Stává se to i v lepších autokratických rodinách, že se občas najde kritická masa lidí, kteří zkříží cestu výkonné moci. Jako když Nejvyšší soud USA v pátek zrušil cla zavedená Donaldem Trumpem. Nezrušil všechna, jež na dovoz z různých zemí prostřednictvím různých exekutivních příkazů za poslední rok a něco uvalil. Zrušení se týká pouze těch, která americký prezident zavedl s odvoláním na federální zákon o mezinárodních nouzových ekonomických pravomocích (IEEPA) z roku 1977. Norma, zavedená za Jimmyho Cartera, zmocňuje prezidenta k regulaci mezinárodního obchodu po vyhlášení stavu národní nouze v reakci na „neobvyklou a mimořádnou hrozbu“ pro Spojené státy, jež má svůj zdroj zcela nebo z podstatné části mimo USA.

Od samého začátku existovala pochybnost, zda tak Donald Trump učinit smí, protože cla jsou daně sui generis uvalované na dovoz, a upravovat, natožpak uvalovat daně je tradiční výhradní pravomoc, kterou si pro sebe vyhradil Kongres Spojených států.

Právníci napadající Trumpův postup argumentovali tím, že IEEPA žádnou výslovnou zmínku o clech neobsahuje. Tím pádem tento zákon nelze použít a prezident uvalením cel překročil svoje pravomoci. K tomuto názoru se přiklonilo šest z devíti soudců Nejvyššího soudu včetně jeho předsedy Johna Robertse, který je jinak znám jako konzervativec.

„Kdyby Kongres zamýšlel sdělit zřetelnou a mimořádnou pravomoc ukládat cla, učinil by tak výslovně, jak to důsledně činí v jiných celních zákonech,“ zněl jejich závěr a Trumpova prohra byla o to bolestivější, že pro zrušení cel hlasovali také dva soudci, jež sám nominoval.

Vraťte všechno, co jste vzali

Proces vrácení neoprávněně vybíraných cel, který z rozhodnutí Nejvyššího soudu logicky vyplývá, bude povedenou taškařicí. Jde v ní o veliké peníze, potenciálně o čtvrtinu z téměř 300 miliard dolarů (6,2 bilionu korun) odhadovaného výnosu z amerických cel v loňském kalendářním roce (viz graf). Podle řady studií nesli z 90 procent zvýšenou celní zátěž američtí importéři, kteří se ji snažili přehodit na spotřebitele.

Ekonomická vsuvka: To se dovozcům dařilo podle toho, jak je poptávka po dané položce elastická. U položek, jež nejde jen tak nahradit a jsou nezbytné, je elasticita v krátkém období nízká, a tak za to musel zaplatit ten, u nějž dovážené zboží skončí.

Žaloby na vrácení peněz budou pravděpodobně uplatňovány proti žalovanému US Customs and Border Protection (Úřad pro cla a ochranu hranic USA) u specializovaného soudu pro mezinárodní obchod v New Yorku a dalších nižších soudů. Případně se mohou spotřebitelé pomocí hromadné žaloby hojit na dovozcích a ti zase na US Customs. Ví bůh, kdo se nakonec bude soudit s kým, jak a o kolik, ale chaos bude každopádně veliký.

Silně dotčený prezident rozhodnutí soudu rozcupoval, jejich původce označil za „blázny“ s tím, že případné vrácení miliard dolarů z titulu zrušených cel bude předmětem vleklých právní sporů a že si zavede jiná cla, podle jiných předpisů, ještě vyšší a ještě krásnější. „Máme alternativy – skvělé alternativy a díky nim budeme mnohem silnější,“ ujišťoval krátce po rozhodnutí Nejvyššího soudu Donald Trump, který o cla jako o víceúčelový nástroj pro všechno rozhodně nechce přijít.

Jak řekl, tak udělal. Místo použití nyní soudně zamítnutého ohýbání IEEPA oznámil uvalení globálního cla ve výši deset procent, a to podle amerického obchodního zákona z roku 1974 (Trade Act of 1974).

Federální rozpočet bude bez příjmů z dovozních cel vyloženě strádat, což se promítne do podstatně vyššího schodku i bez toho, že vracení dříve vybraných cel bude „na dlouhé lokty“. Použití globálního cla (= dovozní přirážky) má v ne tak dávné americké historii precedent (bylo uplatněno za Nixona) a podle § 122 obchodního zákona z roku 1974 je možné jej uplatnit až do výše 15 procent pro řešení „zásadních problémů s mezinárodními platbami“. Podle ministra financí Scotta Bessenta jeho aplikace „povede k prakticky nezměněným celním příjmům v roce 2026“. Vadou na kráse je skutečnost, že dovozní přirážka má platnost jen 150 dní (s možností prodloužení Kongresem) a vyžaduje vyšetření, zda jsou takto uvalená cla nezbytná pro národní bezpečnost nebo pro napravení nekalých obchodních praktik.

Jidášovo ucho, kapary a Trumpovy hádanky

Někdy jsou v úřednických lejstrech ukryty vyložené poklady, třeba v seznamu položek, na něž se dovozní přirážka podle rozhodnutí Bílého domu nevztahuje. Člověk by tak nějak předpokládal, že tam budou strategické minerály, energetické a jiné suroviny, ocel nebo hliník, už ne tak úplně automobily (už teď jsou na ně zavedená specifická cla 50 procent, respektive 25 procent). Stejně tak člověk chápe, že v zemi hamburgerů a steaků není momentálně politicky prozíravé prodražovat dodatečným clem cokoli hovězího. Ale že se „přirážka ve formě desetiprocentního cla ad valorem“ nevztahuje na sušené Jidášovo ucho, to mě vyloženě potěšilo. Také kapary jsou osvobozeny, ale jen ty „napůl zpracované, v této formě nevhodné k okamžité spotřebě“. Soudím, že se tak stane, teprve až jim na půdě Spojených států bude přidána hodnota, která je uvede do poživatelné podoby. Všechny položky si můžete zkontrolovat přímo na stránkách Bílého domu.

I kdyby Donald Trump skončil v úřadu zítra, jeho prohlášení budou trvalým obohacením historie vládnutí: „Používáme věci, o kterých si někteří lidé mysleli, že bychom je měli použít hned na začátku, ale je to trochu složitější. Proces trvá trochu déle, ale konečný výsledek nám přinese více peněz,“ glosoval soudně vynucený příklon k dovozní přirážce Trump. Pokud jde o budoucnost obchodních dohod, uzavřených v mezidobí s mnoha zahraničními partnery včetně EU, odpověděl Trump pythicky: „Mnohé z nich platí. Některé nebudou a budou nahrazeny jinými cly.“

Mezitím „podšívky“ v Evropském parlamentu hodlají situace využít k tomu, co umějí nejlépe: k přibrzďování obchodních dohod, jež se jim nezamlouvají. Dokázaly to v případě smluv s Mercosurem, které bude ještě hodně dlouho prozkoumávat Soudní dvůr EU, a ratifikaci v Evropském parlamentu nemá ani dohoda se Spojenými státy uzavřená loni ve Skotsku. Formální hlasování výboru pro mezinárodní partnerství Evropského parlamentu se má konat v úterý 24. února. V tento den si rovněž připomeneme čtvrté výročí ruského vpádu na Ukrajinu a Donald Trump pronese Zprávu o stavu Unie, kde spoluobčanům i zbytku světa osvětlí své další kroky. A ke všemu mám narozeniny. Vážení čtenáři, je na co se těšit. Haj hou, jak by řekl Vonnegut.