Politickým hitem letošních voleb se stalo předhazování odpovědnosti za to, kdo může za připravované spuštění dalšího evropského systému emisních povolenek, EU ETS 2 (EU Emissions Trading System 2). Ten by měl od začátku roku 2027 na celoevropské úrovni zpoplatnit emise v silniční dopravě, vytápění budov (včetně ohřevu teplé užitkové vody a vaření) a produkci malých energetických a průmyslových podniků. Opozice viní vládu, že systém byl schválen za českého předsednictví, což je pravda, a že vládní strany nedokázaly vyjednat takové podmínky, které by populaci dokázaly před cenovými dopady ochránit.

Ujišťování, že Česko bude v letech 2027–2032 příjemcem významného objemu peněz z evropského Sociálního klimatického fondu (50 miliard korun), jež by měly financovat opatření na snížení emisí v budovách, podporu veřejné dopravy a zranitelných domácností, a rovněž že celý výnos z „národních“ povolenek půjde na bohulibé dekarbonizační účely, není přímou kompenzací zásahu do výdajů domácností kvůli růstu cen. A v populaci bude hodně lidí, které právě tato argumentace může rozčílit ještě víc než samotné zdražení.

Odhady ČNB kalkulují s citelným inflačním impulzem

Výpočty České národní banky (ČNB) obsažené v letní prognóze, zveřejněné 7. srpna, vycházejí z předpokladu, že primární inflační impulz EU ETS 2 by se měl pohybovat kolem 0,4 procentního bodu a ten sekundární (jak se vyšší ceny vstupu propíší do cen dalšího zboží a služeb) zhruba dalších 0,2 procentního bodu. A to je dost. Další inflační impulz by mohl přijít v roce 2030, kdy by ceny povolenek měly být zcela uvolněny.

Zrušit, odložit, nebo ignorovat?

Zrušit či aspoň odložit zavedení EU ETS 2 při reálném politickém rozložení sil v Evropské unii nejde, na to Češi v sedmadvacítce spojence v dostatečném počtu nenajdou. Odklad o rok by mohl nastat v případě, že by v době před spuštěním (v první polovině roku 2026) panovaly na trhu mimořádně vysoké ceny energií: cena plynu TTF by však musela být vyšší než zhruba 107 eur za megawatthodinu a cena ropy Brent vyšší než přibližně 160 dolarů za barel. Ani to, doufejme, nenastane.

Ignorovat celý program, jak o tom mluví někteří politici, je nápad z kategorie předvolebních siláckých řečí. Nicméně Green Deal byl z hlediska podpory v Česku vždycky spíše okrajovým žánrem, což teď platí dvojnásob. A EU ETS 2, zdražující pohonné hmoty, uhlí, plyn a teplo pro domácnosti a malé firmy, může být příslovečnou poslední kapkou.

Non-paper na poslední chvíli

Navíc politické náklady hrozí už v řádu týdnů, tj. v říjnových volbách, takže vláda se je snaží na poslední chvíli odvrátit nebo aspoň omezit tím, že buduje koalici zemí, které by chtěly zabránit ustřelení ceny povolenky nad 45 eur za tunu oxidu uhličitého. Českou republiku v této snaze zatím podpořilo dalších 17 zemí, včetně klíčového Německa, ale také Itálie, Španělska či Polska, Rakouska nebo Belgie. Vzhledem k „těžkým váhám“ existují dobré šance na to, aby k návrhu Evropská komise přihlédla a přišla s něčím, co obavy zklidní a trh s povolenkami včetně termínovaných kontraktů stabilizuje.

Podle českého „non-paperu“ by měly být posíleny mechanismy pro případ nadměrného nárůstu ceny povolenky, především nastavení spouštěcího mechanismu MSR (rezerva tržní stability). Ten má omezit cenové výkyvy a v případě potřeby uvolňovat dodatečné objemy povolenek, jež by měly prudkému cenovému vzestupu zabránit a držet cenu na hranici 45 eur za tunu. Non-paper rovněž navrhuje, aby se intervenční mechanismus prodloužil i na období po roce 2030. Tam by totiž hrozilo, že v případě, kdy se objem emisí nepodaří snižovat, vystřelí ceny do brutálních výšin.

Pokus o racionální řešení

V médiích i v odborném tisku se objevují odhady, jak může cena v jednotlivých scénářích eskalovat a na co se mají spotřebitelé připravit – pro „pop ekonomy“, kteří rádi straší veřejnost, je to ideální substrát, který je okamžitě využit politiky. Přitom řešení je nasnadě.

Stejně jako v případě eurozóny v létě 2012 (jíž hrozil rozvrat, dokud nepřišel šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi s ujištěním, že ECB udělá, co bude zapotřebí, aby udržela eurozónu pohromadě), i tady je v sázce vážný rozkol v Unii, který lze odvrátit. Trhy tehdy věděly, že ECB má neomezenou palební sílu, pokud se rozhodne ji použít. Evropská komise by ji měla také, pokud by chtěla – může na trhu povolenek kontinuálně intervenovat a udržet tak ceny v úzkém koridoru.

To není nic nedosažitelného, povolenky jsou koneckonců lidský konstrukt, který lze měnit. Nerad bych ale, aby ohrozily jiný lidský konstrukt, jímž je samotná Evropská unie.

Výzkumná a analytická společnost BloombergNEF přišla už na jaře se simulací, kam by se cena povolenek EU ETS 2 mohla vyšplhat. Podle jejího scénáře by vystřelily vysoko nad referenční ceny komise – do roku 2030 až někam ke 149 eurům za tunu. O jak velký zásah do peněženek jde, ponechávám na kalkulačkách, viz třeba zde.

Rozdílné dopady na koupěschopnost uvnitř EU

Není spotřebitel jako spotřebitel a 149 eur představuje ekvivalent deseti procent současné čisté měsíční průměrné mzdy v Česku, 10,1 procenta v Polsku a 12,8 procenta na Slovensku. Naproti tomu v ekologicky uvědomělých a bohatých státech jako v Nizozemsku by tato cena povolenky „odebrala“ ekvivalent jen čtyř procent a v Německu 4,6 procenta čisté průměrné mzdy.

Práh bolesti a politického neklidu může být rozdílný, ale pointa je zřejmá: Pokud EU nechce kvůli eskalaci cen povolenek riskovat velmi vážné štěpení, až revoltu, měla by komise akceptovat podstatu návrhu obsaženého v českém non-paperu a stabilizovat cenu na úrovni ještě přijatelné pro chudší členské země a příjmově slabší vrstvy i v těch bohatých (vidím „žluté vesty“ na obzoru).

Klimatičtí aktivisté se naopak obávají otupění cenového signálu ETS 2 v případě, že ceny budou mírné, a tím pádem zpomalení pokroku v odklonu od fosilních paliv. Tady bych si dovolil argumentovat cenovou elasticitou poptávky, která sice není jednotková, ale i hodnoty kolem 0,3, uváděné pro dlouhodobou elasticitu paliv v literatuře, jsou účinné.

Bohatým státům, jež mají ambiciózní klimatické cíle a chápající elektorát, navíc nikdo nebrání, aby cenu uhlíku navýšily skrz národní uhlíkovou daň a s ní pracovaly jako se svým rozpočtovým výnosem. Mnohé to tak ostatně mají už dnes. Mimochodem, stejná argumentace je zcela akceptována zastánci rychlé dekarbonizace vůči rozvíjejícím se ekonomikám na globální úrovni, tak proč nevnímat totéž uvnitř Unie?

Když už jsme na té planetární hladině uvažování: podle analytiků BloombergNEF by si vysoké ceny povolenek ETS 2 měly vynutit oproti referenčním projekcím snížení emisí v letech 2027–2030 o dodatečných 232 milionů tun klimatických plynů (MtCO2e). To je ohromné číslo, dokud je nevydělíte celkovými odhadovanými globálními emisemi, které podle dosavadních projekcí budou v roce 2030 někde kolem 52–53 miliard tun, takže extra příspěvek k redukci globálních emisí někde mezi 0,4 a 0,5 procenta. Koneckonců celkový podíl EU na globálních emisích by měl tou dobou klesnout zhruba na čtyři procenta.

Tím, že zastavíme evropský hospodářský růst, když dopustíme eskalaci cen povolenek v rámci EU ETS 2, planetě nijak nepomůžeme, právě naopak: ztratíme tím schopnost jiným při snižování emisí pomáhat. A přitom na nich to bude záležet čím dál více a na nás čím dál méně.

À propos, bylo by krásné, kdyby ti, kdo chtějí vést Česko, prokázali před volbami i po nich schopnost pracovat s daty a racionálními argumenty.