Všichni čeští politici mluví před volbami o tom, jak by Česko mělo využít nástup umělé inteligence k tomu, aby posunulo ekonomiku k vyšší přidané hodnotě. Stačí ovšem zalistovat v programech hlavních politických stran a hned je jasné, že v nich chybějí konkrétní plány, jak tuto technologii využít, natož pak recept, jak vytěžit potenciál země stát se AI velmocí. V programech budete marně hledat rozpočty, termíny i kdo by měl za co odpovídat. Hrozí nám, že uvázneme na mrtvém bodě a proměníme se v technologický skanzen?

Paradox je v tom, že výchozí podmínky Česka nejsou vůbec špatné. Internet podle dat Českého statistického úřadu u nás používá 92 procent dospělých a téměř 70 procent populace má alespoň základní digitální dovednosti (unijní průměr je 56 procent). A 35 procent Čechů je dokonce na pokročilé úrovni (v EU je to jen 27 procent). Ani školní mládež na tom není špatně: v posledním mezinárodním šetření počítačové gramotnosti se čeští studenti osmých ročníků základních škol dokonce umístili jako druzí nejlepší na světě. To je solidní základna, na níž se dá stavět.

Také umělá inteligence (AI) v českých firmách rychle nabírá na síle.  Firmy v této technologii vidí hlavně možnost efektivnější kancelářské práce, zrychlení procesů, snížení nákladů a šanci, jak lépe vyškolit zaměstnance. Loni AI nástroje podle Zprávy o stavu digitální dekády využívalo už 11,3 procenta podniků, rok předtím to bylo 5,9 procenta. Česko je s tímto výsledkem 15. v EU, těsně pod unijním průměrem 13,5 procenta. Čísla Hospodářské komory vykreslují ještě dynamičtější obraz: AI aktivně používá asi 28 procent firem – u velkých téměř polovina a velmi malých a malých přibližně 22 procent. 

Největší zájem využívat AI je patrný ve službách a financích: v osobních službách je využívána v asi 32,9 procenta firem a ve službách pro podniky ji používá 36,4 procenta (zákaznická podpora, tvorba textů, marketing). Bankovnictví, pojišťovnictví a e-commerce patří k lídrům; na opačném konci jsou obory, kde změny brzdí vyšší podíl fyzické práce – ve zpracovatelském průmyslu je například podíl kolem 22 procent a ve stavebnictví 16,7 procenta. 

Proč máme šanci

Česko sice nemá nadnárodní skupiny jako Alphabet nebo Nvidii, ale má něco jiného: průmyslovou ekonomiku s hustou sítí dodavatelů, od automotive a strojírenství až po farmacii a energetiku. Právě tam je pro zapojení AI největší potenciál. Přesněji řečeno, v procesní vrstvě, kde se rozhoduje o kvalitě, rychlosti dodávek a efektivitě. Výroba denně generuje terabajty dat z provozu, testování i servisu. Ve farmaceutickém průmyslu leží obrovské množství dokumentace a klinických záznamů. V energetice běží tisíce senzorů, které měří spotřebu a poruchy. Tyto datové „poklady“ dnes většinou spí v uzavřených systémech. Ale pokud je dokážeme otevřít a využít, můžeme získat datovou převahu, kterou jen tak někdo nemá.

Kombinace procesní disciplíny, exportní orientace a doménových dat dává Česku šanci stát se „druhým chytrým hráčem“ – zemí, která nevydělává přímo na vývoji AI modelů, ale těží z jejich rychlé a chytré aplikace v praxi.

V tomto místě je nutné připomenout, že AI bude reagovat na tři megatrendy, které české hospodářství neminou. Prvním je stárnutí populace – v příštích dvaceti letech z pracovního trhu zmizí statisíce lidí a nová technologie může zrychlit učení méně zkušených a snížit nároky na počet pracovníků v některých procesech. Druhým je konec levné práce. Nízké mzdy už pro Česko nebudou výhodou a cestu k bohatství zajistí hlavně vyšší produktivita, více vyrobené hodnoty za hodinu práce. Třetím trendem bude klimatická a energetická transformace, pro kterou bude důležitá právě efektivita. Ta nakonec rozhodne, kdo bude schopný konkurovat a kdo nikoli.  AI umí snižovat zmetkovitost, spotřebu energie i materiálové ztráty, a proto bude v době uhlíkových regulací nutností, ne něčím jako „nice to have“.

Co slibuje Spolu?

Z tohoto hlediska je zajímavé podívat se na to, jak zapojení AI do proměny české ekonomiky vidí politici a jak se k této technologii staví v programech svých stran.

Začněme blokem Spolu, tvořeným koalicí středopravicových vládních stran ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Jeho program „Teď jde o Česko!“ důležitost technologií zmiňuje. Spolu láká voliče na rozvíjení „robotiky, špičkového strojírenství, AI i moderní výroby“ a na podporu „vesmírného programu“. Zní to hezky, ale působí to jako dopis šestiletého dítěte Ježíškovi: auto na ovládání, Hvězdu smrti z Lega, bazén, psa, ale bez informace, kde to všechno má Ježíšek koupit nebo kdo to zaplatí. 

Chybí nástin konkrétních nástrojů (od pilotních zakázek státu po daňové pobídky) i měřitelné cíle (třeba kolik firem a státních institucí má AI nasadit, kolik učitelů projde školením, kolik úředních agend se zautomatizuje).

Ale buďme féroví: ani dosavadní vládní zkušenost Spolu nenaznačuje, že by v této oblasti vláda věděla, co přesně chce (čestnou výjimkou je snad ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Mariana Jurečky).

ANO: skvělá strategie, nerealistický program

ANO volí ostřejší tón: vláda prý udělala z Česka „hospodářský skanzen“ a země „ztrácí v klíčových technologiích, jako je umělá inteligence“. Program strany Andreje Babiše proto nabízí praktická nasazení AI – v daňové správě proti podvodům, ve zdravotnictví pro diagnostiku, na úřadech práce pro lepší párování nezaměstnaných s pracovními nabídkami a místy a v oblasti kyberbezpečnosti. Jenže i tady chybí jakékoli milníky a je otázkou, kolik na to všechno má jít ze státní kasy peněz.

Vedle volebního programu má ANO i „Hospodářskou strategii“ podepsanou Karlem Havlíčkem. Ta je konkrétnější. Počítá s úpravou odpočtů na výzkum, se zvýhodněným zdaněním příjmů z patentů a dalších inovací, s daňovými pobídkami pro investice do ověřených startupů a s dotažením zaměstnaneckých akcií.

Strategie míří na výdaje na výzkum a inovace ve výši dvě procenta HDP v roce 2026, 2,5 procenta v roce 2030 a tři procenta v roce 2035. Navrhuje také českou verzi německého Fraunhoferu, tedy sítě aplikovaných výzkumných institutů, které u našeho souseda fungují jako most mezi univerzitami a firmami a pomáhají dostat nápady rychle do praxe. Koordinaci má posílit Rada pro výzkum, vývoj a inovace přímo pod premiérem, aby se rozhodovalo rychle a na jednom místě.

Digitální část jde do detailu, tedy do roku 2026 chce plně digitalizovat klíčové agendy státu a zavést evropskou e-identitu; do roku 2028 automatizovat úřady s pomocí AI a robotů; do roku 2029 chce sjednotit Portál veřejné správy; do 2030 vybudovat jednotnou datovou infrastrukturu a gigabitový internet pro zhruba 95 procent domácností. K tomu přidává AI sandboxy pro průmysl a národní zázemí pro české jazykové modely.

STAN

STAN v programu míří na nejslabší místo české ekonomiky: závislost na montážích a subdodávkách. V programu slibuje „únik z mid-tech pasti“ a navazuje na aktualizovanou Národní strategii AI. Chce zdvojnásobit rozpočty technologické a grantové agentury (TAČR a GAČR), přidává důraz na přenos znalostí z univerzit do firem, každoroční školení učitelů v nových technologiích a průběžné zlepšování digitálních služeb státu. V sociální oblasti mluví o využití AI při péči o seniory a o rozvoji digitálního zdravotnictví.

Je fér dodat, že STAN ve vládě držel ministerstva průmyslu a místního rozvoje – dva klíčové resorty pro investice, povolování i průmyslovou politiku. Ledacos se povedlo (například uzákonění zaměstnaneckých akcií), jinde vláda ztratila dech: prokázala slabou podporu e-shopů, neukotvila důležité změny v zákonech a hlavně nezavedla českou obdobu EIS (Enterprise Investment Scheme), tedy daňově zvýhodněných investic do startupů a malých firem. 

Piráti

Piráti staví na praktických ekonomických krocích: navrhují zrychlené odpisy pro investice do digitalizace a AI a chtějí jednodušší pobídky pro inovující firmy. Také mají v programu důraz na digitální dovednosti ve školství, dokonce už od základních škol. Ve státní správě chtějí automatizovat rutinní agendy a zvednout kvalitu služeb pro občany, a to bezpečně a při zachování ochrany soukromí.

Celkově strana v programu cílí na snížení nákladů (a na omezení rizik pro firmy, které se do modernizace pouštějí) a na rychlejší, srozumitelnější stát jako prvního zákazníka digitálních řešení. V praxi jde o mix fiskálních nástrojů, vzdělávání a lepšího „front-endu“ státu – tedy kroků, které mohou zrychlit přijímání technologií i mimo korporace a promítnout se do vyšší produktivity.

Motoristé a Stačilo!

Strana Motoristé sobě příliš konkrétních plánů nenabízí. Tvůrci programu zůstali jen u obecných prohlášení o „inovacích“ nebo „mobilitě budoucnosti“. Levicové Hnutí Stačilo! má jako hlavní programový bod v oblasti technologií boj proti Green Dealu. AI a inovace prezentuje spíše jako hrozbu pro svobodu slova a jako součást „bruselského diktátu“.

Jak to dělají jinde

Česko se může inspirovat zeměmi, které AI přestaly jen slibovat a zkusily z nové technologie udělaly pilíř ekonomiky. Finsko otevřelo veřejnosti bezplatný kurz Elements of AI, Estonsko povýšilo digitální dovednosti na standard pro učitele i úředníky. Dánsko a Nizozemsko zase zavedly zrychlené odpisy nebo regionální centra, kde firma během jediného dne získá mapu příležitostí a akční plán. V těchto zemích přijali názor, že stát má pomoci domácím inovátorům tím, že se stane jejich zákazníkem. Ne velké sliby, ale malé, měřitelné zakázky: například chatbot na přepážce nebo aplikace na automatickou kontrolu formulářů.

Také Francie buduje specializované instituce, vlastní cloud a masivně investuje do vývoje. Velká Británie a Estonsko zároveň zjednodušují zaměstnanecké akcie, aby jejich prostřednictvím firmy mohly odměňovat talentované zaměstnance.

Regulace nemá brzdit, ale navigovat. Británie například zavedla takzvané sandboxy – prostředí, kde firmy mohou nové služby testovat bez okamžitých sankcí. K tomu patří i budování kontaktních míst s metodikami k evropskému AI Actu a vzorovými dokumenty. Dobrý příklad takového „one-stop shopu“ má například Estonsko. Poslední ingrediencí úspěšného mixu je dobrý reporting a kvalitní datová síť a další infrastruktura. 

Priority pro vládu

Nová česká vláda, která z víkendových voleb vzejde, by si tak jako tak měla vytyčit v oblasti využití AI tři priority.

Tou první je usnadňovat přijetí této technologie. Místo regulace „předem“ potřebujeme „sandboxy“, prostředí, kde firmy i úřady budou moci novinky rychle zkoušet, měřit a zveřejňovat výsledky. Regulátor má být partner, ne ten, kdo klade překážky. V evropské debatě jde o přístup označovaný jako „smart second mover“.

Druhou prioritou by mělo být něco, co lze označit za oborové „data commons“: V automotive, energetice či zdravotnictví by stát měl podpořit sdílení anonymizovaných provozních dat (kvalita, poruchy, seřizování, reklamace) pod dohledem důvěryhodného správce. Společná data znamenají společnou výhodu; bez nich zůstaneme jen odběrateli cizích „black-boxů“.

Za třetí, vláda by měla investovat do nasazení AI a do lidí. Stát totiž nemusí rozdávat dotace, měl by místo toho zlepšit proinvestiční prostředí – zrychlit odpisy a zvýšit jistotu, že náklady na nejmodernější technologie budou daňově uznatelné. Klíčové budou rekvalifikace a zvyšování dovedností, které určí rychlost zavádění AI.

AI jako příležitost

Často slýcháme, že jsme „příliš malí“ na to, abychom v AI byli v první lize. S tím je ale spojeno jedno nepochopení: není nutné vyvíjet vlastní AI modely a porážet americké či čínské giganty. Naše šance je jinde, historie totiž přeje těm, kdo nové technologie umí rychle převzít a využít. Amerika parní stroj také nevynalezla, ale vytěžila ho pro průmyslový skok vpřed. Německo neobjevilo elektřinu, přesto ji proměnilo v průmyslovou sílu. 

AI může Česku pomoci najít nový ekonomický model, cestu, jak nespoléhat jen na montáže a levnou práci. Model, kde ekonomika využije strojovou inteligenci ke zvyšování té lidské. To je šance, kterou si nemůžeme dovolit promarnit.