Báječná schůzka, z desetibodové stupnice tak na dvanáctce, liboval si po čtvrtečním rozhovoru se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem v jihokorejském Pusanu americký prezident Donald Trump. Detaily jednání, které mělo stvrdit pozastavení drakonických čínských licenčních pravidel pro vývoz vzácných zemin a snížit americká dovozní cla na čínské zboží o deset procentních bodů na 47 procent, neznáme, ale za necelé dvě hodinky se toho dá probrat docela dost.
Trump jako obvykle přeháněl, ale i ze Siova orientálně básnivého prohlášení je znát snaha o zklidnění situace: „Jsme vrcholní představitelé obou zemí a musíme umět proplouvat obtížnými vodami, vlnám a větru navzdory, abychom udrželi stálý kurz obří lodi čínsko-amerických vztahů.“
Nestabilní, rozmarný, ale prezident
Podle dostupných zdrojů bylo čínské tajnůstkářské vedení konsternováno Trumpovým stylem už v jeho prvním období a v tomto postoji se od té doby jenom utvrdilo (a také se připravovalo na to, aby Čínu příště nezaskočil jako obchodním konfliktem v lednu 2018). Velké hlavy v Pekingu si lámou hlavu tím, zda s Trumpem po skončení jeho mandátu odejde i chaos a jestli se vzájemné vztahy vrátí do dob, kdy obě strany mohly dosti přesně odhadovat, s čím ta druhá přijde.
Za časů před Donaldem byly bilaterální vztahy pochopitelně různé – od vyloženě nepřátelských až po benevolentní, když už ne přátelské. Ale na jednu věc se dalo spolehnout. Byly předvídatelné, protože se dělaly na základě pozice mnohokrát dolaďované na mnoha úrovních. Administrativa pak tuto pozici převzala a podle ní se s maximálně lehkými korekcemi „jelo“ dál.
Jenomže Američané si zvolili prezidenta, jenž z nepředvídatelnosti udělal obchodní značku a vyjednávací kartu, kterou používá, kdykoli se mu zamane. V Pekingu působí chaotické vládnutí a společenský neklid v USA dojmem, že se Spojené státy ocitly ve víru nějaké „kulturní revoluce“, již kdysi přivodil Číně Mao Ce-tung a která dodnes vyvolává krajně nepříjemné asociace. Právě v téhle éře pramení silná touha čínského režimu po stabilitě, jež je po udržení kontroly a vedoucí úlohy komunistické strany druhou nejvyšší prioritou.
Opatrný, do detailů na schůzky připravený a připravovaný Si Ťin-pching, zvyklý na pečlivou choreografii všeho, musí být na prášky, ale Trumpa prostě nejde ignorovat nebo „vyčekat“. Před čtvrtečním kratičkým summitem v Pusanu se čínský prezident neviděl s Trumpem od června 2019, tedy více než šest let, a od té doby se vztahy mezi USA a Čínou spíše zhoršovaly. Eskalace napětí střídaly chvíle příměří. Dnes ale na obou stranách panuje názor, že Washington a Peking už zkrátka nedovedou svoje kroky koordinovat.
Chaos na obou stranách
Zatímco americký ministr financí Scott Bessent platí za Trumpova vrchního vyjednavače, ministr obchodu Howard Lutnick na něj žárlí a Bessentovu diplomacii rozbil jako bábovičku na pískovišti dramatickým rozšířením seznamu sankcionovaných čínských firem – tím, že mezi ně zahrnul i jejich majoritně kontrolované dcery. To se stalo koncem září a mělo to Číňany rozzuřit. Podle propočtů platformy WireScreen, která se specializuje na analýzu čínských firem, se tímhle tahem měl seznam postižených čínských subjektů zvýšit z 1500 na 20 tisíc.
Koordinace ovšem v současné „paranoidní mlze“ není na výši ani v Číně, a tak byl tamní resort zahraničí údajně velmi překvapen (měl co vysvětlovat) poté, co 9. října došlo k drakonickému zpřísnění vývozního řízení ze strany licenční správy čínského ministerstva obchodu. Záběr byl široký a zahrnoval kontrolu vývozu produktů, zařízení a technologií souvisejících mimo jiné s prvky vzácných zemin, polovodiči, supertvrdými materiály a lithiovými bateriemi.
Navíc Čína poprvé začala uplatňovat, aby zahraniční subjekty (včetně společných podniků) musely při vývozu určitých kontrolovaných prvků vzácných zemin z jedné země do druhé získat licence. Co snad mělo primárně trestat Američany, platilo pro všechny. Dovedeno do důsledků, znamenalo by to faktickou čínskou kontrolu globálních dodavatelských řetězců.
Zaděláno na klid zbraní
Člověk při té představě zalapá po dechu. Diplomaté z celého světa se ptali, zda je to míněno vážně. Trump zareagoval obligátně – hrozbou zvýšení cel o 100 procentních bodů s platností od 1. listopadu.
Takže navigovat rozbouřenými vodami, řečeno se Si Ťin-pchingem, a trochu to zklidnit, bylo opravdu zapotřebí. Obě strany se zjevně chtěly vyhnout nárazu na útesy. Během minulého víkendu ministr financí Bessent s americkým obchodním zástupcem Jamiesonem Greerem dojednali s čínským vicepremiérem Che Li-fengem odklad nařízení o vzácných zeminách a dostali od něj ujištění o omezení vývozu látek k výrobě drogy fentanyl z Číny.
A jasně že si Číňané koupí americkou sóju (tedy tu, kterou už nekoupili v Brazílii). Na dočasný klid zbraní bylo zaděláno. Prezidenti se mohli sejít a dát si známku 12 z deseti.