Americký startup Marathon Fusion, který hledá způsob, jak využít takzvanou jadernou fúzi – technologii, jež by znamenala průlom v energetice –, přichází s objevem, který by mohl naprosto změnit ekonomiku provozu budoucích elektráren. Tvrdí, že kromě produkce energie půjde touto cestou také získávat zlato. To by mohlo zvýšit zájem investorů a urychlit vývoj oboru. 

Marathon Fusion, americký cleantech startup založený před dvěma lety v San Francisku, navrhl metodu, díky níž by fúzní elektrárny zároveň mohly produkovat zlato ze rtuti. Informaci jako první přinesl deník Financial Times. Podle propočtů Marathonu by navrženou metodou bylo možné vytvořit až pět tun zlata na jeden gigawatt vyrobené elektřiny. Při současných cenách by taková produkce zlata měla přibližně stejnou hodnotu jako celková vyrobená elektřina a zdvojnásobila by tak fúzním elektrárnám tržby. 

I když je výzkum postavený na vlastní studii Marathonu a ještě nebyl prověřen odborníky (peer review), dočkal se zatím ve vědecké komunitě kladného přijetí, tvrdí Financial Times. Startup má 12 zaměstnanců na plný úvazek a podle britského listu získal investice v řádu milionů dolarů od různých fondů a rovněž dotace od americké vlády.

Fúzní reakce je opakem štěpné reakce, používané v současných jaderných elektrárnách. Jde o vysoce účinný zdroj energie, který ale nevytváří emise ani jaderný odpad. Technologie je však stále ve velmi rané fázi vývoje a podle odborníků ještě potrvá možná i dekády, než ji lidstvo dokáže zkrotit a využít k výrobě elektřiny. Na druhou stranu je patrné, že zájem investorů o odvětví stoupá. Podle Financial Times získaly společnosti, jež se touto technologií zabývají, většinou startupy, za posledních 12 měsíců od investorů 2,6 miliardy dolarů. Pokud by se ukázalo, že vedle výroby energie by jaderná fúze uměla také „vyrábět“ zlato jako vedlejší produkt, mohlo by to příliv peněz do odvětví ještě zrychlit, a v konečném důsledku přiblížit též uvedení fúzních reaktorů do provozu.

O přeměnu méně ušlechtilých kovů na zlato se pokoušeli lidé už ve starověku, metodu později hledali i středověcí alchymisté. Ale teprve rozvoj kvantových technologií v moderní době se tomuto snu přiblížil. Už v osmdesátých letech se podařilo vytvořit syntetické zlato pomocí urychlovačů částic. Jeho množství ovšem bylo nepatrné a náklady na takovou výrobu extrémně vysoké. Podle některých vědců by tomu bylo v případě jaderné fúze jinak. Výše zmíněná studie odhaduje, že by fúzní metoda produkce byla konkurenceschopná ve srovnání s klasickou těžbou. Pro představu, americká investiční společnost VanEck, která patří mezi důležité tvůrce na zlato zaměřených burzovně obchodovaných fondů (ETF), předpokládá, že letos dosahují udržitelné náklady na těžbu troyské unce (takzvané All-In Sustaining Costs) v průměru 1600 dolarů. Aktuálně jedna troyská unce stojí více než tři tisíce dolarů.

Metoda navržená firmou Marathon Fusion sice může fungovat, ale zatím není jasné, zda ji bude možné uvést do praxe. Problémem mimo jiné je rovněž skutečnost, že při ozařování rtuti vysokou dávkou neutronů mohou vznikat nestabilní izotopy zlata a výsledný produkt tak může být radioaktivní. Podle studie by v takovém případě musel být žlutý kov uložen v uzavřeném prostoru po dobu 14–⁠⁠⁠⁠⁠⁠18 let, aby se radioaktivity bezpečně zbavil.  

Co na to trh se zlatem   

Může být tato revoluční technologie natolik úspěšná, že by způsobila citelný pokles cen zlata? Trh se takovou variantou prozatím netrápí. Vzácný kov během letoška zdražil o 26 procent na více než 3300 dolarů za troyskou unci. Za kurzovým vzestupem stojí geopolitické riziko i cla, kterými Spojené státy zatížily své obchodní partnery. Řada centrálních bank se tak kvůli nepředvídatelnému chování americké vlády odklání od dolarových aktiv a nakupuje právě zlato, což jeho cenu tlačí nahoru.

Teoreticky by určité varování mohl nabídnout současný vývoj na trhu s diamanty. Diamantový trh se totiž nyní potýká se značným poklesem cen kamenů vytvořených v laboratořích. Podle Financial Times dosahovaly v roce 2020 náklady na výrobu tříkarátových syntetických diamantů bezmála 29 tisíc dolarů, zatímco letos je možné kámen stejné kvality vytvořit za necelé čtyři tisíce dolarů. Tyto syntetické drahé kameny se pak zákazníkům prodávají zhruba za sedm procent ceny vytěžených diamantů. To logicky vede k poklesu zájmu o přírodní kameny a jejich cena tak padá. Podle analytické společnosti Tenoris, která pokrývá trh drahých kamenů, se cena jednokarátového přírodního diamantu od svého vrcholu v roce 2022 do konce roku 2024 snížila přibližně o 26 procent.

Poučení pro výrobu zlata může být i v dalším ohledu. Technologie výroby umělých diamantů je známá už od padesátých let, ale trvalo další dekády, než se komerčně vyplatila natolik, aby se syntetické diamanty začaly dostávat na trh. Podobně platí, že ani v optimistickém případě se průmyslové nasazení fúzní energie neodehraje ze dne na den. Investoři do zlata nebo majitelé šperků se tak scénáře, že by nástup této technologie poslal v následujících letech ceny vzácného kovu prudce dolů, obávat nemusejí.