Na Ameriku se řítí interkontinentální jaderná raketa. Byla odpálena odněkud z Pacifiku a během necelé půlhodiny se americký státní aparát musí rozhodnout, co s tím. Svět krizi sleduje v přímém přenosu. Zatím naštěstí jen na Netflixu, kde se nový film Kathryn Bigelowové Dům plný dynamitu po uvedení v posledním říjnovém týdnu ocitl na špičce žebříčku sledovanosti. 

Jediná raketa vypálená neznámo kým a nezachycená protiraketovou obranou – jež by nejspíše selhala pouze v případě útoku vyšším počtem balistických nosičů – není zrovna pravděpodobný scénář jaderného konfliktu. Experti se ale shodují, že jinak film reálie zobrazuje dost přesně. A hlavně, thriller posunul do našeho zorného pole téma, na které jinak – možná z pohodlnosti, určitě ze strachu – raději moc nemyslíme.

Jenže USA, Rusko i Čína svorně rozšiřují a modernizují své jaderné arzenály. Zostřující se globální napětí a rozklad systému kontroly zbraní z dob studené války tak zvyšuje pravděpodobnost, že nukleární tabu bude dříve či později prolomeno. Důsledky jaderné války by byly katastrofální.

K tomu minulý čtvrtek, necelou hodinu před schůzkou s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v jihokorejském Pusanu, prezident Trump na síti Truth Social ohlásil, že protože jiné velmoci jaderné zbraně zkoušejí, začnou s testováním „na stejné bázi“ znovu i Spojené státy. Ty naposledy provedly podzemní jaderný test v roce 1992 v Nevadě. Ministr obrany Pete Hegseth druhý den doplnil, že zkouška je potřeba k udržení takzvaného věrohodného odstrašení, díky němuž prý bude jaderná válka méně pravděpodobná.

Co tím Trump myslel?

Problém je, že nikdo přesně neví, co Trump prohlášením zamýšlel. Mělo jít o zkoušky samotných jaderných zbraní, nebo jejich nosičů, tedy raket? Ty totiž USA i ostatní jaderné země testují běžně (Amerika naposledy v květnu). Měl Trump na mysli demonstrativní odpálení nukleární zbraně vynesené vysoko do atmosféry mezikontinentální balistickou střelou Minuteman? Detonaci nové jaderné zbraně, nebo nějaké starší, z níž by i přesto mohly vzejít nové poznatky? 

Příprava standardního testu s detonací nové zbraně trvá podle odborníků pět let, existující zbraně pak aspoň dva roky. Americká vláda – konkrétně ministerstvo energetiky a jemu podřízený Národní úřad pro jadernou bezpečnost, který jaderný arzenál obsluhuje – by pro zahájení zkušebního programu potřebovala souhlas s financováním od Kongresu.

Nebo snad má jít o velmi malé detonace, jež by znamenaly posun od nyní prováděných takzvaných podkritických testů (subcritical tests) bez spuštění štěpné reakce? Trvalo celé čtyři dny, než ministr energetiky Chris Wright v neděli oznámil, že USA v současnosti neplánují standardní detonační zkoušku a budou pouze pokračovat v subkritickém testování, které slouží k průběžnému ověřování spolehlivosti jaderného arzenálu.

Jak si tedy celou epizodu vysvětlit a co z ní plyne? Trumpovi se znovu podařilo uchvátit naši pozornost. Nešlo mu však tentokrát přece jen o něco víc?

Burevestnik a Poseidon

Bezprostředním podnětem pro Trumpovo vyjádření mohly být nedávné zkoušky dvou ruských nosičů na jaderný pohon: rakety s plochou dráhou letu 9M730 Burevestnik („Bouřňák“) a podmořského torpéda Poseidon. Jedná se o zajímavé, nikoli však nově ohlášené zbraňové systémy. 

Burevestnik má teoreticky neomezený dolet a díky velmi nízké letové výšce (nejde o balistickou raketu) není snadno zachytitelný. Řada předchozích zkoušek nicméně selhala: například test v Archangelské oblasti z roku 2019 si vyžádal nejméně pět obětí na životech. 

Poseidon je zbraňový systém s dlouhou a zajímavou historií, jehož cílem je obejít americkou vzdušnou protiraketovou obranu. Burevestnik i Poseidon mohou nést jaderné nálože – jsou považovány za systémy druhého neboli odvetného jaderného úderu. Ani v jednom případě ale nebyla součástí jejich zkoušek detonace jaderné zbraně. Poslední takový test proběhl ještě v Sovětském svazu v roce 1990. 

Moskva zkouší nové systémy mimo jiné z obav o budoucnost strategické rovnováhy se Spojenými státy. K těmto obavám přispívají mimo jiné nové americké plány na protiraketový obranný štít Golden Dome, nejistota ohledně schopnosti volného pohybu ruské Severní flotily coby páteře ruské schopnosti druhého úderu (a tím i odstrašovacího potenciálu) nebo vývoj amerických přesných a ničivých konvenčních úderných kapacit. V únoru příštího roku vyprší poslední velká dvoustranná kontrolně zbrojní smlouva Nový START a jednání s Rusy o kontrole strategických jaderných zbraní, provázaná s jednáními o zastavení ruské války na Ukrajině, zatím k Trumpově nelibosti nevedou k cíli.

Zároveň je však možné, že Trump k testům přistoupil pod tlakem části nové americké administrativy, podle níž jsou nukleární testy nezbytné pro zajištění funkčnosti amerického jaderného odstrašujícího potenciálu. Příznivci testů argumentují také tím, že stejným způsobem testují i další nukleární velmoci včetně Ruska, Číny a Severní Koreje. Trump oba tyto důvody zmínil v interview s CBS vysílaném minulou neděli.

Řada expertů ale nesouhlasí s tím, že by detonační testy byly nezbytné k ověření funkčnosti arzenálu. Zároveň upozorňují, že jiné jaderné státy standardní testy v poslední době neprovádějí: poslední čínský test se odehrál v roce 1996, severokorejský pak v roce 2017. 

Rusko-čínské jaderné testy

Podle některých zpráv ovšem Rusko a Čína uskutečnily tajně podzemní zkoušky s velmi malými jadernými náložemi. Pokud by tedy USA měly nějaké detonační zkoušky provést, jednalo by se pravděpodobně o podobný typ testu.

Není však vůbec jasné, co by tím Spojené státy, které mají proti ostatním jaderným mocnostem stále výrazný technologický náskok, mohly získat. Takový krok by totiž znamenal rozvolnění mezinárodních norem, jež nukleární zkoušky omezují. To by konkurentům, disponujícím méně výkonnými superpočítači a méně daty z historických testů, které by jim umožnily výbuchy dobře modelovat, naopak přišlo vhod.

Shrnuto a podtrženo, Trumpovy kroky lze interpretovat nejméně třemi způsoby. Buď jde o prchlivou reakci na ruské testy, kde při čtení situace mohlo dojít k záměně jaderných zbraní a nosičů na jaderný pohon, a to ve chvíli, kdy vztahy s Moskvou po krachu příprav budapešťské schůzky znovu ochladly. V tomto případě se nestane nic konkrétního, pokud Rusko a Čína nevyužijí příležitosti a s odkazem na deklarovanou změnu americké politiky nezačnou testy většího rozsahu plánovat samy.

Nebo jde o Trumpovu nátlakovou strategii na Rusko a Čínu, kterou by americký prezident rád do svých plánů na kontrolu zbrojení zapojil. Načasování jeho vyjádření před schůzkou v jihokorejském Pusanu v tom případě nebyla žádná náhoda. Peking to ale opakovaně odmítá s tím, že nejdřív musí počty jaderných hlavic zásadněji snížit Spojené státy a Rusko, jež jich v současnosti mají mnohem víc. 

Není však moc jasné, jak by takový nátlak mohl fungovat ve chvíli, kdy by uvolnění mezinárodních pravidel (a menší související reputační náklady) technologičtí opozdilci měli spíš uvítat. Pokud mu nepůjdou na ruku a nebudou souhlasit s omezením svých arzenálů, může Trump ustoupit a zachovat tvář třeba tím, že řekne, že pokud konkurenti provedou ještě jeden test, odpoví stejně – nebo se naopak do testování s vervou obout; vyloučit by potom nešlo ani demonstrativní detonaci. Druhá varianta by byla nasnadě opět v případě, že Rusko a Čína Trumpových výroků využijí k ospravedlnění vlastních jaderných aktivit.

Nebo jde o vítězství zastánců jaderných testů v americkém státním aparátu bez ohledu na ostatní, a navzdory výše citovanému vyjádření ministra energetiky se Trumpova administrativa pustí do příprav nového testovacího programu. Spíš než k technickým cílům bude sloužit jako symbolická demonstrace americké moci. V tom případě nezbývá než doufat, že test neuspěchá tak, aby se mohl konat už na 250. výročí americké nezávislosti příští rok. Rizika by potom byla mnohem větší než v případě plánované výstavby vítězného oblouku v centru Washingtonu.

Ani jeden scénář není pro světovou bezpečnost slibný. To nicméně neznamená, že menší, nejaderné státy jako Česká republika musejí zůstat na poli kontroly zbraní opodál. Nakonec i Česko se v poměrně nedávné minulosti tomuto tématu dokázalo věcně věnovat.