Tuto neděli, týden před volbami v České republice, se tisíc kilometrů na východ uskuteční jiné parlamentní volby. Ve srovnání s těmi českými budou mít mnohem zásadnější dopad na rozložení sil v Evropě.

Pro vládní síly v Moldavsku je právě geopolitické melodrama o osudové volbě mezi Východem a Západem strategií, jak přitáhnout voliče na svou stranu. Pro ty jsou ale důležitější domácí témata a mnoho z nich si není jisto schopností vlády je účinně řešit. Na druhou stranu může výsledek voleb v malé zemi, která je „laboratoří“ ruských hybridních kampaní a jejíž společnost je polarizovaná do téměř zcela oddělených mediálních realit, zásadně ovlivnit další politické směřování na našem kontinentu.

Ve volbách proti sobě stojí vládní Strana akce a solidarity (PAS) prezidentky Maii Sanduové a několik opozičních uskupení. Původně antisystémová platforma vymezující se proti postkomunistické stagnaci a oligarchii se potýká se setrvalou ztrátou důvěry. V loňském referendu PAS prosadila zakotvení členství v EU do ústavy jen o vlásek (50,35 procenta). Referendum bylo podobně jako souběžné prezidentské volby cílem ruských hybridních snah o vměšování. Sama Sanduová, jež čelila nevybíravé kampani včetně řady deepfakes, tehdy svůj mandát proti opozičnímu kandidátovi Alexandru Stoinoglovi obhájila přesvědčivěji (ačkoli až v druhém kole).

V nedělních parlamentních volbách podle proporčního systému ale PAS většinu v příštím parlamentu (nyní má 63 ze 101 křesel) už tak jistou nemá. V průzkumech sice zpravidla pořád vede, konečný výsledek však výrazně ovlivní nerozhodnutí voliči (až 40 procent) a stejně jako v posledních volbách i početná moldavská diaspora v zahraničí. PAS na ni sází: v zahraničí bude otevřeno celkem 301 volebních místností, o 70 víc než v posledních prezidentských volbách (v Rusku budou ale jen dvě, o dvě třetiny klesne jejich počet také v Podněstří).

Do parlamentu zřejmě vstoupí ještě opoziční Vlastenecký volební blok (BEP) a uskupení Naše strana. Na hraně je podle průzkumů blok Alternativa.

BEP je koalice postkomunistických sil, vedená bývalým prezidentem Igorem Dodonem. Výraznými postavami je i někdejší prezident Vladimir Voronin nebo bývalý premiér Vasile Tarlev a vedoucí představitelka autonomní Gagauzie Irina Vlahová. Nominálně je BEP pro „vyváženou“ zahraniční politiku, suverenitu a geopolitickou neutralitu. Fakticky mají jeho čelní představitelé blízko k Rusku. Když se Dodon v srpnu v Kišiněvě setkal s ruským velvyslancem Ozerovem, diskutovali spolu mimo jiné o budoucím „strategickém partnerství“ mezi oběma státy.

BEP je populární především ve venkovských oblastech – tam, kde obyvatelstvo nejvíc sleduje ruská a proruská média. Zároveň ho oslabují spory mezi silnými osobnostmi v čele. Příkladem je veřejné obvinění ze strany Voronina, nespokojeného se svým místem na kandidátce, že Dodon údajně v roce 2019 přijal úplatek od uprchlého podnikatele a politika Vlada Plahotniuce – tento týden vydaného zpět do Moldavska poté, co byl zatčen na athénském letišti.

Naše strana je platformou prezidentského kandidáta a bývalého starosty města Bălți, Renata Usatîi. Profil strany je euroskeptický a populistický, těžit přitom může z barvité a bombastické komunikace svého lídra, jenž byl přinejmenším v minulosti spojován s ruskými státními železnicemi a podle kritiků je stále napojen na Moskvu.

Na hraně volitelnosti se nachází původně černý kůň voleb, blok Alternativa. Nominálně pragmatickému uskupení, jež podobně jako BEP volá po vyvážené zahraniční politice, ublížilo nedávné nevpuštění jednoho z jeho lídrů, starosty Kišiněva Iona Cebana, do Rumunska z bezpečnostních důvodů.

Povolební scénáře

PAS může, zejména díky podpoře diaspory, uhájit křehkou většinu. Pokud se jí to nepodaří, bude se snažit získat k sestavení vlády část opozice. Sázet při tom může na to, že ačkoli je nyní opozice soustředěna do několika bloků, jde o poměrně nesourodé slepence.

Dalším scénářem je dlouhodobější bezvládí a s ním politická nestabilita. Třetí možností je vláda sestavená z opozičních uskupení. Ta jsou vnitřně dost různorodá, a jde tak o scénář o něco méně pravděpodobný. Možnost, že vznikne vítězná koalice BEP a Alternativy, jež k sobě mají blíže – a na kterou podle některých analýz může sázet Moskva jako na sílu, jež vyhodí PAS ze sedla –, je nízká kvůli poklesu podpory Alternativy.

Proevropské síly své pozice nejspíš s námahou uhájí. Jejich oslabení bude ale doprovázeno pokračujícím důrazem na zabezpečování křehké moldavské demokracie proti vnějším i vnitřním nepřátelům a zároveň pokračujícím ruským vměšováním, které bude dál tlačit na její citlivá místa. Méně pravděpodobnou, ale ne nerealistickou variantou je „gruzínský scénář“: odklonění Moldavska od evropské integrace.

Laboratoř Moskvy

Vládnoucí PAS má sklony paušálně označovat opozici za proruskou. Realita je ale složitější.

Moldavsko je bezpochyby bojištěm ruské hybridní války a do značné míry i její laboratoří. Moskva a síť jejích prostředníků se snaží manipulovat volby nebo aspoň vyvolat nestabilitu a zároveň soustavně prohlubovat polarizaci a oslabovat důvěru ve státní instituce – v míře, která stěží snese mezinárodní srovnání. Využívá k tomu širokou paletu metod. Patří k nim kupování hlasů (dnes i s využitím kryptoměn), strategické dezinformační kampaně včetně deepfakes a mediálních mimiker (kopií skutečných mediálních portálů) nebo koordinovaných kampaní využívajících sociální média (v srpnu vláda zablokovala naráz 443 tiktokových kanálů), kybernetických útoků, využívání energetické závislosti (70 procent moldavské spotřeby elektřiny pochází z elektrárny Cuciurgan v separatistickém Podněstří, kde se vyrábí spalováním ruského plynu) a vnitřních pnutí mezi centrem a periferiemi včetně etnických (Gagauzie). Bezpečnostní složky navíc rozkryly síť moldavských občanů vycvičených v Srbsku v taktikách násilí ve veřejném prostoru, kteří by se mohli uplatnit právě kolem voleb. V pozadí je zřejmě ruská vojenská rozvědka GRU.

Současně je však potřeba doplnit, že Moldavsko je cílem ruského vměšování nejen coby bývalá svazová republika v prostoru východní Evropy, kde Moskva usiluje o obnovu svého někdejšího impéria, ale i proto, že z povahy oportunistickému hybridu nabízí dobré domácí „laboratorní podmínky“: špatná socioekonomická situace, korupční prostředí, endogenní polarizace a ne vždy efektivní státní správa. PAS se od počátku volebního období potýkala s „permakrizí“ v podobě covidu nebo těžkých dopadů války na Ukrajině. Zároveň nese za aktuální situaci svůj díl odpovědnosti – jen 41 procent moldavských občanů má za to, že jejich země je na správné cestě. Voliči od vlády očekávají hlavně to, že zajistí vyšší platy, důchody, zaměstnanost a vypořádá se s korupcí.

Gruzie jako varování

Navzdory tomu, že Moldavané zřejmě nebudou volit v první řadě „geopoliticky“, může jejich volba geopolitickou být. Vítězství sil nakloněných Moskvě, případně propad země do dlouhodobé nestability by způsobil další vrásky Ukrajině, jíž by se otevřela další potenciální fronta – když ne pro vojenskou operaci proti Oděse, tak pro paramilitární, hybridní výpady. K obraně proti nim by musela vynaložit další, už tak se tenčící zdroje.

Podobné scénáře mohou také vykolejit integrační proces a ovlivnit strategickou pozici EU ve východním sousedství. Moldavsko v rozšiřovacím procesu postupuje vpřed – před několika dny byl završen bilaterální screening jako předstupeň otevření prvních kapitol přístupových jednání. Problémem pro Kišiněv je, že Brusel není ochotný od sebe rozdělit Moldavsko a Ukrajinu, u které otevření přístupových jednání blokuje Maďarsko. Zatímco po začátku války na Ukrajině se Moldavsko s Ukrajinou ke kandidátskému statusu „svezlo“, nyní doplácí na zadrhnutí procesu s Ukrajinou. Opakování gruzínského scénáře v další kandidátské zemi by navíc mohlo způsobit, že přijímací proces vykolejí na dlouhou dobu a nepříznivě dopadne na strategické zájmy EU ve východním sousedství jako celku.

Unie si to uvědomuje. V červenci se odehrál první, historický summit EU-Moldavsko. Předtím v květnu byl přijatý ambiciózní reformní plán s nástrojem slibujícím mobilizovat investice ve výši až 1,9 miliardy eur (46 miliard korun) pro ekonomický růst. Moldavskou vládu přijeli do Kišiněva na konci srpna podpořit i lídři Výmarského trojúhelníku – Francie, Německa a Polska.

Teď je otázka, jestli to v neděli bude stačit.

Ondřej Ditrych vede analýzu Ruska a východního sousedství v Institutu bezpečnostních studií EU v Paříži a přednáší o velmocenských konfliktech na tamější Sciences Po. Je bývalým ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V minulosti působil na vrchním velitelství spojeneckých sil NATO nebo na Belfer Center, Harvard University.