Jestli existuje jeden člověk, který představuje mimo jakoukoli pochybnost vysokou odbornou kompetenci a zároveň totální loajalitu vůči Vladimiru Putinovi, pak je to Elvíra Nabiullinová.

Ne že by patřila k nejužšímu kruhu důvěrníků, s nimiž Putin probíral fatální rozhodnutí typu záboru Krymu v roce 2014 nebo útoku na Ukrajinu v únoru 2022. Ale když je rozhodnuto a je třeba se vypořádat s následky, pak guvernérka ruské centrální banky („Bank Rossii“) lidově řečeno „zachraňuje Putinovi zadek“ před makroekonomickým rozvratem. A to není věc, kterou by Rusko nezažilo už v devadesátých letech s nekompetentními guvernéry centrální banky typu Viktora Geraščenka.

O něm v půlce devadesátek po jedné epizodě hroucení kurzu rublu slavný americký ekonom Jeffrey Sachs prohlásil, že je „nejhorším centrálním bankéřem“ na světě. To o Elvíře Nabiullinové (62) neprohlásil nikdy nikdo, naopak byla opakovaně dekorována titulem „Centrální bankéřka roku“.

Drobná tatarská tmavovláska se z Ufy v Baškortostánu dostala na Moskevskou státní univerzitu M. V. Lomonosova (MGU), kde studovala ekonomii, a ještě jako studentka se provdala za svého učitele, ekonoma Jaroslava Kuzminova.

Liberálové v Moskvě

Moskva je sice megalopole, ale z hlediska lidí liberálního ekonomického myšlení a odpovídajícího vzdělání, kteří měli vnést otisk do formulace ruské hospodářské politiky v následujících desetiletích, to byla vždycky jedna velká vesnice, kde každý zná každého.

Kuzminov byl za Gorbačovovy perestrojky první, kdo si na MGU udělal fakticky paralelní osnovy a učil ekonomii podle západních učebnic. V roce 1992 pak založil nestátní Vysokou školu ekonomie, jejíž ruský akronym zní českým uším povědomě – VŠE.  Velmi mnoho absolventů téhle elitní školy obsadilo v ruském byznysu i administrativě důležité pozice a Kuzminov měl jako její rektor na hospodářskou politiku a strategii v Rusku podle insiderů ve skutečnosti větší vliv, než kdyby byl členem kabinetu. Na funkce byla manželka, on pěstoval vliv.

Na Kuzminovi se dá dobře popsat onen oblouk postupného politického i celospolečenského ponoru do diktatury. Jako ekonomický liberál se snažil udržet akademické svobody na „své“ škole co nejdéle, ačkoli režim postupně utahoval šrouby a vyžadoval stále větší loajalitu. Nakonec jej uzavírané kompromisy dovedly až k vyhazování studentů a pedagogů za jejich názory, případně za účast na manifestacích, a samotný Kuzmin v roce 2021 na rektorování rezignoval.

Rezignace na hodnoty a přesvědčení, nikoli na funkci

O rok později, po vpádu na Ukrajinu v únoru 2022 totéž nabídla Putinovi i Elvíra Nabiullinová. Ten to ale odmítl přijmout a jako správný autokrat jí nařídil, aby zůstala a dál věrně sloužila. Což učinila (jak by mohla jinak).

S Putinem a kruhem lidí, kterým v ekonomice naslouchal, se znala příliš dlouho. Mimo jiné spolupracovala s dnešním šéfem největší ruské komerční banky Sberbank Germanem Grefem (dalším ekonomickým liberálem, který patří mezi Putinovy mozky), jemuž dělala náměstkyni a v roce 2007 po něm převzala křeslo ministra hospodářského rozvoje a obchodu. Byla jednou z mála, které si Putin vzal s sebou do Kremlu, když se stal potřetí prezidentem. V květnu 2012 z ní udělal svoji ekonomickou poradkyni.

Bůhví, co měl už v té době za lubem, ale o rok později ze své loajální odborně zdatné „pomoščnice“ udělal guvernérku ruské centrální banky, jíž je dosud. V roce 2014 se musela vypořádat s dopadem sankcí za anexi Krymu a souběžného prudkého snížení cen ropy. Dokázala to kombinací přechodu na plovoucí kurz rublu, aby jeho pevnost soustavně netestovali spekulanti, a inflačního cílování doprovázeného zvýšením úrokových sazeb (aby inflační cíl nebyl vnímán jako cár papíru). Navíc se pustila do čištění prohnilého systému komerčního bankovnictví v Rusku, což svědčí o tom, že tahle paní se nebojí sáhnout do vosího hnízda. Podařilo se, čímž ještě zesílila Putinovu důvěru, ale také respekt expertů – v roce 2015 ji Euromoney jmenovalo Centrální bankéřkou roku.

Kompetentní makroekonomické řízení v dobách války je vysoká pilotáž a některé věci musejí jít stranou. Pro Nabiullinovou bylo „velké no-no“ cokoli, co zavánělo zaražením volného pohybu kapitálu a faktickým omezením plné konvertibility rublu. Když jej v únoru 2022 po začátku „speciální vojenské operace“ zaváděla jako opatření před panickým úprkem investorů, byla celá v černém a odpustila si i brož, kterou jindy ráda vysílala kryptické centrálněbankéřské signály.

Ona i Gref byli údajně rozhodnutím o vpádu šokováni a lze jim věřit v tom, že o rozhodnutí nebyli informováni předem: kdyby to bývala Nabiullinová věděla, nikdy by nenechala tak velkou část devizových rezerv v zahraničí, kde byly zmrazeny.

Nesporný vliv Nabiullinové na ekonomické názory Putina samozřejmě budil a budí žárlivost a „siloviky“, zástupce silových složek a kágébáckých našeptávačů, tím dráždila odedávna. Sundat ji a vystřídat někým ze svého středu by se jim líbilo. Navzdory vysokým reálným sazbám, které možná letos přivedou Rusko do recese, a příliš silnému rublu, který snižuje inkaso za vyváženou ropu a plyn – což obojí komplikuje život ministerstvu financí –, zůstává zatím Putin na svých předchozích názorech, pokud jde o užitečnost paní Elvíry.

Jejím kritikům, když poukazovali na zmrazené úložky v cizině, blahé paměti odpovídal: „Bez ní by Rusko mohlo dopadnout stejně špatně jako Turecko.“ Otázkou je, zda by to pro takovou Ukrajinu a její spojence nebylo o hodně lepší, kdyby ruskou měnovou politiku řídil nějaký ekonomický imbecil a už dávno ji přivedl ke vše rozvracející hyperinflaci…

Ruskou ekonomiku čeká těžký rok 2026, před čímž varují Putina i jeho nejvěrnější ekonomičtí experti, včetně Nabiullinové. Ta tvrdí, že mnoho ze zdrojů, které Rusko vytěžovalo v posledních letech, „je ve skutečnosti vyčerpáno a musíme přemýšlet o novém modelu růstu“. Bude muset něco vymyslet.