Riziko, že válka na Blízkém východě způsobí státům Evropské unie novou energetickou krizi ve chvíli, kdy se sotva vzpamatovaly z té předchozí, roste s každým dnem pokračujících útoků. Evropa, která je na dovozech paliv existenčně závislá, nemá mnoho pák, jak tvrdý dopad strmého zdražení plynu mírnit. Určitý manévrovací prostor tu však je.

Itálie zvažuje možnost dočasného znovunastartování uhelných elektráren a Norsko čeká novou debatu o plánu zemí EU na kompletní ukončení všech dodávek plynu z Ruska během příštího roku. List Financial Times navíc spekuluje o možnosti, že by se odložilo plánované ukončení emisních povolenek (ETS) zdarma pro firmy v energeticky náročných odvětvích.

Světový trh vstupoval do letošního roku s výhledem na rostoucí přebytky ropy i plynu, jež držely ceny těchto paliv na relativně nízkých úrovních. Po víkendových útocích USA a Izraele na Írán a odvetě Teheránu, která konflikt rozšířila do dalších zemí surovinově bohatého Perského zálivu, je ale všechno jinak. Plyn v Evropě zdražil v první polovině týdne na nejvyšší úroveň od roku 2023, a i když včera mírně zlevnil, je stále o více než polovinu dražší než v pátek. Cena ropy se drží v pásmu kolem 80 dolarů (1673 korun) za barel, zhruba o 18 procent výše než před útoky. Další růst zatím brzdí naděje, že konflikt nebude mít dlouhého trvání.

Evropa je nyní z hlediska diverzifikace dodávek v lepší situaci, než byla těsně po vypuknutí války na Ukrajině. Tvrdému dopadu zdražení plynu se přesto zřejmě nevyhne. Evropský průmysl a domácnosti se přitom už teď potýkají s jedněmi z nejvyšších cen energií na světě.

Dovozy z Blízkého východu tvoří asi deset procent z celkových dovozů plynu do EU, což je v porovnání se skoro plošnou závislostí Evropy na ruských palivech před rokem 2022 jen malý podíl. Kvůli současnému konfliktu se však očekává, že se na světový trh ve velkém nahrnou asijští kupci, kteří jsou na palivu z Blízkého východu závislejší. To dál požene ceny vzhůru. Pokud se dodávky zcela zastaví, asijské země včetně Tchaj-wanu, Japonska a Jižní Koreje mají podle Bloombergu dostatek zásob na několik dní až týdnů.

Mezitím plyn v evropských zásobnících po letošní chladné zimě klesl podle dat think-tanku Bruegel na velmi nízké úrovně. Jsou zhruba na třetině kapacity, přitom v tuto roční dobu bývají podle Financial Times v průměru na 45 procentech. Doplnit surovinu za současných cen bude drahé.

Mezi Ruskem a USA

Postavení Evropy ztěžuje také snaha brzdit rostoucí závislost na dovozech LNG ze Spojených států, které lídři EU během vlády současné administrativy přestávají vnímat jako spolehlivého spojence. EU přitom využívá americký LNG jako náhradu plynu z Ruska, od něhož se plánuje kompletně odstřihnout. Omezování dovozů ruského LNG má začít už příští měsíc ukončováním krátkodobých smluv.

Někteří politici a komentátoři však začínají mluvit o tom, že by se tento plán mohl odsunout. Podle Financial Times by to Evropa mohla udělat, pokud by se objevilo „vážné riziko bezpečnosti dodávek“. Mluvčí Evropské komise Anna-Kaisa Itkonenová však listu řekla, že teď „není nedostatek, není nouze“.

Norský ministr energetiky Terje Aasland ovšem podle Reuters uvedl, že věří, že se debata o tomto plánu za současné geopolitické situace znovu otevře. „EU dala jasně najevo, že se chce osvobodit od ruské ropy a plynu, ale události posledních tří až čtyř dnů jsou také obtížné,“ uvedl na konferenci v Oslu. Norsko, jež není členem EU, je největším evropským producentem plynu. Pokryje zhruba 30 procent poptávky kontinentu.

O možnosti prodloužení dovozů ruského LNG podle Financial Times spekuluje rovněž analytická společnost Rystad s tím, že by tento krok zřejmě popudil Spojené státy, jež mají ambici ruský plyn v Evropě nahradit. Situaci je zjevně připraven využít i Vladimir Putin, který dal najevo, že má teď vůči energeticky opět zranitelné Evropě zbraň: ve středu pohrozil, že samo Rusko ukončí vývoz svého LNG ještě před plánovaným odstřižením EU, i když později uvedl, že jen „uvažuje nahlas“.

„Krutá realita“ trhu s LNG

Na rozdíl od trhu s ropou, jenž má nevyužívanou výrobní kapacitu od producentů z ropného kartelu OPEC+, kterou může rychle uvést do provozu, exportéři LNG podle Bloombergu pracují téměř na plný výkon, včetně největšího světového dodavatele, Spojených států.

„Krutá realita je taková, že na světě prakticky neexistuje žádná volná kapacita pro zkapalňování plynu,“ řekl podle Bloombergu James O’Brien, vedoucí oddělení LNG ve společnosti D.Trading, která je součástí ukrajinské soukromé energetické společnosti DTEK. Kdyby nebylo možné katarský a emirátský LNG vyvážet, „cena zkapalněného zemního plynu … by mohla prudce vyletět s tím, jak Asie a Evropa vstoupí do nabídkové války o zbývající dodávky z Ameriky, podobně jako v roce 2022“, dodal O’Brien.

Včera podle Financial Times došlo k prvnímu příkladu této nabídkové války, kdy tanker z Nigérie s nákladem LNG do Francie změnil kurz a zamířil k lukrativnějšímu kupci v Asii. List citoval data společnosti Kpler, jež pohyb obchodních lodí monitoruje.

Obnovit dodávky LNG z Blízkého východu nepůjde rychle, ani pokud konflikt brzy skončí. Odvetné údery Teheránu totiž vyřadily z provozu klíčová energetická výrobní zařízení, včetně největšího podniku na světě na zpracování LNG Rás Laffan státní společnosti QatarEnergy.

I kdyby došlo k uvolnění nyní zablokovaného Hormuzského průlivu, kterým země Perského zálivu ropu a plyn do Evropy a Asie vyvážejí, zprovoznit rozbombardované podniky může trvat dlouhou dobu, zdůrazňuje Rob Armstrong v podcastu FT Unhedged. Pokud zůstane Hormuz neprůchodný více než 25 dní, státy Zálivu budou podle Bloombergu muset začít omezovat výrobu. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že by mohl v úderech pokračovat ještě několik týdnů.

Zpět k uhlí i povolenkám zdarma?

Pokud chce Evropa zmírnit dopad prudkého zdražení plynu, čeká ji buď kontroverzní odklad ukončení dovozu ruského LNG, nebo znovurozjetí provozu některých uhelných zdrojů, aspoň krátkodobě. Podle Reuters tuto možnost zvažuje Itálie, která je na dovozech z Blízkého východu závislejší než ostatní země EU. Podle Financial Times odebírá až třetinu plynu právě z Kataru.

Další možností, jak Evropu od tvrdých dopadů drahého plynu aspoň trochu izolovat, kterou v ranním v podcastu FT News Briefing zmínil zpravodaj listu pro EU Ian Johnston, je změna plánů s emisními povolenkami (ETS). EU se od letošního roku chystá postupně ukončit jejich přidělování zdarma firmám v energeticky náročných odvětvích jako ocelářství či výroba hnojiv. Pokud by od plánu na jejich zpoplatnění ustoupila a povolenky nadále přidělovala zdarma, mohla by tím firmám dopad vysokých cen částečně kompenzovat.

Diskuse o odsunutí termínu, kdy by mělo skončit přidělování povolenek zdarma, se v Evropě vede už nějakou dobu. Mezi politiky totiž začíná převládat obava, že přísné klimatické regulace včetně čím dál dražších ETS znevýhodňují evropské firmy oproti konkurentům z jiných částí světa. Podle Johnstona by Evropská unie také mohla vybraným firmám dovolit státní podporu, kterou jinak EU kvůli zachování rovných podmínek a férové konkurence zakazuje.

Evropa by se tentokrát mohla rovněž více spolehnout na výrobu elektřiny ve francouzských jaderných zdrojích, z nichž polovina byla v době krize v roce 2022 mimo provoz kvůli technickým závadám, uvádí Financial Times.

Evropa a Asie trpí, Američané profitují

Zatímco ceny plynu v Evropě vyletěly kvůli konfliktu rozpoutanému Spojenými státy na dvojnásobek, americký plyn díky silné domácí produkci zůstává relativně levný. Amerika tak rozjela konflikt, který v současnosti ubližuje hlavně Evropě a Asii. Samotní Američané jsou jakožto čistí vývozci v pozici, kdy na válce v Perském zálivu mohou vydělat.

Financial Times vysvětlují, že americké dodávky jsou založené na principu známém jako „free on board“, kdy náklad nemá předem určený cíl, takže obchodníci mohou změnit trasu tankeru podle toho, ve kterém místě dostanou lepší cenovou nabídku, jak ukázal příklad tankeru z Nigérie. „Američtí vývozci jednoznačně profitují – dosahují nyní obrovských marží,“ uvedl podle listu hlavní analytik energetické výzkumné společnosti ICIS Andreas Schroeder. „Blokují Katar – hlavního konkurenta v oblasti LNG“ a také „hlavního dodavatele čínského LNG,“ dodal analytik.

Těžba břidlicového plynu proměnila USA z významného čistého dovozce ropy a plynu v jednoho z klíčových světových exportérů a zvýšila kapacitu globálních dodávek. Tento posun mohl podle Bloombergu Trumpa k útokům povzbudit. „USA jsou v dobré pozici. Venezuelská ropa proudí, produkce USA je na historických maximech a trh je uvolněný,“ řekl agentuře Trevor Woods z hedgeového fondu Northern Trace Capital.

Trumpa a jeho šance udržet si v listopadových volbách většinu v Kongresu by však mohlo ohrozit, pokud by konflikt zvedl ceny pohonných hmot a roztočil inflaci. K tomu by mohlo dojít, pokud by se mu nepovedlo konflikt včas ukončit a ceny ropy by vystoupaly nad 100 dolarů za barel, shodují se analytici.

Proč ropa nezdražila víc

Na rozdíl od plynu drží ceny ropy na uzdě dostatek suroviny i naděje, že konflikt nebude mít dlouhého trvání. „Ceny plynu vyletěly, protože světové zásobníky s LNG jsou prázdnější než zásobníky s ropou,“ uvedl podle agentury Bloomberg Richard Pratt, prezident konzultační společnosti Precision LNG Consulting LLC.

Roli hraje také kalkul, že pokud se bude situace odvíjet podobně jako v případě Venezuely, íránská ropa, jež nyní podléhá sankcím, se po ukončení konfliktu stane součástí světového trhu a zvýší celkovou nabídku.

Matt Smith, analytik komoditního trhu ve společnosti Kpler, ve středečním podcastu Prof G. Markets mluví o dvouúrovňovém trhu. Sankcionovanou íránskou ropu nakupuje s obrovskou slevou v podstatě jen Čína. S obří slevou vyváží 3,5 milionu „sankcionovaných“ barelů denně rovněž Rusko, a to hlavně do Indie a Číny. Podobně to bylo s Venezuelou, jejíž ropa se teď přesunula na otevřený světový trh.

Na válce v Zálivu může vydělat také Rusko

V Indii, jež pod tlakem Spojených států omezila nákupy ruské ropy, někteří představitelé už nyní tlačí na vládu, aby požádala Washington o souhlas s jejich opětovným navýšením. „Klíčové otázky znějí, o jak velkou část dodávek trh přijde, na jak dlouho a jak zareagují velké mocnosti, “ řekl podle Bloombergu místopředseda S&P Global Inc. Daniel Yergin.