Ekonomické teorie říkají, že když se daří akciím, neroste cena zlata. To naopak investoři kupují ve špatných časech, kdy ostatní trhy padají. Letos ale dochází k neobvyklému jevu: zlato i akcie překonávají historické rekordy. Je za tímto růstovým tandemem nějaký společný důvod?

Hodnota žlutého kovu se nachází více než 55 procent nad úrovní ze začátku roku. Cena trojské unce (31,1 gramu) se v pondělí vyšplhala na rekord 4374 dolarů (92 tisíc korun) a i přes úterní propad (minus pět procent) se stále drží nad čtyřmi tisíci dolarů. A investiční banka Goldman Sachs například očekává, že cena se na konci příštího roku může dostat až na 4900 dolarů. Většina investorů a analytiků tvrdí, že za touto zlatou horečkou stojí politika Donalda Trumpa, která vytváří nejistotu a zároveň zvedá už tak vysoké vládní zadlužení USA.

Cena zlata obvykle stoupá v dobách, kdy dochází k nárůstu geopolitického rizika nebo prudkému zrychlení inflace. Investoři v takových situacích vidí v tomto drahém kovu bezpečnou investici, byť jim nenese žádný úrok. To se odehrávalo třeba v sedmdesátých letech minulého století, kdy celý svět trápily ropné šoky. Když rizika a nejistoty pominou, svědčí to naopak akciím – těm se daří, když ekonomika rychle roste, firmy vydělávají a inflace je pod kontrolou.

Právě proto může být překvapivé, jak letos rostou americké akcie. Hlavní index S&P 500 na začátku tohoto měsíce poprvé překonal hranici 6700 bodů a 8. října dosáhl nejvyšší úrovně v historii – 6754 bodů. Letos už posílil o více než 14 procent. Na takovou výkonnost ve svých loňských výhledech nesázely ani ty nejoptimističtější investiční banky z Wall Street. 

Těžko říci, ke které z představ o hospodářském vývoji a rizicích by se investoři nyní měli přiklonit. Americká ekonomika sice není v recesi, ale roste pomaleji, než se čekalo začátkem roku. Geopolitická situace zůstává napjatá, i když zásadní vliv na ceny aktiv nemá – ropa se obchoduje pod 60 dolary za barel. Inflace je sice zvýšená, zdaleka však nelze mluvit o druhé inflační vlně. Abychom současné dění lépe pochopili, musíme se podívat na několik specifických faktorů.

Bilance centrálních bank živí růst trhů

Přestože stoupající ceny akcií do značné míry souvisejí s rozmachem okolo umělé inteligence, je zde i jiný významný vliv, který vysvětluje také posilování zlata. Tím je stále extrémně navýšená bilance Fedu a jiných důležitých globálních centrálních bank, což je výsledek nákupů vládních dluhopisů v době covidu. Centrální bankéři tehdy věřili, že mohutné nákupy obligací podpoří poptávku a dokážou odvrátit kolaps trhů i ekonomiky, jenž během pandemie reálně hrozil. 

Bilance Fedu ještě před vypuknutím pandemie, tedy na konci roku 2019, dosahovala zhruba čtyři biliony dolarů. Do března 2022 se zvětšila téměř na devět bilionů dolarů. Od poloviny roku 2022 probíhá v USA proces známý jako „kvantitativní utahování“ – proces,  při kterém centrální banka obligace prodává a postupně tak zmenšuje svou rozvahu. Aktuální velikost bilance Fedu je asi 6,6 bilionu dolarů a guvernér Jerome Powell minulý týden oznámil, že Fed brzy s prodeji přestane. Bilance tak výrazně objemnější už zůstane. Zjednodušeně se tedy dá říct, že pokud ve finančním sytému zůstane hodně peněz, musejí tyto prostředky najít své umístění, a proto směřují do jiných finančních či reálných aktiv. Výsledkem je růst ceny akcií, zlata, nemovitostí a také extrémně rizikových nástrojů, jako jsou kryptoměny.

Trump urychluje „dedolarizaci“

Co je ale na současném pohybu akcií a zlata tak překvapivého? Vždyť oba trhy stoupají společně vzhůru již od roku 2023. Mimořádná je kromě rekordních hodnot v obou případech taktéž síla a intenzita, s jakými jde vzhůru zlato. 

Odpověď na otázku, proč tomu tak je, lze hledat v masivních nákupech centrálních bank hlavně z rozvíjejících se trhů. V roce 2022 totiž některé rozvojové země vystrašilo rozhodnutí Spojených států zmrazit Rusku kvůli invazi na Ukrajinu jeho dolarové rezervy. Představitele těchto zemí, často s autokratickými sklony, vyděsila myšlenka, že pokud by se z nějakého důvodu Američanům znelíbily, mohlo by to s jejich dolarovými rezervami dopadnout stejně jako s těmi ruskými. Začali se proto poohlížet po alternativách, a jelikož dolar nemá mezi světovými měnami konkurenci, připadalo v úvahu pouze zlato. 

Snaha zbavit se závislosti na americké měně nabrala na obrátkách po nástupu Donalda Trumpa do úřadu. Současný šéf Bílého domu je známý svou nevyzpytatelností. Ve světle jeho dosavadních kontroverzních opatření není vůbec nereálná varianta, že by například v rámci vyjednávání o clech s Pekingem pohrozil zmražením dolarů v držení čínské centrální banky.           

Trump tak ještě víc urychlil proces, který by se dal nazvat „dedolarizace“. Řada jeho kroků – ať už snaha zasahovat do nezávislosti Fedu, nebo rozhazovačná rozpočtová politika a zadlužování – donutila investory zbavovat se americké měny ve velkém. A tento exodus z dolaru má svého nepochybného vítěze: zlato.

V hlavní roli FOMO

V posledních týdnech to však nebyli centrální bankéři, ale hlavně drobní i profesionální investoři, kteří chtěli na růstu cen zlata co nejvíce vydělat. Jen od konce srpna zdražila trojská unce téměř o 19 procent. Během září přiteklo do ETF (tedy burzovně obchodovaných fondů), zaměřených na zlato, 26 miliard dolarů – největší měsíční příliv peněz v historii. A ETF jsou pro amatérské investory snadným a oblíbeným nástrojem, jak zlato nakoupit.

Kromě těchto nezkušených obchodníků však nakupovaly i hedgeové fondy, tedy jedni z nejvíce sofistikovaných hráčů na trhu. Ti zlato dlouhodobě opomíjeli a teď se snažili svou chybu napravit. I oni tak propadli efektu FOMO – obavy z promeškání příležitosti (z anglické zkratky Fear of Missing Out).

Na trzích ale platí, že pokud jsou sázky na pohyby cen některých aktiv příliš koncentrované, bývají takové nástroje zranitelné vůči náhlým změnám investorské nálady. To ostatně vysvětluje úterní propad ceny zlata o pět procent. Část správců peněz zřejmě vyhodnotila svůj zisk jako solidní a rozhodla se své pozice ukončit, protože se dalšího vývoje obává.

To, že zlato je považováno za bezpečné aktivum, totiž neznamená, že je vůči propadům ceny odolné. Současný pokles kurzu vzácného kovu z posledních dní se odehrává na pozadí sílícího dolaru. Americká měna je přitom z historického hlediska slabá zejména kvůli politice Donalda Trumpa – nikoli kvůli zdraví americké ekonomiky. Hospodářství USA je stále vitální a recese nehrozí.

Pokud se ukáže, že se šéf Bílého domu trochu uklidnil a více se vyjasní nástupnictví v americké centrální bance, kde v květnu skončí mandát Jeromu Powellovi, začnou si investoři opět všímat dobré ekonomické kondice Spojených států. V takovém případě by dolar mohl posílit a zlato projít cenovou korekcí.