Politici ve Spojených státech a ve Francii zažívají, jak mohou jejich kroky vyvolat opak toho, o co usilují. Tamní trhy vládních dluhopisů nemilosrdně zvyšují náklady na obří státní dluh a prodražují půjčky v ekonomice. Tlakem na růst výnosů trestají jak zásahy do nezávislých institucí, tak neschopnost udržet stabilní vládu a zkrotit veřejné schodky.

V USA hrozí další zdražování desetiletých vládních dluhopisů, které jsou zásadní nejen pro náklady státní kasy na správu dluhu, ale i pro voliče prezidenta Donalda Trumpa, protože se od nich odvíjejí sazby hypoték. Sílící Trumpův tlak na pokles krátkodobé sazby centrální banky Fed, který tento týden vyústil v odvolání členky bankovní rady, se může Trumpovi vrátit jako bumerang. Trhy jej vnímají jako ohrožení nezávislosti instituce a její schopnosti udržet dlouhodobě nízkou inflaci. Přestože Fed naznačil, že se po tři čtvrtě roku trvající pauze vrátí v září ke snižování sazeb, stát ani kupci nemovitostí tak nakonec vůbec ušetřit nemusejí.  

Také ve Francii nyní hraje hlavní roli politika. Výnosy tamních desetiletých státních dluhopisů v posledních měsících vystoupaly na jedny z nejvyšších hodnot v eurozóně kvůli vleklé politické nestabilitě, jež brzdí snahy menšinové vlády o snížení veřejných deficitů.

Poté co premiér François Bayrou oznámil hlasování o důvěře svého kabinetu na 8. září, pohrozily hlavní opoziční strany sesazením vlády. Zvýšily tak riziko rozpoutání další politické krize a opakování scénáře z loňského prosince.

Výnos desetiletých amerických dluhopisů v úterý vzrostl až na 4,31 procenta, než se ustálil kolem 4,26 procenta, což je přibližně úroveň z doby Trumpova zvolení loni v listopadu. Výnos francouzských desetiletých dluhopisů vystoupal na 3,53 procenta, nejvyšší úroveň od poloviny března.

Politici tak dostávají přesný opak toho, o co usilují –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zlevnění půjček firmám i domácnostem a snížení nákladů na obsluhu dluhu, který se vymyká kontrole. Jak ve Francii, tak v USA dluh státu překročil roční výkon celé ekonomiky a dál míří vzhůru. To však spolu s nepředvídatelnou a nestabilní ekonomikou, včetně Trumpových cel, tlačí na inflaci a zvyšuje riziko bankrotu, za což investoři považují vyšší výnos.

„Kdo zaplatí za tuto politickou krizi, stejně jako loni za výsledek hlasování o nedůvěře? Byli to francouzští občané, kdo za ni zaplatil,“ řekl Bayrou v projevu na konferenci odborového svazu CFDT v úterý a varoval. „Tato krize by Francii stála miliardy.“

Americké drama

Desetileté bondy v USA fungují jako měřítko rozpočtové odpovědnosti vlády, očekávání dlouhodobě stabilní inflace a zároveň ukazatel pro úročení půjček v ekonomice. Trumpovy zásahy do Fedu a jeho měnové politiky působí jako další negativní impulz k sílícím obavám z inflačních dopadů nejvyšších cel za 100 let, rychle rostoucího veřejného dluhu i v důsledku Trumpových daňových škrtů a nedostatku pracovní síly. 

Trump už před svým lednovým nástupem prohlašoval, že by rád zasahoval do nastavení úrokových sazeb Fedu, a centrální banku kritizoval už během svého prvního funkčního období v letech 2017–2021. Historie však ukazuje, že oslabení nezávislosti centrální banky vede ke krizím, vysoké inflaci a narušení důvěry v instituce. Autonomie na politicích umožňuje centrálním bankéřům dodržovat ekonomické principy, zaměřovat se na dlouhodobou ekonomickou stabilitu a udržovat si důvěryhodnost na finančních trzích i mezi veřejností.

Americký ministr financí Scott Bessent přitom v únoru prohlásil, že Trump už nebude volat po snižování sazeb Fedu, ale zaměří se na pokles výnosů desetiletých státních dluhopisů. Po letošním nástupu Trump začal tvrdě útočit hlavně na šéfa Fedu Jeroma Powella. Nakonec ale vsadil na přeobsazení měnového výboru. Nejprve do něj jmenoval svého poradce Stephena Mirana, když se v radě náhle uvolnilo jedno místo. Minulý týden využil spekulace o nesrovnalostech v hypotékách členky bankovní rady Lisy Cookové a poté, co neposlechla jeho výzvu k rezignaci, se ji v pondělí dopisem pokusil odvolat. Cooková se však hodlá bránit u soudu a prezidentovu pravomoc k odvolání neuznává.

Deník The Wall Street Journal tuto Trumpovu strategii přirovnává k vaření žáby. Prezident postupuje pozvolna, aby přesvědčil trhy, že se neděje nic s významným dopadem na makroekonomiku. Když pohrozil odvoláním Powella a rozrušil trhy, hledal jiný způsob, jak dosáhnout svého, a rozhodl se pro odvolání Cookové. „Brzy budeme mít většinu. Jakmile ji budeme mít, trh s bydlením se zlepší a bude to skvělé,“ citoval deník Trumpův úterní výrok. Vývoj na trhu ovšem jde přesně opačným směrem než ke zlevnění hypoték.

Trump už jednou narazil na tvrdou reakci dluhopisových trhů a musel kvůli tomu zkorigovat svoji nátlakovou obchodní politiku. Když na začátku dubna vyhlásil vysoká „reciproční“ cla na dovoz z desítek zemí, výprodeje a rostoucí výnosy bondů ho přinutily uvalení tarifů odložit. Nyní se podobný scénář může opakovat s Fedem. Investoři zatím takový scénář nezohledňují. Částečně je to proto, že Fed se už připravoval na snížení sazeb, a že spoléhají na to, že nezávislost Fedu ochrání soudy.

Roztříštěná Francie 

Rostoucí nedůvěra trhů ve Francii vyplývá z politické roztříštěnosti po loňských parlamentních volbách, z nichž nevzešla reálná většina pro koaliční vládnutí. Prezident Emmanuel Macron se snaží zemi řídit prostřednictvím dosazovaných premiérů, jejich pokusy o prosazení úsporných opatření ale narážejí na opoziční hlasy v parlamentu. Poté co na konci minulého roku padla vláda premiéra Michela Barniera, se nyní ke stejnému konci přiblížil jeho nástupce Bayrou. Tři největší opoziční strany ve francouzském Národním shromáždění tento týden naznačily, že budou hlasovat pro svržení jeho kabinetu.

Zprávy o hrozící politické krizi vyvolaly pokles akcií francouzských firem a rozdíl mezi výnosy francouzského a německého desetiletého dluhopisu se podle agentury Bloomberg vyšplhal nejvýše od dubna. Francouzské obligace se teď obchodují s vyšší přirážkou než dluhopisy zemí, které se během velké finanční krize potýkaly s hrozbou bankrotu.

Bayrou vyvolal hlasování o důvěře ve snaze upevnit podporu parlamentu pro škrty ve výdajích a zvýšení daní v hodnotě 44 miliard eur, jimiž chce odvrátit rychlé zvyšování veřejného dluhu. Navrhuje zrušení mnoha daňových výjimek nebo dvou francouzských státních svátků.

Prezident Macron je nyní v obtížné situaci s několika možnostmi řešení. Mohl by jmenovat nového premiéra, nebo dokonce znovu jmenovat Bayroua a doufat, že se mu podaří sestavit novou vládu, anebo může rozpustit dolní komoru parlamentu a riskovat posílení opozice. Přesně to se stalo po loňských předčasných volbách, které Macron vyhlásil. Zatímco jeho příznivci oslabili, nové hlasy si připsala krajní pravice a radikální levice.