S blížícím se koncem funkčního období Jeroma Powella v čele Federálního rezervního systému (Fed), který nastane v květnu 2026, je reputace americké centrální banky nejhorší – a její zranitelnost největší – za poslední desítky let.
Úpadek této instituce je zřejmý každému, kdo se na ni pozorně podívá. I kdybychom pominuli zvýšené riziko, že Fed ztratí svou politickou nezávislost, nelze přehlédnout rostoucí problémy, které ohrožují jeho dvojí cíl: udržování cenové stability a maximální zaměstnanosti. Powell, jehož funkční období se blíží ke konci, by však neměl jen naříkat nad okolnostmi, které postavení nejdůležitější centrální banky světa oslabily. Místo toho by se měl zaměřit na to, aby připravil lepší výchozí podmínky pro svého nástupce.
Abychom pochopili, jak špatně na tom Fed je, stačí si přečíst nedávný komentář ministra financí Scotta Bessenta v listu The Wall Street Journal. Bessent, který je všeobecně považován za Powellova nejbližšího spojence v Trumpově administrativě, v něm vyjmenovává celou řadu chyb, jichž se Fed dopustil, a vyzývá k „poctivému, nezávislému a nestranickému přezkoumání celé instituce, včetně měnové politiky, regulace, komunikace, personálního obsazení a výzkumu“. To je pořádně dlouhý seznam. Následně svou kritiku ještě vystupňoval na sociálních sítích, kde obvinil Fed z prohlubování nerovnosti a vyzval jej ke snížení úrokových sazeb.
Jedná se o závažné výroky, jimž je třeba věnovat pozornost. Nejen kvůli tomu, že je vyslovil úřadující ministr financí, ale také proto, že obviňují nejvýznamnější finanční instituci v zemi z celé řady nedostatků a selhání. Bessent navíc není sám, kdo se k Fedu staví kriticky. Ke skupině volající po reformách Fedu se přidává stále větší počet politiků a veřejných představitelů, mezi nimiž nejsou jen pevní stoupenci prezidenta Donalda Trumpa, ale i hlavní kandidáti na Powellova nástupce.
Reformy jsou skutečně nezbytné a pro dobro americké a globální ekonomiky by se s nimi nemělo otálet do doby, kdy dojde ke změně vedení. Powell by měl na volání po změnách reagovat už teď, i když v krátkodobém horizontu má pro nápravu zásadních strategických selhání jen omezené možnosti.
Vzhledem k tomu, že meziroční růst cen už pátým rokem přesahuje stanovená dvě procenta, Powell s největší pravděpodobností nemůže v příštích několika měsících splnit inflační cíl, který je jednou z částí dvojího mandátu Fedu. Ekonomika se navíc může vzdalovat také od druhého cíle týkajícího se zaměstnanosti. Řada ukazatelů – včetně nedávných zpráv a revizí Úřadu pro statistiku práce – signalizuje oslabování pracovního trhu a historické poznatky naznačují, že takové trendy mohou nelineárně zrychlovat.
Powell rovněž může jen stěží čelit rostoucím obavám z nadměrného riskování na finančních trzích. Právě tento týden jsme byli svědky neobvyklého úkazu, kdy k rekordním hodnotám vystoupala jak „risk-on“, tak i „risk-off“ aktiva: prudce vzrostly ceny akcií i zlata, úvěrová rozpětí jsou neobvykle nízká a dluhopisový index Bloomberg, který oproti nízké hodnotě z roku 2022 výrazně vzrostl, je nyní ve fázi „býčího trhu“.
Taková kombinace je varovným signálem, a to nejen pro pracovníky Fedu, kteří se zaměřují na udržení finanční stability – třetího, méně explicitního cíle centrální banky. Tyto trendy také ukazují na počínající strukturální změny – mimo jiné na oslabující důvěru zahraničních centrálních bank v držbu dolarů a amerických státních dluhopisů –, jež by mohly při delším trvání snížit globální atraktivitu amerických finančních trhů.
Nejvyšší čas na změnu kurzu
Ačkoli Powell před svým odchodem velmi pravděpodobně nedokáže splnit inflační ani zaměstnanostní cíl Fedu, může a měl by se více zaměřit na řešení jiných otázek, které jsou pro ekonomiku stejně důležité. V současné době panuje všeobecná shoda, že je třeba provést reformy, jež by zvýšily efektivitu Fedu a zachránily jeho důvěryhodnost. Tyto reformy jsou naléhavé, protože Fed v současné době dokončuje pravidelnou revizi měnového rámce a soudě podle předběžných informací, které jsme se o ní dozvěděli na sympoziu v Jackson Hole minulý měsíc, by se bohužel mohla brzy stát stejně irelevantní jako ta z roku 2020.
S blížícím se koncem funkčního období má Powell jedinečnou příležitost pomoci Fedu změnit kurz. Centrální banka má řadu problémů, jež sahají od její kultury a nedostatečné odpovědnosti až po komunikaci, neschopnost přiznat minulé chyby, špatné stanovení cílů a syndrom skupinového myšlení. Naštěstí existuje spousta příkladů od jiných centrálních bank, jak lze tyto problémy řešit.
V reakci na ně navrhlo několik komentátorů konkrétní nápravná opatření. Komplexní plán doporučených reforem nedávno zveřejnila například pracovní skupina think-tanku G30, která je z velké části složena z vysoce respektovaných bývalých centrálních bankéřů.
Před několika měsíci jsem naznačil, jakou cestou by se Powell mohl vydat, aby se vyhnul zesíleným politickým útokům, jež nyní míří na celý Federální rezervní systém včetně regionálních bank. On ji však nevyužil a útoky jen zesílily. Vzhledem k tomu, že Fedu hrozí selhání ve všech aspektech jeho mandátu, další Powellova nečinnost by ho ještě více poškodila.
Již uplynulé tři měsíce měly pro Fed obrovské následky; dopad těch následujících ale může být ještě významnější.
Mohamed A. El-Erian, prezident Queens’ College na Cambridgeské univerzitě, je profesorem na Wharton School Pensylvánské univerzity, poradcem společnosti Allianz a předsedou společnosti Gramercy Fund Management. Je autorem knihy The Only Game in Town: Central Banks, Instability, and Avoiding the Next Collapse (Random House, 2016). Spolu s Gordonem Brownem, Michaelem Spencem a Reidem Lidowem je také spoluautorem knihy Permacrisis: A Plan to Fix a Fractured World (Simon & Schuster, 2023).
Autorská práva: Project Syndicate, 2025.
www.project-syndicate.org