Berlín a Varšava chtějí kvůli rostoucí hrozbě z Ruska podepsat nové obranné dohody. Pokus obou zemí o sblížení však komplikují hluboké antipatie Poláků vůči Němcům, jejichž kořeny sahají do druhé světové války. 

Minulou sobotu německé ministerstvo obrany oznámilo, že od příštího dubna vyšle několik desítek německých vojáků do Polska na východní hranici Severoatlantické aliance (NATO). Stalo se tak po společných vládních konzultacích obou zemí, které proběhly na začátku prosince v Berlíně. Šlo o první podobná jednání od květnového nástupu německého kancléře Friedricha Merze do úřadu. Mise německé armády by měla spočívat hlavně v pomoci při budování pohraničních opevnění. 

Vztahy obou států přitom komplikuje zejména nedůvěra části polské společnosti vůči Němcům. Podle listopadového průzkumu Deutsch-Polnisches Barometer, provedeného různými think-tanky obou zemí, mělo na své západní sousedy pozitivní názor jen 32 procent dotázaných Poláků. Protiněmecké narativy totiž jsou nedílnou součástí polské politiky: hojně je využívá zejména největší opoziční strana Právo a Spravedlnost (PiS) podporující nového polského prezidenta Karola Nawrockého. Němci se naopak podle průzkumu k Polákům stavějí mnohem smířlivěji. 

K užší spolupráci vede oba státy rychlá militarizace Ruska, jež má dnes podle experta německých křesťanských demokratů (CDU) Rodericha Kiesewettera v sousedním Bělorusku až 360 tisíc bojeschopných vojáků. Evropa ve stejné chvíli ztrácí oporu svého tradičního partnera, Spojených států, jehož prezident Donald Trump chce podle své nové bezpečnostní strategie dosáhnout s Ruskem „strategické stability“.

V průběhu letošního podzimu narušila Moskva svými drony a stíhačkami vzdušný prostor několika členských zemí NATO včetně Polska. Rusko může stát také za podzimními sabotážemi na polských železnicích. Spolupráce Berlína a Varšavy je tak v současné vypjaté bezpečnostní situaci nutností. Zatímco Německo má záměr vybudovat nejsilnější konvenční armádu v Evropě, Polsko na obranu vydává skoro pět procent HDP, což je ze všech členských států NATO nejvíc. 

Nevyřešená zátěž z minulosti mezi oběma zeměmi je však například vedle politické a institucionální roztříštěnosti nebo technické nekompatibility jen jednou z mnoha překážek efektivnější vojenské spolupráce mezi evropskými státy.

Odstrkované Polsko

Kancléř Merz sice polského premiéra Donalda Tuska ujistil, že Německo bude s Polskem své pozice v oblasti bezpečnostní politiky a vyjednávání o míru na Ukrajině koordinovat, ale podle deníku Politico bylo Polsko navzdory vlastní strategické důležitosti odsunuto do pozadí. Místo spolupráce ve formátu takzvaného Výmarského trojúhelníku (neformální spolupráce Berlína, Paříže a Varšavy započatá v devadesátých letech) jsou dnes hlavními architekty evropské pozice k válce na Ukrajině Francie, Německo a Velká Británie.

Polsko má přitom s přibližně 216 tisíci vojáků největší armádu v EU a třetí největší v NATO po USA a Turecku. Země se aktivně angažuje v pomoci napadené Ukrajině a zároveň plní velmi důležitou úlohu jako nárazník mezi Západem a Běloruskem, které je faktickým satelitem Moskvy. Polsko také střeží strategicky velmi významný Suvalský koridor, jehož obsazení Ruskem by znamenalo odstřižení Pobaltí od zbytku aliance.

Podle průzkumu německé nadace Friedrich Ebert Stiftung je v Polsku 63 procent dotázaných přesvědčeno, že prosperita Polska ovlivňuje blahobyt ostatních zemí. A 64 procent respondentů uvedlo, že Polsko nehraje na mezinárodním poli takovou roli, jakou si zaslouží. Podle 42 procent Poláků by měl vést EU právě již zmíněný Výmarský trojúhelník. Větší zapojení Varšavy do bezpečnostních jednání o Ukrajině by navíc podle profesora Alekse Szczerbiaka z Univerzity v Sussexu mohlo vzájemným vztahům s Německem pomoci. 

Stín minulosti

Ze zmíněného průzkumu vyplývá, že předsudků Němců proti východním sousedům ubývá. Obecné sympatie Němců k Polákům se sice setrvale pohybují kolem 40 procent, ale čím dál více Němců by Poláky rádo vidělo v různých společenských rolích (například příbuzný, soused, nadřízený). Podle autorů analýzy je to dáno zejména větším vzájemným kontaktem a častějšími návštěvami Němců v Polsku. Vztah k východnímu sousedovi už není v Německu polarizujícím tématem. Například voliči krajně pravicové a nacionalisticky zaměřené Alternativy pro Německo (AfD) chovají k východním sousedům ve srovnání s ostatními voliči až překvapivě vysoké sympatie – Poláky mezi nimi kvituje 55 procent dotázaných.

Na druhé straně Odry je však situace opačná. Podle prosincového průzkumu společnosti United Surveys pro server WP Wiadomości je přesvědčeno pouhých 18,6 procenta respondentů, že Německo udělalo dost pro to, aby odčinilo svou vinu za válečné zločiny proti Polsku. Čtvrtina polských respondentů průzkumu Deutsch-Polnisches Barometer se prý dokonce vyděsila, když Merzova vláda začala prudce navyšovat obranný rozpočet. Až 43 procent polských respondentů se stále domnívá, že by měl Berlín Varšavě vyplácet válečné reparace. 

S ohledem na tyto nálady využívá protiněmeckou kartu velmi často strana PiS. V jejích očích totiž Německo prostřednictvím svého vlivu v Evropské unii ohrožuje polskou suverenitu. Šedá eminence strany a bývalý premiér Jarosław Kaczyński v minulosti označil současného proevropského předsedu vlády Donalda Tuska za „německého agenta“ a v říjnu prohlásil, že „nám Němci chtějí sebrat stát“. 

Pouhá omluva nestačí

Předmětem politických diskusí je pořád i téma válečných reparací. Ještě za vlády PiS v roce 2022 tamní kabinet vypočítal, že by Německo mělo Polsku zaplatit za škody způsobené nacistickou třetí říší více než 1,5 bilionu eur (36,5 bilionu korun). To odpovídá zhruba trojnásobku navrhovaného státního rozpočtu na příští rok. Nějakou formu reparace od Německa požaduje rovněž současný prezident Karol Nawrocki. 

S vyplácením reparací podle Deutsch-Polnisches Barometer však souhlasí jen čtvrtina německých respondentů. Berlín je odmítá vyplatit s poukazem na to, že se jich Varšava dobrovolně vzdala v roce 1953. Polsko však argumentuje tím, že k tehdejšímu rozhodnutí došlo pod nátlakem Moskvy, a tudíž na něj nelze brát zřetel. 

Ačkoli se Tuskova vláda od požadavků na reparace z pera PiS distancovala, nemůže si z politických důvodů dovolit být v této věci vůči Berlínu příliš vstřícná. Podle deníku Handelsblatt by se koalice mohla vystavit příliš velkému tlaku opozice. Už nyní je pro Tuska obtížné prosazovat slíbené reformy, protože jeho ideologicky velmi rozkročená koalice nemá v Sejmu třípětinovou většinu potřebnou pro přehlasování prezidentského veta. 

Podle deníku The Guardian Varšava chce, aby Berlín přišel s alternativními návrhy, jak vinu nacistického Německa za okupaci Polska odčinit. V minulosti Německo navrhlo vyplatit odškodné ve výši 3300 eur každé z polských přeživších obětí druhé světové války. Těch dnes podle Guardianu žije už jen 60 tisíc, což by Berlín vyšlo přibližně na 200 milionů eur. To však Varšava odmítla jako nedostatečné. Tusk také v průběhu své prosincové návštěvy na Merze apeloval, aby Německo urychlilo výstavbu slíbeného památníku polským obětem druhé světové války. Alternativním řešením by mohly být německé investice do polské obrany, což v září podpořil i prezident Nawrocki. 

Společné zájmy

Návrh zmíněné obranné dohody by měla připravit ministerstva obrany obou zemí. Ve společné deklaraci po prosincové mezivládní konzultaci se také Německo zavázalo, že bude pomáhat chránit polský vzdušný prostor za pomoci 150 vojáků a stíhaček Eurofighter, jež mají posílit obranu východního křídla NATO. 

Mimo to se nabízí i prohloubení hospodářské spolupráce. Německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová (CDU) v této oblasti považuje Polsko za vzor. Ve třetím čtvrtletí letošního roku HDP Polska vzrostlo o 3,8 procenta, což Německo po třech letech hospodářské stagnace může Varšavě jen závidět. Minulý rok to bylo také poprvé od pádu komunismu, kdy se do Německa odstěhovalo méně Poláků, než se z něj vrátilo zpět domů. Podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung tak kvůli tamním rostoucím reálným mzdám může ještě posílit význam Polska jako odbytiště pro německé zboží. Už v roce 2024 se Polsko stalo čtvrtým největším exportním partnerem Německa, který odebral 6,1 procenta německého vývozu.