Oznámení, že prezident Donald Trump vybral Kevina Warshe do čela Fedu, je příslibem do budoucna. Po nezbytném schválení v Senátu totiž od května nahradí Jeroma Powella člověk, který má šanci vyvést americkou centrální banku ze současné krize. Ale jen pokud věc uchopí za správný konec. V opačném případě mu hrozí, že se svými návrhy na změny měnové politiky zůstane osamocen. A Trump jej, podobně jako Powella, odepíše.

Warsh je (nejen) díky své předchozí zkušenosti z vedení Fedu vlastně docela šalamounským řešením choulostivé situace, do níž se Trump sám vmanévroval. On i ministr financí Scott Bessent, který prezidentovi s výběrem nového šéfa Fedu dlouhé měsíce pomáhal, si totiž od každého ze čtyř zvažovaných kandidátů slibovali radikální změny. Současně si však byli dobře vědomi, že trhy a celá společnost chtějí v procesech a politice americké centrální banky vidět aspoň nějakou kontinuitu, nezpochybnitelnou erudici a odpovídající manažerskou praxi. Tím vším Warsh disponuje, současně se ale celé roky netají svými kritickými názory na počínání Fedu na poli měnové politiky.

Ve funkci tak bude Warsh usilovat především o návrat ke zmenšování bilance centrální banky. Bude muset změnit i s tím související „implementační rámec měnové politiky“, tedy způsob, jakým rozhodnutí Fedu o nastavení oficiálních úrokových sazeb ovlivňuje cenu peněz na mezibankovním trhu. Pod Warshovým vedením by měla být taktéž vypracována pravidla používání jiných nástrojů měnové politiky, než jsou úrokové sazby, zejména podmínky zahájení a ukončení nestandardních (nekonvenčních) operací jako nákupy cenných papírů s cílem zlevnit dlouhé peníze.

Jako právník bude chtít Warsh vnést řád také do procesu stanovování úrokových sazeb. Na základě jeho výroků se dá očekávat, že bude rovněž usilovat o rozšíření analytických a prognostických nástrojů Fedu o nové metody. Cílem je snížení závislosti kormidelníků měnové politiky na výstupech tradičních makroekonomických modelů, jež Warsh považuje za překonané. Bude přitom naslouchat i zástupcům jiné než „mainstreamové ekonomie“. A nebude se bát pustit do měnové politiky také umělou inteligenci.    

Věc má ovšem háček. Aby mohl Warsh pohnout s Fedem takto vytyčeným směrem, je potřeba, aby na svou stranu získal většinu členů nejužšího vedení americké centrální banky a s nimi i odborný aparát. To si vyžádá hodně času a spoustu diskusí. V nich je nutné navzájem si naslouchat, poznat a pochopit argumenty protistrany a mluvit aspoň zčásti podobným jazykem. Odborné „ptydepe“ měnových expertů Fedu a povaha interní debaty nemusejí být Warshovi blízké, ale jeho schopnost komunikovat a jednat s lidmi, kterou v minulosti opakovaně prokázal, mu bude v jeho úsilí o „režimové změny“ centrální banky nápomocna.

Říká se, že člověk roste s funkcí. Doufejme, že to bude právě případ Warshe v čele Fedu. Má mnohé předpoklady, aby svůj „boj“ s interními oponenty za lepší Fed kultivovaným způsobem a ku prospěchu americké i globální ekonomiky ovládl. K tomu však ještě musíme věřit, že stejně tak srdnatě a úspěšně jako svou vizi bude Warsh také chránit Fed před případnými dalšími útoky prezidenta Trumpa a jeho administrativy a vymezovat se vůči sebemenším náznakům omezování nezávislosti Fedu. Ta je pro zachování důvěry trhů a makroekonomické stability nutnou podmínkou.    

Zrozen k úspěchu i kritice (druhých)

Kevin Warsh, který přesto, že loni oslavil pětapadesáté narozeniny, vypadá velmi mladistvě, v Radě guvernérů Fedu už odsloužil jedno funkční období – v letech 2006–2011. Svým vzděláním a zkušenostmi  je podobně jako Jerome Powell právník a finančník, nikoli makroekonom. Ostruhy v centrálněbankovní branži získal brzy po svém nástupu do Fedu, když v roce 2008 propukla hluboká finanční krize. Ta hrozila uvrhnout americkou ekonomiku do nejhoršího poklesu od Velké hospodářské krize z třicátých let. Nouzovou situaci musel Fed urychleně řešit a Warsh, jakožto člověk s tehdy nejlepšími kontakty na Wall Street, koordinoval zásah Fedu na finančním trhu a komunikoval s jeho klíčovými hráči. Jeho tehdejší počínání v této roli hodnotili všichni zainteresovaní velmi kladně. Osvědčil při tom svůj břitký úsudek, vysokou emoční inteligenci a schopnost jednat s lidmi.

Během dalších let svého mandátu se však mladý Warsh proti tehdy nově nasazenému rozsáhlému programu takzvaného kvantitativního uvolňování začal vymezovat. Program spočíval v dlouhodobém nakupování velkých objemů (převážně státních) dluhopisů na trhu, čímž centrální banka bojovala proti vleklé ekonomické recesi a nebezpečným tlakům na pokles spotřebitelských cen. Warsh veřejně argumentoval ve prospěch mnohem menších nákupů a jejich dřívějšího ukončení, neboť se bál dlouhodobých inflačních dopadů. To mu vyneslo pověst jestřába. Formálně ale programy podporoval a na zasedáních nejužšího vedení Fedu proti nim nikdy nehlasoval. 

Warsh, tehdy už mimo Fed, kritizoval použití tohoto kontroverzního nástroje také během pandemie. Tehdy ho Fed kombinoval s prakticky nulovými úrokovými sazbami, aby podpořil ekonomiku sužovanou rozsáhlými uzavírkami. Výrazný nárůst inflace, který se záhy – z mnoha příčin – projevil prakticky na celém světě, nedokázal Fed včas odhadnout a zakročit proti němu. To Warsh komentoval velmi jedovatě. Fedu tehdy vyčetl, že k prognózování inflace využívá makroekonomické modely koncepčně pocházející ze sedmdesátých let, jež vidí inflaci jako důsledek rychle rostoucí ekonomiky a mezd.

Sám však má na původ inflace poměrně neukotvené názory. Tu tvrdil, že inflace je primárně důsledkem rozhazovačné politiky státu, jindy že jsou jejím viníkem zdražující komodity a akcie a onehdy naopak růst peněžní zásoby či pokles produktivity. Je na něm zkrátka poznat, že není makroekonom, což se ale dá praxí v centrální bance dohnat.     

Z Wall Street do Bílého domu a zpět

Warshova cesta na vrchol finančního světa byla přímočará. Vystudoval veřejnou politiku na Stanfordu a práva na Harvardu, což mu otevřelo dveře do investiční banky Morgan Stanley, kde se jako viceprezident věnoval fúzím a akvizicím. Z Wall Street se v roce 2002 přesunul do Washingtonu, kde působil v Národní ekonomické radě prezidenta George W. Bushe jako jeho klíčový poradce pro kapitálové trhy, bankovnictví a pojišťovnictví. Poté co v roce 2011 opustil Radu guvernérů Fedu, zakotvil jako hostující profesor v prestižním pravicově orientovaném Hooverově institutu na Stanfordu. Svůj vliv v byznysu upevnil členstvím v představenstvech gigantů jako UPS či e-commerce lídra Coupang a také sňatkem s Jane Lauderovou, dědičkou kosmetického impéria Estée Lauder, což mu zajistilo pevné místo v nejvyšších patrech americké společenské i finanční elity. Krátce poté co Donald Trump poprvé vyhrál prezidentské volby v roce 2016, se Warsh stal jedním z jeho externích ekonomických poradců.

Warshovi v posledních letech ve Fedu zcela chyběl vnitřní myšlenkový kvas. Podle něj se instituce uzavřela do ulity skupinového myšlení, nepřipouštěla legitimitu a oprávněnost kritických hlasů na svoji adresu a nadměrně se zaštiťovala zákonem garantovanou nezávislostí. To podle něj ostře kontrastovalo s dobou, kdy sám ve vedení Fedu zasedal a kdy prý bývala diskuse mnohem barevnější, otevřenější a fundovanější.

Velmi nevybíravé napadání Jeroma Powella ze strany prezidenta Trumpa za údajně chybnou měnovou politiku označoval dosud Warsh za oprávněnou kritiku. Powell, jemuž dal při obsazování pozice šéfa Fedu v roce 2017 prezident Trump přednost právě před Warshem, si podle něj svoji situaci zavinil sám. To zní dost drsně a napovídá to, že zde hraje roli i jistá zhrzenost.

Bývalý místopředseda Fedu Don Kohn, jenž s Warshem pracoval v éře Bena Bernankeho, uvedl, že s některými Warshovými výroky na adresu centrální banky nesouhlasí a s jinými souhlasí – ale ne se „sžíravým tónem, jakým byly proneseny“.

Welcome on board!

Jiní jeho bývalí kolegové míní, že až se Warsh ujme vlády nad Fedem, bude otevřenější a smířlivější, než naznačuje jeho dosavadní rétorika. „Nebude pasivním příjemcem informací, ale jistě docení, že experti Fedu mají vysoké odborné znalosti a zkušenosti, na kterých by mohl stavět,“ řekla Nellie Liangová, jež jako ekonomka Fedu úzce spolupracovala s Warshem během finanční krize. Uvedla, že dosavadní ekonomické modely expertů nebude ignorovat. „Jen se jejich výsledky nebude cítit vázaný.“

Warsh je podle lidí, kteří s ním pracovali, mistr v tom, jak umí řídit vnitřní chod instituce a číst lidi. A prosazení „revoluce“ ve správě Fedu vyžaduje právě dovednosti v oblasti komunikace, aby získal na svou stranu většinu, řekl Emil Henry, jenž s Warshem pracoval za prezidenta George W. Bushe. „Warsh přináší do Fedu neskutečně vysokou formální i emoční inteligenci,“ konstatoval Henry.

Warsh má štěstí, že do Fedu nastoupí ve chvíli, kdy má inflace živená zavedením cel a zdražujícím bydlením zřejmě vrchol už za sebou. Černou, nepopulární práci spojenou s bojem proti ní Fed odvedl pod stávajícím Powellovým vedením, když mezi podzimem 2024 a zářím 2025 pozastavil snižování sazeb. A další mírné snížení sazeb, které Trump jistě uvítá, je pro letošní rok už tak jako tak očekáváno. Nikdo by tedy v případě dalšího mírného poklesu sazeb neměl Warshe podezřívat, že instituci tlačí do dalšího zlevnění peněz, jen aby se odvděčil prezidentovi.

Stěžejním tématem po jeho nástupu bude otázka, jak revoluční změnou pro ekonomiku se může stát umělá inteligence (AI). Podle deníku The Wall Street Journal považuje Warsh AI za významnou sílu, jež zvýší produktivitu, posílí americkou konkurenceschopnost a potlačí inflaci. Může být proto správné na tento příznivý nabídkový šok krátkodobě reagovat snížením sazeb, naznačuje. V tomto ohledu by se Warsh mohl stát novým Greenspanem. Jím vedená centrální banka včas rozpoznala pozitivní vliv internetu na růst potenciálu americké ekonomiky v devadesátých letech a rozbíhající se konjunkturu díky tomu předčasně „nezařízla“ zpřísněním měnové politiky.

Štěstí na okolnosti ovšem nemusí trvat dlouho. V určitém okamžiku inflační tlaky otočí směr. Warsh bude potřebovat přesvědčivou teorii inflace, aby se s takovými tlaky vypořádal – takovou, jež obstojí u trhů i u jeho kolegů.

Svůj břitký intelekt bude muset zapojit také při řízení bilance Fedu, kterou považují mnozí v čele s ním za příliš velikou. Při jejím případném snižování bude muset postupovat velmi opatrně a rozprostřít ho do mnoha let, aby to neohrozilo fungování peněžního trhu a přenos změn úrokových sazeb do ekonomiky a nevedlo to ke zdražení dlouhodobých půjček.

Jak na Trumpa?

Warshovy politické kontakty, jež získal hlavně díky svému působení v administrativě dvou prezidentů, a jeho vyjednávací schopnosti by mu měly pomoci zvládnout i nevypočitatelného prezidenta. Trump pravděpodobně nebude jen tak sedět, pokud ho Warsh zklame, soudě podle jeho zacházení s Powellem. Trump, rozzlobený tím, že Powell nesnižoval sazby mnohem rychleji a výrazněji, umožnil trestní vyšetřování předsedy Fedu a snaží se odvolat jeho kolegyni z vedení Lisu Cookovou. Naštěstí se zdá, že Nejvyšší soud Trumpovu pravomoc odvolávat členy nejužšího vedení Fedu omezí.

Nezávislost však může být podkopávána také zevnitř. Pokud by se Warsh považoval za součást Trumpova týmu, mohl by své vlastní názory a pozice upozadit ve prospěch Trumpovy ekonomické agendy. K tomu může být donucen vědomím, jak Trump umí – podobně jako to ukázal Powellovi – znepříjemňovat život tím, že ho bude veřejně napadat a jmenuje mu do sboru sobě oddané členy.

Myslím přitom, že Warsh sám bude názory stávajících členů vedení včetně ředitelů regionálních poboček Fedu respektovat. V žádném případě by neměl podporovat plán Bessenta a Trumpa na „centralizaci“ jejich výběru a vložení pravomoci na jejich jmenování do rukou washingtonské administrativy.

Loni Warsh veřejně uznal význam nezávislosti Fedu. Pak ale dodal: „V novinách jsem se zatajeným dechem četl, jak zlí jsou politici k Fedu.“ A jeho rada centrálním bankéřům zněla: „No, dospějte. Buďte drsní. Jaké je tajemství nezávislosti centrální banky? Dosahovat svých cílů, dělat svou práci.“

Trnitá cesta k funkci?

Mimochodem, Warsh má spíše vazby na finančníky (například miliardáře a investora Stana Druckenmillera) a na konzervativní politické kruhy (kolem bývalého republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana) než přímo na prezidenta. To se mu může hodit, až Trumpovi skončí druhé funkční období a USA i centrální banka si budou zvykat na soužití s novým prezidentem.

Spekuluje se však, že Warshovi do funkce pomohl rovněž fakt, že jeho tchánem je miliardář Ronald Lauder, Trumpův přítel a důvěrník a významný sponzor republikánů. I proto představitelé opoziční Demokratické strany Trumpovo rozhodnutí postavit do čela Fedu Warshe kritizují. Považují ho také za „loutku“, jež papouškuje Trumpovy názory na centrální banku, jen aby se dostal k funkci.

Cesta k ní se však může Warshovi ještě zkomplikovat. Demokratičtí, ale i někteří republikánští senátoři mohou jeho jmenování odmítnout posvětit. Důvodem je mimo jiné trestní vyšetřování stávajícího šéfa Fedu Jeroma Powella federálním ministerstvem spravedlnosti. Například vlivný republikánský senátor Thom Tillis byl nedávným předvoláním Powella k výpovědi u soudu tak konsternován, že Trumpovi odmítá schválit jakéhokoli nominanta, dokud Powellovo vyšetřování neskončí.

Tlak Trumpovy administrativy na Powella a snaha o odvolání Cookové zesílily obavy z bezprecedentního ovlivňování instituce, jejíž nezávislost při rozhodování o měnové politice je zásadní pro důvěru trhů a hospodářskou stabilitu. Věřme, že Warsh v těchto nelehkých podmínkách obstojí.