Dva světoví komoditní obchodníci dostali od Bílého domu výjimku ze sankcí a minulý týden prodali na trhu první várku venezuelské ropy, která uvázla v zásobnících během americké námořní blokády. Další firmy v odvětví se do kontroverzního plánu Donalda Trumpa vydělávat na nerostném bohatství rozvrácené země moc nehrnou. Bojí se četných rizik a pochybují, že se jim případné investice vrátí.

Společnosti Vitol a Trafigura, jež dříve obchodovaly s ruskou ropou a podle The Wall Street Journal (WSJ) jsou „zvyklé pracovat na trzích, jichž by se mnoho západních firem ani nedotklo“, prodaly venezuelskou ropu za půl miliardy dolarů (10,4 miliardy korun). A chystají další transakce.

Podle nejmenovaných zdrojů Financial Times a WSJ měla každá z firem prodat surovinu za 250 milionů dolarů. Obchody proběhly na základě Trumpova prohlášení, že prozatímní kabinet Delcy Rodríguezové, který Venezuele s tolerancí Spojených států teď vládne, souhlasil s „předáním“ celkem 50 milionů barelů ropy v zásobnících Američanům. Hodnota komodity se odhaduje až na 2,8 miliardy dolarů a podle posledních informací se Spojené státy s Venezuelou o výnosy z prodejů budou dělit.

Americký prezident rozjíždí byznys s ropnými zásobami země, jejíž vládu má po odstranění diktátora Nicoláse Madura pod kontrolou, navzdory skepsi mnoha firem i expertů v odvětví. Trump podle názorů některých věří, že když surovinou zaplaví světový trh, pomůže mu to stlačit ceny energií, jejichž prudký vzestup ve Spojených státech podlamuje jeho popularitu i preference republikánů v klíčovém roce voleb do Kongresu.

Experti však varují, že i když se teď podaří ropu ze zásobníků rozprodat, venezuelská surovina těžko najde na přesyceném trhu dlouhodobý odbyt za ceny, při nichž by se vyplatilo ji těžit. Američtí petrolejáři se do země, kde jim v minulosti vlády opakovaně znárodnily majetek, zdráhají vrátit. Mnozí obchodníci také pochybují, zda má americký byznys s venezuelskou ropou vůbec oporu v zákonech. Rizikem je i to, že by jim komoditu mohli zabavit věřitelé této latinskoamerické země, která je od roku 2017 v insolvenci.

Rychlá akce

Obchodníci ženevské Trafigury i londýnského Vitolu si rychle zajistili povolení Trumpovy administrativy venezuelskou ropu prodávat a v řádu hodin od Madurova zadržení rozjeli podle WSJ jednání s přepravci a majiteli ropných tankerů. Přední manažer Vitolu John Addison patří podle deníku Financial Times mezi nejštědřejší soukromé dárce Trumpovy prezidentské kampaně v Houstonu. Trafigura podle listu utratila za lobbing v USA přes půl milionu dolarů.

Díky očekávání nových zakázek vzrostly přepravní sazby za největší tankery od Madurova zatčení o 90 procent, píše WSJ. Tankery směřující do Venezuely si podle deníku navíc ještě účtují rizikovou přirážku. Charterové ceny pro středně velké tankery vhodné pro přepravu ropy také poskočily. Oba obchodníci mají podle listu vlastní tankery, ale pro obchod s venezuelskou ropou využívají i další plavidla především z Řecka, jež má obrovskou obchodní flotilu včetně lodí rodinných firem Thenamaris či Okeanis. 

První karga Vitolu a Trafigury dorazila podle Bloombergu i dalších médií na karibský ostrov Curaçao koncem minulého týdne. Odtud má být náklad přeložen na další plavidla, která je přepraví ke koncovým kupcům – zřejmě hlavně americkým rafinériím. Takto se z Venezuely v následujících dnech budou přepravovat další miliony barelů ropy, uvádí WSJ s odkazem na informace od komoditních obchodníků a firemních manažerů.

Venezuelskou ropu podléhající sankcím, stejně jako tu ruskou a íránskou, přepravovala doposud v drtivě většině plavidla stínové flotily, která operují ilegálně, jsou těžko identifikovatelná a postižitelná. Američané jich během prosincové námořní blokády šest zadrželi. Stínová flotila tu podle WSJ ztrácí část byznysu ve prospěch legálních přepravců.

Lepší cena

Trump chce využít kontroly nad prozatímní venezuelskou vládou, aby do země dostal americké firmy, jež by tam podle jeho představ měly obnovit zdecimovaný ropný průmysl, který kdysi pomohly vybudovat. Zajistily by tak dostatek suroviny pro rafinérie v nedalekém Mexickém zálivu, jež kdysi vznikly za účelem zpracování právě venezuelské ropy. Vitol ani Trafigura podle médií nekomentovaly, kdo jsou jejich koncoví zákazníci, k nimž venezuelská ropa poputuje z přístavu na Curaçau. Trump dříve řekl, že chce většinu ropy ze zásobníků pro tyto rafinérie.

Dva nejmenovaní burzovní obchodníci pro agenturu Reuters uvedli, že americké rafinérie dostaly nabídku koupit venezuelskou ropu typu Merey-16 se slevou asi šest dolarů na barel oproti „futures“ kontraktům na ropu typu Brent. Podobná kanadská surovina West Canadian Select se prodávala se slevou více než 12 dolarů za barel oproti futures na Brent.

Podle zdrojů deníku The New York Times obchodníci prodali venezuelskou ropu za 50 dolarů za barel, což je výrazně více, než kolik Madurově vládě platila Čína. Ta nakupovala za 30 dolarů za barel, tedy kvůli sankcím se slevou. Ministr energetiky Chris Wright na konferenci koncem minulého týdne řekl, že obchodníci ropu prodali za cenu o 30 procent vyšší, než za kolik Venezuelci prodávali surovinu za Madura.

Fůra rizik

Obchod s venezuelskou ropou bude zřejmě velmi výnosnou záležitostí, uvádí WSJ, není však pro každého. Obchodníci musejí prokázat vysokou míru odolnosti vůči riziku. Na Venezuelu se nadále vztahují sankce EU a Velké Británie, což podle listu komplikuje právní rámec a určení rizika spojeného s těmito prodeji. Venezuela je navíc stále v insolvenci a pohledávky zahrnují rovněž nesplacený dluh státní ropné společnosti Petróleos de Venezuela (PDVSA), jejíž surovinu firmy převážejí. Na výnosy z prodejů tak mohou mít přednostní nárok věřitelé země. Celkový externí dluh Venezuely se podle Reuters odhaduje na 170 miliard dolarů, až 200 procent HDP Venezuely.

Obchodníci ovšem podle WSJ věří, že jejich zisky z prodeje chrání exekutivní příkaz Donalda Trumpa. Přední venezuelský ekonom Francisco Rodríguez ale varuje, že obchody jsou zjevně uzavírány v právním vakuu a nepodléhají tak žádnému dohledu ani zodpovědnosti. To je vystavuje podezření z korupce. Složitý je i samotný převoz ropy, protože venezuelské přístavy jsou podle WSJ ve špatném technickém stavu. Obchodníci musejí ropu převzít ze zásobníkových tankerů plujících na moři poblíž pobřeží, což je podle deníku riskantní operace.  

Bez Američanů to jde hůř

Donald Trump tvrdí, že Spojené státy mají na část venezuelské ropy právo jako na kompenzaci za to, že tamní vlády americkým firmám v minulosti „ukradly“ majetek. Naráží tak hlavně na znárodnění podílů amerických firem za vlády Huga Cháveze před 20 lety, za něž Američané dodnes nedostali náhradu. Americké firmy byly nuceny vzdát se části svého majetku ve prospěch venezuelské vlády také v padesátých letech minulého století. Proto se zdráhají v zemi opět podnikat, do čehož je Trump zatím víceméně neúspěšně nutí. Pouze Chevron, který se jako jediný z amerických petrolejářských konglomerátů nebránil nevýhodnému společnému podniku s venezuelskou státní firmou PDVSA, v zemi dále podniká a Trumpovi slíbil navýšení produkce.

Zisky pro americké firmy však v tomto případě znamenají zisky také pro Venezuelce, jejichž ekonomika kvůli nefunkčním populistickým politikám kolabuje a kteří v minulosti opakovaně ukázali, že bez účasti Američanů jsou jen těžko schopni svá ropná ložiska efektivně využít.

Rodríguezová, jež měla v Madurově vládě na starosti mírnění hospodářských problémů země, podle podcastu The New York Times Daily uzavírala tajné smlouvy o vstupu amerických firem do těžebního odvětví, přestože komodita oficiálně dál patřila venezuelskému lidu. Snažila se tím zajistit příliv tvrdé americké měny a díky tomu udržet elementární funkce státu.

Peníze z prodeje ropy v režii Spojených států teď mohou Venezuele pomoci odvrátit hrozící humanitární katastrofu. Anonymní zdroje agentury Reuters uvedly, že čtyři venezuelské banky dostaly na konci minulého týdne pokyny, aby se připravily na příliv 300 milionů dolarů z prodejů suroviny. Tamní centrální banka by peníze měla rozdělit podle zadání od Američanů. Peníze do země přijdou ze zvláštního účtu v Kataru. Podle zdrojů CNN má mít prioritu financování léků a potravin.

Správa peněz na katarském účtu vzbuzuje další pochyby ohledně transparentnosti a legálnosti prodeje, ale podle CNN je to také způsob, jak zajistit, že se prostředky do zbankrotované země vůbec dostanou, aniž by předtím padly do rukou neuspokojeným věřitelům. Katar dlouhodobě působil jako zprostředkovatel mezi USA a Venezuelou a katarské banky sehrály klíčovou roli při uvolňování sankcí proti Íránu za Bidenovy administrativy.

Co s venezuelskou ropou?

Obchodní komunita a odborníci si lámou hlavu, zda je hodnota venezuelské ropy skutečně taková, aby opodstatnila Trumpův bezprecedentní zásah proti Madurovi i současné počínání obchodních firem operujících ve vysoce riskantních podmínkách a na hraně zákona.

Světový trh je ropou přesycen. Ceny komodity typu Brent i WTI jsou na úrovních kolem 58 dolarů za barel, tedy nejnižší za posledních pět let. Podle některých odhadů navíc kvůli přebytku letos ještě poklesnou. Ekonomický reportér Eduardo Porter ve svém komentáři pro list The Guardian uvádí, že při současných cenách je prodělečná nákladná těžba v bahnitém pásmu Orinoko, kde se nachází velká část venezuelských zásob. Odkazuje při tom na studii konzultační společnosti Wood MacKenzie, podle níž by ropa Brent musela stát nejméně 80 dolarů za barel, aby se v oblasti vyplatilo investovat do vrtů na zelené louce.

Podíl ropy v energetickém mixu Spojených států poklesl v polovině sedmdesátých let minulého století z 50 na 38 procent. Venezuela loni dodala pouhé jedno procento světových dodávek ropy. Šlo celkem o bezvýznamné množství – 880 tisíc barelů denně, což odpovídá asi 4,3 procenta celkové americké produkce.

Politická a právní nestabilita země spolu s neblahými zkušenostmi firem se znárodňováním podle Portera posilují argument, proč do Venezuely neinvestovat. Mezi jasná „proti“ patří i čtyřletý americký volební cyklus. Žádný investor nedokáže nyní odhadnout, kdo Trumpa v Bílém domě nahradí a jaký bude mít postoj k Venezuele. Společnosti přitom na obnovu rozpadlé infrastruktury potřebují léta. Části těžebního i přepravního zařízení skončily podle venezuelského zpravodaje The New York Times ve výkupnách železa a kovošrotu s tím, jak se bídou postižení Venezuelci snažili si sběrem kovů polepšit. Neschopnost předpovídat, co bude za pět let, je pro firmy zásadní překážka.

Probíhající vlna elektrifikace hospodářství navíc ropu dále odsouvá do pozadí. Stále důležitější jsou naopak paliva pro pohon elektráren, obnovitelné zdroje a baterie. Čína, hlavní geopolitický rival USA a druhý největší spotřebitel ropy na světě, si díky nákupům obcházejícím sankce už vytvořila značné zásoby levné ropy. Zároveň svou ekonomiku od tohoto paliva odstavuje a přechází na obnovitelné a udržitelné zdroje. Není tak zdaleka jisté, jestli venezuelská ropa najde odbyt za ceny, při nichž se vyplatí ji těžit.