Dnes vyprší poslední dohoda o jaderném odzbrojení mezi Spojenými státy a Ruskem známá jako Nový START, kterou obě velmoci podepsaly před 16 lety v Praze. S jejím koncem odpadnou poslední limity pro velikost atomových arzenálů těchto zemí. Odborníci se obávají nové éry závodů ve zbrojení, jež mohou být méně předvídatelné než během studené války – i kvůli rostoucím ambicím Číny a dalších hráčů.

Smlouva Nový START omezila kapacity Washingtonu a Moskvy na maximálně 1550 strategických jaderných hlavic na 700 aktivních nosičích, tedy mezikontinentálních balistických střelách odpalovaných ze země či z moře a na strategických bombardérech. První ránu dohodě zasadila pandemie covidu-19, kdy obě země zrušily vzájemné inspekce na svých základnách. Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu už k obnovení kontrol nedošlo. Rusko v únoru 2023 oznámilo pozastavení výměny dat s USA. Současně však Moskva dávala najevo ochotu, že nemusí překročit dohodnutá početní omezení.

„Bez limitů daných smlouvou Nový START bude strategické plánování na obou stranách poháněno nejistotou a očekáváním toho nejhoršího. I když nedojde okamžitě k navyšování počtů jaderných zbraní, absence omezení a transparentnosti zkomplikuje porozumění plánům druhé strany a zvládání krizí,“ napsala v analýze Georgia Coleová z britského think-tanku Chatham House.

Snižování jaderných arzenálů Ruska a USA v uplynulých desetiletích posilovalo stabilitu jejich vzájemných vztahů a přispívalo také k celkovému nešíření atomových zbraní ve světě. Díky omezením klesalo riziko vyhlazovací jaderné války a dohody sloužily jako argument pro ostatní země, aby si tyto zbraně nepořizovaly nebo aspoň nenavyšovaly jejich počty.

Smlouva Nový START, kterou v dubnu 2010 podepsali tehdejší prezident USA a Ruska Barack Obama a Dmitrij Medveděv, nebyla bez chyb. Odborníci poukazovali hlavně na to, že vyjednávání o ní probíhalo pod tlakem, protože hrozilo vypršení předchozí smlouvy START I. Postupně se ukázaly i další slabiny smlouvy – nepokrývala nové nosiče vyvíjené Ruskem, jako jsou hypersonické střely či podvodní dron Poseidon. Smlouva rovněž neřešila dlouhodobou nerovnováhu ve prospěch Ruska, jež má mnohem více taktických jaderných zbraní na širším spektru nosičů než USA a jejich spojenci v NATO. Přesto sloužila pro udržení stability.  

Čína jako nová proměnná

Washington stále více znepokojovala skutečnost, že se odzbrojovací dohody vůbec netýkají Číny, která v minulé dekádě urychlila program modernizace jaderných sil. Podle odhadů amerického ministerstva obrany měl Peking v roce 2024 zhruba 600 válečných atomových hlavic, přičemž do roku 2030 mělo jejich množství stoupnout na jeden tisíc. USA mají nyní kromě operačních strategických jaderných zbraní ve skladech přibližně 3700 hlavic a Rusko 4300 hlavic.

Už první administrativa Donalda Trumpa v letech 2017–2021 se snažila, aby Čína byla zapojena do nové odzbrojovací smlouvy. Tehdejší zvláštní prezidentův vyslanec pro kontrolu zbrojení Marshall Billingslea prohlásil, že jakákoli smlouva bez Číny bude selháním. Peking ovšem tyto snahy odmítal. Moskva zase argumentovala, že pakliže by se k odzbrojovacím smlouvám připojila Čína, měly by tak učinit i Francie a Británie.

Rébus nedokázala vyřešit ani administrativa prezidenta Joea Bidena. Počátkem roku 2021 se zmohla pouze na provizorní řešení a Nový START prodloužila o pět let. Další prodloužení ale text dohody neumožňuje. Trump po návratu do Bílého domu nejeví o jaderné odzbrojení velký zájem. „Jestli vyprší, tak vyprší. Vyjednáme lepší dohodu,“ řekl v lednu.

Pobídka pro další

Odborníci nicméně nejsou tak optimističtí jako Trump a obávají se spirály jaderného zbrojení. Část komentátorů si myslí, že Američané mohou teď být v pokušení rychle navýšit počty hlavic na existujících pozemních raketách. Bývalá americká vyjednavačka smlouvy Nový START Rose Gottemoellerová nicméně upozorňuje, že Rusko může rozšiřovat svůj jaderný arzenál rychleji než USA zejména proto, že z pozemních raket nikdy nesundalo vícenásobné hlavice a mělo by tak méně technických problémů s přidáním dalších. 

Konec americko-ruské kontroly zbrojení rovněž otevře prostor dalším zemím s jaderným arzenálem. „Myslím, že konec smlouvy Nový START formálně zahájí proces závodů ve zbrojení na více úrovních. V něčem bude podobný studené válce, ale v mnoha ohledech bude o dost složitější a s méně omezeními. Nebude to jen o dvou hráčích, ale nejméně o třech (USA, Rusko, Čína) a také o dalších zemích jako Severní Korea,“ popsal pro analytický web The Diplomat odborník na jaderné zbraně Ankit Panda.

Obtížná emancipace Evropy

Po několika dekádách se může do závodů ve zbrojení zapojit rovněž Evropa. Jak připomíná zpravodajský web Politico, Evropané doposud spoléhali na americký jaderný deštník, kvůli nevypočitatelnosti Donalda Trumpa však rostou obavy, jestli se na pomoc USA mají ještě spoléhat. 

Pozornost se soustředí na Británii a Francii, které jsou jedinými jadernými mocnostmi na starém kontinentu. Oba evropské arzenály jsou ale o poznání menší než ten americký, a zejména ten francouzský je vnímaný především jako prostředek národní obrany. Švédsko už nicméně zahájilo s Paříží a Londýnem diplomatické rozhovory o posílení evropských jaderných kapacit. Podobně se vyjádřil německý kancléř Friedrich Merz, i když se Spolková republika vlastnictví takových zbraní zřekla při sjednocování Německa v roce 1991.