Češi se dnes dožívají v průměru 80 let, ale posledních 18 let života tráví v nemocech, bolestech a závislosti na druhých. Pokud tuto trajektorii nezměníme, stárnutí populace povede nejen k tragické zátěži mnoha rodin, ale bude i časovanou bombou pro státní finance. Skutečným volebním tématem by proto měla být délka života ve zdraví. Právě ta určí kvalitu našeho stáří, společenské klima a prosperitu naší země v následujících dekádách.

Ze srovnání České republiky s ostatními zeměmi přitom vyplývá, že co se úrovně zdravotní péče týče, patříme mezi špičku. Podle indexu prosperity je zdravotnictví pro Čechy ve srovnání se zbytkem Evropy stále velmi dobře dostupné. Na 100 tisíc obyvatel letos připadá 654 nemocničních lůžek a zdravotní péči si kvůli dlouhé čekací době, vzdálenosti od nemocnic či finanční nákladnosti nemohlo dovolit pouhých 0,4 procenta Čechů. O rok dřív to sice bylo ještě o polovinu méně, ale pořád jde o relativně nízký podíl.

Je však nutné dodat, že se jedná o průměrný výsledek a napříč regiony existují velmi výrazné rozdíly. Lidé z menších obcí musejí často dojíždět do velkých měst, jelikož jim v okolí bydliště daná služba jednoduše chybí. Ve srovnání se zbytkem Evropy jsme ovšem stále na velmi pěkném pátém místě. Jinými slovy, zdravotnickou infrastrukturu máme na vysoké úrovni. 

Pokud ovšem očekáváte, že se to promítne do skvělého zdraví populace, musím vás zklamat. V Česku sice žijeme déle než kdy dříve – očekávaná délka života se nyní pohybuje kolem 80 let –, ovšem zdraví nám vydrží jen do 62 let. Za této situace jsou diskuse o věku odchodu do důchodu plytké: bez prodloužení zdravě prožitého života totiž budeme v praxi řešit jen to, zda lidé pobírají důchod, či nemocenskou.

Přesně na tento problém upozorňuje think-tank Ministr zdraví, jehož jsem členem. Podstata je jednoduchá: nestačí prodloužit délku života, musíme prodloužit především takzvaný healthspan neboli délku prožitou ve zdraví. To, zda poslední dekádu života strávíme aktivní a soběstační, nebo nemocní a odkázaní na své okolí, rozhodne o celkové kvalitě našich životů, sociální soudržnosti i ekonomické prosperitě.

Prevence: systémová, nebo jen na papíře? 

Politické strany letos ve svých programech kladou nebývalý důraz na prevenci. Víceméně všechny slibují benefity pro ty, kdo jedí zdravě, cvičí a chodí na prohlídky. To zní samozřejmě dobře, jenže české zdravotnictví je stále postaveno spíše na léčbě než na předcházení nemocem. Náš think-tank Ministr zdraví ukazuje, že samotný systém zdravotnictví ovlivňuje délku dožití bez nemocí jen z deseti procent. Dále systém prakticky nemotivuje poskytovatele ani pojišťovny, aby investovali do toho, co nemocem zabrání.

Analýzy Ministra zdraví ukazují, že prevence musí být inkluzivní a založená na důkazech. Nestačí jen benefity pro střední třídu. Je nutné zapojit lékárny, praktiky, školy, zaměstnavatele i komunity. Pokud se z prevence stane jen marketingová nálepka, posílíme nerovnosti: zdraví si budou „kupovat“ bohatší, ale zůstane mimo dosah rizikových skupin. 

Data přitom mluví jasně. Studie Stephena Utkuse a Olivie Mitchellové Extending Healthspan in an Aging World ukazuje, že pět návyků – nekouření, zdravá váha, pravidelné cvičení, kvalitní strava a umírněná konzumace alkoholu – může člověku přidat 12–14 zdravých let. V Česku to však dodržují méně než dvě procenta populace. Ne proto, že by lidé nevěděli, co je zdravé, ale protože prostředí je tlačí opačným směrem: města bez bezpečných cyklostezek, dotace na nezdravé potraviny, snadná dostupnost alkoholu.

Ekonomický argument je přitom neúprosný. Každý rok života navíc ve zdraví znamená vyšší produktivitu a nižší výdaje na nemocnice. Mezinárodní měnový fond letos na jaře upozornil na to, že pokud vlády dokážou využít potenciál zdravějších a déle aktivních starších generací v pracovní síle, může to podstatně zpomalit dopady stárnutí populace na veřejné finance. Bez regulace cukru, tabáku a alkoholu či bez podpory pohybu a zdravého prostředí však zůstane jen u zbožného přání.

Digitalizace: interoperabilita místo monopolu

Druhé velké téma programů je digitalizace. Politici slibují online objednávání, jednotný systém a rychlejší péči. Jenže představa centrálního „supersystému“ je podle expertů Ministra zdraví iluzí. Vznikl by monopol brzdící inovace.

Řešení leží jinde: v interoperabilitě. Stejně jako máme různé bankovní aplikace, jež fungují na společných standardech, i ve zdravotnictví potřebujeme, aby systémy spolu komunikovaly. Pacient klikne v aplikaci a vidí svou historii. Bez papírů, bez čekání.

Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (EHDS) už k tomu tlačí. Politické programy, které mluví pouze o „jednotném systému“, míří mimo terč: digitalizace totiž není o softwaru, ale o schopnosti propojovat data, měřit kvalitu a řídit péči. To je klíč k prosperitě, protože lepší data znamenají lepší rozhodnutí a delší život ve zdraví.

Pojišťovny: z politických aparátů na skutečné správce zdraví

V rámci předvolebního boje slibuje koalice Spolu i hnutí ANO posílení role zdravotních pojišťoven. To je správný směr, pokud se tyto organizace skutečně začnou chovat jako pojišťovny s péčí řádného hospodáře. Dnes některé z nich připomínají spíše politicky řízené aparáty s málem dat, bez jasných zpětných vazeb a – jak se v korporacích říká – bez KPI, tedy měřitelných cílů kvality zdraví.

Ministr zdraví dlouhodobě upozorňuje, že pojišťovny musejí měřit a vyhodnocovat kvalitu péče. Jen tak lze odměňovat dobré poskytovatele a špatnou péči odmítat. V Česku však panují obavy, že zveřejnění dat ohledně kvality zdravotní péče by nebylo dobré, protože by lidé začali chodit primárně k dobrým poskytovatelům. V důsledku stávající praxe ale do nemocnic či ordinací vykazujících mizerné výsledky proudí stejné peníze jako tam, kde je péče excelentní. Pokud politické programy neřeší nezávislost pojišťoven a nutnost rozhodovat se na základě dat a jasných cílů, jsou jejich sliby polovičaté.

Restrukturalizace lůžek: toxické téma, které je třeba otevřít

Snad největší ticho u nás panuje kolem lůžkového fondu. Česká republika má příliš mnoho akutních lůžek a příliš málo dlouhodobých. Všichni to vědí, ale nikdo to nechce říct nahlas, protože by mohl být obviněn z úmyslu „rušit nemocnice“.

Jenže bez restrukturalizace lůžek, lepší logistiky a posílení dlouhodobé péče se naše zdravotnictví nestane efektivním nikdy. Efektivita je přitom nezbytná, pokud nechceme, aby zdravotnictví v příští dekádě pohltilo státní rozpočet.

Healthspan jako ekonomická priorita

Na první pohled může téma zdravého života působit jako otázka osobní volby. Ale ve skutečnosti jde o ekonomickou nutnost. Úmrtnost na nemoci, kterým lze předejít, je u nás o čtvrtinu vyšší než průměr EU. Každý rok života ve zdraví navíc zvyšuje produktivitu a snižuje tlak na důchodový a sociální systém. Nerovnosti v této oblasti naopak prohlubují sociální napětí. Bohatší lidé zůstávají zdraví průměrně o více než deset let déle než ti chudší. To znamená nejen delší život, ale i delší pracovní kariéru a vyšší životní úroveň.

Pokud chceme zůstat v době stárnutí populace prosperující zemí, musíme očekávaný věk dožití ve zdraví postavit do popředí všech odvětví – od školství přes daňovou politiku až po zdravotnictví. To je také hlavní poselství našeho think-tanku: „zdraví ve všech politikách“. Svou aktivní roli by měly sehrát rovněž firmy, neboť zdraví zaměstnanci vykazují vyšší produktivitu. Demografický vývoj navíc napovídá, že bude nadále růst podíl podíl zaměstnanců v takzvaném silver age, tedy starších 65 let. Náš think-tank proto rozvíjí projekt „Zdraví ve firmách“, protože investice do zaměstnanců se vyplácí.

Kvalita života jako volební téma

Politické programy slibují hodně – prevenci, digitalizaci, rychlou péči. Ale skutečnou otázkou je, zda strany mají odvahu k systémovým změnám: k prevenci založené na důkazech (takzvanou evidence-based), interoperabilitě dat, nezávislým pojišťovnám a restrukturalizaci lůžek. Zároveň je třeba propojit prevenci se vzděláváním.

Pokud se budeme bavit jen o délce života, mineme pointu. Prosperita 21. století nebude stát na tom, kolika let se průměrně dožijeme, ale kolik let prožijeme zdravě. Healthspan je nový ukazatel pokroku. A právě on rozhodne, zda Česko zvládne stárnutí populace důstojně a v prosperitě.