Oprava: Ve třetím odstavci jsme opravili míru poklesu výnosů na tři desetiny procentního bodu.

Britům v posledních dvou týdnech zlevnily půjčky na dluhopisovém trhu. To přichází vhod ministryni financí Rachel Reevesové, která právě připravuje rozpočet na příští rok. V návrhu, jejž bedlivě sledují investoři, jsou náklady na obří britský dluh jednou z největších výdajových položek.

I tak ovšem Britové nadále platí za svůj dluh více než krizí zmítaná Francie a nejvíce od finanční a dluhové krize po roce 2008. Roční náklady na obsluhu dluhu jsou v zemi takřka dvojnásobné v porovnání s výdaji na obranu a jdou na úkor peněz, které by Reevesová potřebovala směrovat na podporu chronicky slabého růstu ekonomiky.

Výnosy desetiletých vládních dluhopisů klesly za poslední dva týdny podle dat Trading Economics až o tři desetiny procentního bodu na 4,4 procenta, což je nejníže od prosince loňského roku. Podobnou trajektorii zaznamenaly i výnosy dvouletých a pětiletých bondů.

Pokud poslední vývoj na trzích vezme v úvahu dohledový úřad nad britskými veřejnými financemi (OBR), podle jehož prognóz se Reevesová při sestavování rozpočtu musí řídit, mohlo by to zmírnit potřebu dalšího zvyšování daní a pomoci rozhýbat uvadající hospodářství. Silnější růst ekonomiky by pak zmírnil riziko pádu Británie do dluhové spirály. Podle agentury Bloomberg by britská pokladna díky tomuto poklesu výnosů, pokud by byl trvalý, mohla ušetřit v rozpočtu na příští rok miliardy liber.

Podle deníku Financial Times vnímají investoři britský rozpočet jako test, zda jsou zadlužené vlády v současné době vůbec schopny prosadit úspory. „Pokud to nedokážeme my, když má vláda v parlamentu masivní většinu… pak není naděje pro Francii, není naděje pro Spojené státy,“ uvedla v podcastu Unhedged reportérka deníku Katie Martinová.

Výnosy dluhopisů klesají napříč vyspělými ekonomikami s tím, jak investoři hledají bezpečné investice kvůli narůstajícímu obchodnímu napětí mezi USA a Čínou a sílícím signálům, že americký bankovní sektor může být na pokraji dalšího velkého otřesu.

Snížení britských nákladů na půjčky navíc ve středu podpořila data o inflaci, podle nichž rostly Britům v září ceny pomaleji, než se čekalo. Trhy tak začaly více sázet na to, že britská centrální banka (BoE) na svém dalším zasedání sníží úroky. Ceny dluhopisů, které se pohybují v opačném směru než výnosy, posílily také díky komentářům Reevesové, z nichž vyplývá, že vláda příští rok zřejmě nehodlá zemi dále výrazně zadlužovat a raději zvedne daně.

Britové na obsluhu svého dluhu ročně zaplatí asi 100 miliard liber (2,82 bilionu korun). Celkový vládní dluh v objemu 2,9 bilionu liber zhruba odpovídá ročnímu výkonu britské ekonomiky.

Problém britských veřejných financí v očích investorů však není velikost dluhu, ale obavy o jeho udržitelnost, kterou ohrožuje anemický růst. Kvůli němu do státní pokladny proudí méně peněz. Investoři sledují, zda Reevesová vyřeší napjatou situaci stagnujících příjmů a rostoucích výdajů dalším půjčováním, nebo jestli poruší své sliby voličům a opět zvýší daně.

Náklady na dluh zdražují vládám po celém světě. Centrální banky drží úrokové sazby na vyšších úrovních po delší období, protože se jim jen obtížně daří krotit inflaci, jež vzrostla kvůli pandemii covidu-19. Na vyšší zadlužení dále tlačí výdaje spojené se stárnoucí populací či s přechodem na bezemisní zdroje energie.

Britové si situaci navíc komplikují velmi přísnými rozpočtovými pravidly, která požadují, aby byl běžný rozpočet (tj. příjmy minus běžné výdaje bez investic) vyrovnaný a čistý veřejný dluh v horizontu pěti let klesal. Ministři financí musejí mít v rozpočtu rezervu, takzvaný headroom, pro případ nečekaných výpadků příjmů. Nutnost zachování této rezervy je však často překážkou k rychlejšímu růstu. Současná rezerva na úrovni 9,9 miliardy liber je jednou z nejnižších v historii britských rozpočtů vůbec.  

Dilema: vyšší daně, nebo výdajové škrty

Reevesová představí rozpočet na konci listopadu a trhy s napětím sledují každou zprávu, která by naznačila, jak si ministryně poradí v situaci, kdy ekonomika vykazuje spíše slabá data. Dohledový úřad OBR, z jehož predikcí bude rozpočet vycházet, podle britských médií zřejmě sníží výhled růstu. To dále zredukuje už tak malou rozpočtovou rezervu a bude nutit Reevesovou buď zvýšit daně, nebo si jít opět půjčit na dluhopisové trhy.

Poslední vyjádření Reevesové pro média naznačují, že labouristická ministryně v novém rozpočtu raději poruší své předvolební sliby a zvýší Britům daně, než aby se více zadlužila. V rozhovoru pro deník The Guardian uvedla, že součástí opatření v novém rozpočtu budou vyšší daně pro bohaté. Televizi Sky News zase řekla, že zvažuje některé škrty ve výdajích.

Podle Kathleen Brooksové, vedoucí výzkumu obchodní platformy XTB, kterou citoval zpravodajský portál City AM, trhy z vyjádření ministryně odvodily, že chce zvýšit rozpočtovou rezervu, což dále přispělo k poslednímu poklesu výnosů.

Británie jako rozvojová země?

I přes poslední pokles platí Británie investorům za půjčky nejvíce od finanční krize v roce 2008 a spolu s Itálií má nejvyšší náklady na dluh z klubu bohatých zemí G7. Britové za svůj dluh, který dosahuje 95 procent HDP, platí dokonce více než Francouzi, jejichž zadlužení je v poměru k velikosti ekonomiky už 113 procent a kteří roztříštěným parlamentem nedokážou protlačit jakékoli návrhy na úspory. Britská vláda má přitom v parlamentu pohodlnou většinu.

Srovnání deníku The Telegraph ukazuje, že úroky, které Britové platí na dluhopisových trzích, jsou blíže úrovním, jež platí například rozvojové země jako Indonésie či Indie, než třeba úrovni Německa.

Podle Telegraphu se nyní Velká Británie kvůli vysokému dluhu, trvale zvýšené inflaci i sociálním nepokojům v mnohém podobá spíše rozvojovým státům než nejrozvinutějším ekonomikám světa. Přitom ještě před 20 lety měli Britové nejnižší dluh i výpůjční náklady ze zemí G7 (kromě Japonska, které si půjčovalo ještě levněji).

Produktivita už od velké finanční krize zůstává nízká, demografický vývoj je nepříznivý a výhledy do budoucna nejisté. Koronavirová pandemie zvýšila závislost Britů na podpoře státu, nezaměstnanost i nezájem o práci.

Deník poukazuje na to, že v Británii je 2,8 milionu nezaměstnaných, kteří přitom práci nehledají. Zároveň sílí tlak na pracující hradit rostoucí náklady sociálního státu. Vysoké odvody lidi dále odrazují od práce.

Nedůvěru trhů v britské veřejné finance zasela nechvalně proslulá premiérka Liz Trussová v roce 2022, když předložila takzvaný minirozpočet zahrnující masivní daňové škrty, pro něž neměla v příjmech náhradu. Místo toho je chtěla financovat obřím zadlužením. Investoři za své půjčky Britům od té doby požadují zvláštní rizikovou přirážku.