadil výjimku z ústavně zakotvené dluhové brzdy pro obranné výdaje nad jedno procento HDP, takže by do obrany do roku 2029 mělo natéct až 649 miliard eur (15,7 bilionu korun). Podle časopisu Internationale Politik se navíc Německo po změně zahraničněpolitického kurzu v Bílém domě stalo nejsilnějším spojencem napadené Ukrajiny. 

Německý kancléř však nedokázal přesvědčit Belgii a některé další evropské státy, aby souhlasily s jeho plánem na uvolnění zmrazených ruských aktiv na pomoc válkou sužovanému Kyjevu, což podle agentury Bloomberg může Moskva vnímat jako slabost. Německo navíc muselo opustit svou tradiční pozici odmítání dalšího společného půjčování, aby mohlo pro Ukrajinu vyjednat aspoň úvěr na další dva roky v objemu 90 miliard eur financovaný vydáním společných dluhopisů.

Francouzsko-německou spolupráci brzdí problémy doma

Zároveň se ukazuje, že se Berlínu nedaří znovu nastartovat někdejší „hnací motor“ Evropy v podobě francouzsko-německé spolupráce. Tento tandem v poválečných letech umožnil přijetí zásadních rozhodnutí v oblasti evropské integrace. Merz proto chtěl spojenectví s Francií, jež od nástupu socialisty Françoise Hollanda v roce 2012 kvůli rozporům s tehdejší kancléřkou Angelou Merkelovou (CDU) ztrácelo na síle, znovu upevnit. 

V minulých letech to byla zejména Francie, kdo inicioval řadu společných projektů, zatímco váhavý exkancléř Olaf Scholz (SPD) často v tehdejší trojbarevné středolevé vládě nedokázal najít společnou pozici. Řady hlasování v Bruselu tak byl nucen se zdržet. Podle deníku Financial Times si však nyní Paříž s Berlínem vyměnily role. 

Důvodem váznoucí spolupráce mezi Paříží a Berlínem jsou především problémy na domácí půdě. Ve Francii se od předčasných voleb v září 2024 vystřídaly už čtyři vládní kabinety a premiéru Sébastienu Lecornuovi se stále nedaří v roztříštěném parlamentu nalézt podporu pro rozpočet na letošní rok. Zemi přitom trápí velmi vysoký státní dluh, jenž se pohybuje kolem 116 procent HDP a který podle predikcí Mezinárodního měnového fondu může do roku 2030 vyrůst skoro na 130 procent HDP. 

Popularita francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se podle posledních průzkumů potácí kolem 25 procent, což je nejnižší hodnota od Macronova nástupu do úřadu v roce 2017. Krajně pravicové Národní sdružení (RN) by podle současných volebních preferencí vyhrálo první kolo prezidentských voleb, jež se mají konat už příští rok. 

Podobné potíže ale trápí i Merze. Jeho vládní koalice složená z křesťanskodemokratického bloku CDU/CSU a socialistů (SPD) prodělala za necelý první rok vládnutí kvůli ideologickým rozporům už několik závažných konfliktů, například při debatě o reformě branné povinnosti či volbě ústavních soudců. Kabinet tak musí buď přijímat velmi kompromisní řešení, nebo funguje na principu „každý chvilku tahá pilku“. I přes konflikty se však Merzovi navzdory prvotnímu odporu koaliční SPD podařilo prosadit například zmírnění zákazu spalovacích motorů na půdě Evropské unie. 

Přesto zůstává pozice německého kancléře doma prekérní. Pravicově extremistická Alternativa pro Německo (AfD) dnes dominuje předvolebním průzkumům a jen 53 procent Němců podle průzkumu týdeníku Welt am Sonntag věří, že se Merzova koalice nerozpadne do příštích řádných parlamentních voleb v roce 2029.