Spojené státy by podle platných smluv mohly vojensky ovládat Grónsko a využívat jeho nerostný potenciál bez toho, aby území anektovaly a riskovaly kvůli tomu rozpad NATO. Prezident Donald Trump však prosazuje jeho úplné převzetí. Prvním krokem k odkoupení největšího ostrova světa má být vyhlášení jeho nezávislosti na Dánsku, které Američané zvažují podpořit i rozesíláním peněz Gróňanům. 

Trump zesílil tlak na získání Grónska po úspěšném zajetí prezidenta Nicoláse Madura ve Venezuele za pomoci amerických vojenských jednotek, kterým USA demonstrovaly svou mocenskou převahu na západní polokouli. Americký prezident vyzdvihl strategický význam ostrova a nevyloučil ani jeho vojenské obsazení. Dánská premiérka Mette Frederiksenová na jeho slova reagovala varováním, že by to znamenalo konec NATO. Z dalších vyjádření Bílého domu posléze vyplynulo, že Trump upřednostňuje před silovým řešením „nákup“ ostrova. Ve stejném duchu se před členy Kongresu vyjádřil i ministr zahraničí Marco Rubio, který příští týden zamíří do Kodaně.

„Myslím si, že vlastnictví vám dává něco, co vám, řekněme, pronájem nebo smlouva dát nemohou. Vlastnictví vám dává věci a prvky, které nezískáte pouhým podpisem dokumentu,“ zdůvodnil prezident v rozhovoru pro deník The New York Times, proč trvá na převzetí ostrova. Jeho vlastnictví je podle něj „psychologicky nezbytné pro úspěch“.

Trump usiluje o Grónsko už od svého prvního prezidentského mandátu. Význam ostrova spočívá v jeho strategické poloze mezi severním Atlantikem a Arktidou, kam se soustřeďuje pozornost USA, Ruska i Číny nejen kvůli vojenským účelům, ale i velkým zásobám kritických minerálů a fosilních paliv. Zrychlené tání grónského ledovce v důsledku klimatických změn tato ložiska potenciálně zpřístupňuje a zároveň otevírá kratší přepravní trasy pro obchod mezi Severní Amerikou, Evropou a Asií.

Nevyužité možnosti

Někteří experti zdůrazňují, že Trumpův veřejný nátlak a jím vyvolané napětí mezi Washingtonem a Kodaní jsou vlastně zbytečné, protože Američanům by mohlo stačit důslednější naplnění platné obranné dohody s Dánskem z roku 1951. Ta umožňuje Spojeným státům „stavět, instalovat, udržovat a provozovat“ vojenské základny po celém Grónsku, ubytovávat mužstvo nebo kontrolovat letecký a lodní provoz, upozornily The New York Times.

„USA mají v Grónsku tak volnou ruku, že si mohou dělat prakticky, co chtějí,“ uvedl analytik Dánského institutu pro mezinárodní studia v Kodani Mikkel Runge Olesen.

Dánsko navíc minulý rok vyšlo USA vstříc tím, že schválilo stavbu amerických vojenských základen na své půdě a rozšířilo tak dohodu z období předchozího prezidenta Joea Bidena.

Američané přitom v uplynulých desetiletích nejevili velký zájem o navýšení počtu vojáků v Grónsku a podle Dánů se nijak nehrnuli ani do prohloubení těžby nerostů nebo dalších investic. Na jediné americké vojenské základně Pituffik na severozápadě ostrova podle deníku Financial Times působí méně než 200 lidí. Během druhé světové války přitom měly Spojené státy na ostrově asi 15 tisíc vojáků a více než deset základen.

Amerika na nákupech

Podrobnosti o tom, jakým způsobem a za jakou částku by chtěly USA Grónsko nakoupit, nebyly zveřejněny. Mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová ve středu uvedla, že Trumpův tým „v současné době diskutuje o tom, jak by potenciální nákup vypadal“.

V minulosti byly prodeje území mezi státy celkem používaným způsobem vypořádání, i když to platilo spíše do 19. století. Právě americká federace se několikrát významně rozšířila díky nákupům, například pořízením historické Luisiany od Francie v roce 1803 se zvětšila o území, které dnes tvoří více než jednu čtvrtinu pevninské části USA. Jednu z posledních transakcí udělali Američané právě s Dánskem – v roce 1917 koupili od evropského království Dánskou Západní Indii, nynější Americké panenské ostrovy. 

O Grónsko usilovaly Spojené státy vícekrát. Už v roce 1867 jej chtěl připojit tehdejší ministr zahraničí William H. Seward, Američané ale tehdy uspěli jen v Rusku, od kterého koupili Aljašku. Po druhé světové válce Washington znovu navrhl odkup za 100 milionů dolarů, Dánsko ale nabídku odmítlo. V dnešní hodnotě americké měny by částka přesahovala 1,6 miliardy dolarů. Současné odhady „ocenění“ Grónska se však podle The Wall Street Journal pohybují mnohem výš, od 12 miliard do více než jednoho bilionu dolarů (20,8 bilionu korun). 

Nezávislost jako podmínka

Obchod podobný tomu, jakým USA připojily Aljašku a další území, však v dnešní době naráží na demokratická pravidla. Podle platných zákonů totiž musí o odtržení od Dánska rozhodnout především sami Gróňané. Nestačí se tedy dohodnout s dánskou vládou: případnou transakci by musel schválit dánský i grónský parlament a následně by muselo na ostrově proběhnout referendum.

Samotná nezávislost by nepředstavovala problém – obyvatelé ostrova si ji podle průzkumů přejí. Obávají se však ekonomických nákladů oddělení od Dánska, což zatím působí jako spolehlivá brzda k vypsání referenda. Zároveň se zdá, že převažuje nesouhlas se začleněním do USA: před rokem se v průzkumu vyslovilo proti 85 procent respondentů.

Finanční motivace 

Washington se proto snaží Gróňany získat a zvažuje i finanční motivaci. Podle agentury Reuters lidé v Trumpově vládě diskutovali o paušálních platbách v řádu desítek tisíc dolarů na osobu. Jeden z informovaných zdrojů agentury uvedl, že interní debaty o jednorázových „bonusech“ se v posledních dnech zintenzivnily a reálně se zvažovala i částka 100 tisíc dolarů. To by při velikosti grónské populace zhruba 57 tisíc lidí znamenalo téměř šest miliard dolarů. 

Podle amerických médií pracuje Bílý dům také s variantou, že by si nadvládu nad Grónskem zajistil prostřednictvím dohody o volném přidružení (Compact of Free Association, COFA), kterou upravuje své vztahy k tichomořským ostrovním státům – Mikronésii, Marshallovým ostrovům a Palau. Podmínky těchto smluv se liší podle států, ale zpravidla zahrnují základní služby včetně vojenské ochrany a bezcelního obchodu. USA na oplátku využívají jejich území pro vojenské účely. I v takovém případě by však museli Gróňané nejdříve odhlasovat nezávislost ostrova.

„Na stole je řada možností, o kterých se pracovně diskutuje,“ citovaly Financial Times šéfa americké vládní Komise USA pro výzkum Arktidy (USARC) Toma Danse. „Všechno má svůj vývoj – první forma vztahu nemusí být konečná. COFA funguje dobře v určitých situacích. Každá dohoda je ušitá na míru. Může to být první zastávka na trati,“ uvedl tento člen Trumpovy administrativy.

Uzavření dohody COFA má příznivce i v Grónsku. Toto řešení podporuje například poslanec Kuno Fencker, který podle Financial Times koketuje s Trumpovou administrativou a označuje dohodu s USA za lepší řešení než stávající vztahy s Kodaní. Lídr největší grónské opoziční strany Naleraq Pele Broberg, který podporuje rychlé získání samostatnosti, se zase vyslovil pro přímá jednání s Američany. „Vyzýváme naši současnou vládu, aby vedla dialog s vládou USA bez Dánska,“ řekl Reuters. 

Podle bývalého Trumpova bezpečnostního poradce Alexandera Graye by Grónsko mohlo kromě výhod vyplývajících z COFA dostat jako další „bonbonek“ také pozvánku na připojení k dohodě o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem.  

Někteří odborníci jsou ale skeptičtí. „Nedokážu si představit, že by Grónsko přijalo dohodu COFA bez daleko lepších ekonomických pobídek než dnes,“ uvedl pro Financial Times odborník na bezpečnost Arktidy Jon Rahbek-Clemmensen z Dánské královské obranné akademie a poukázal na dotace v přepočtu 700 milionů dolarů, které Dánsko nyní každoročně ostrovu poskytuje.