O dotacích poskytovaných podnikatelům se toho jako o „zlu“ před pár lety napsalo hodně a právě ony měly být už několikrát tím prvním, co se v rámci rozpočtových úspor ořeže. Byly to ale řeči, které i během posledního volebního období odplavaly jako voda pod mostem.

Na evropských dotacích získalo Česko za uplynulých 20 let, kdy je členem Evropské unie, více než jeden bilion korun. Z nich se proplatilo více než 170 tisíc projektů, které „administrovalo“ 221 subjektů. Tedy pěkný „ekosystém“, na němž už se pár duší uživí.

Příjemci dotací si samozřejmě stěžují, že museli vyplnit stohy papírů, než se k nim propracovali, ale co by neudělali pro to, aby je mohli „načerpat“ a nemuseli je – jistěže po splnění podmínek – vracet. Právě to je na dotacích přitažlivé a odpudivé zároveň a vzbuzuje emoce, včetně zloby těch, na které se nedostane.

Stejně vysoký úvěr (kde žadatel musí taky kdeco vyplnit a doložit) má disciplinující efekt, protože jistinu musí dlužník splatit do poslední koruny i s úrokem, a tak si málokdo půjčuje na úplné blbiny. O dotaci lze ale spolu s Mirečkem z Bujumbury říct, že doslova „kazí lidi“. Tam, kde se proplácí 90 procent nákladů, může stát metr obecního chodníku klidně i 25 tisíc korun, jak letos okomentoval jedno z bizarních zjištění svých kontrolorů prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala.

Připusťme, že u soukromých subjektů, kde investiční a provozní dotace snižují průměrné náklady na kapitál, k takhle masivnímu plýtvání nedochází, nicméně i tady je spousta otazníků.

Člověk by pochopil, že granty, dotace a daňové úlevy mají nějaký smysl u vysoce rizikových projektů typu translačního výzkumu a vývoje, které by soukromý sektor nepodnikal v takovém rozsahu, jaký mohou státy toužící po technologickém náskoku považovat za žádoucí. A někdy, i když ne u nás, to funguje až příliš dobře. Jako když strategický průmyslový plán Číny z roku 2015 nazvaný „Made in China 2025“ proměnil low-costovou „dílnu světa“ v globálního lídra v high-techu. Někdy tak, že její firmy válcují zahraniční konkurenty v oborech, kde dřív vzbuzovaly shovívavý úsměv a poznámky, že jejich auta „smrdí uvnitř lepidlem“ (abych zůstal u nejlépe viditelného nájezdu na automobilový průmysl).

Už na tomhle příkladu je evidentní, že se Čína na vkus ostatních zemí rozmáchla v dotování vědy, výzkumu a inovací až příliš a ty se tomu brání. Popravdě řečeno, nejvíc je žere to, že jsou natolik zadlužené, že si podobný program „Made in…“ nemůžou dovolit, a tak se brání dovozními cly a dalšími nástroji.

Dopadlo to jako vždycky

Když zůstaneme na domácím hřišti, i tady platí, že dotace nevytvářejí rovné hrací hřiště a pokřivují soutěž, což je principiální důvod pro jejich odmítání, zejména v podnikatelské sféře. Konsolidační „ozdravný balíček“ odcházející vlády měl ořezat národní dotace asi o 84,1 miliardy korun. Podle výzkumné analýzy Centra pro veřejné finance činila výše národních dotací vyplacených v roce 2024 ze státního rozpočtu 406,3 miliardy korun. Osmdesát procent z nich bylo fakticky jen „převodem peněz jiné entitě veřejného sektoru na její běžný provoz“, takže o dotace v tom smyslu, jaký tady rozebírám, nejde.

Bohužel ani transfery podnikatelům a neziskovým osobám, jichž bylo loni z národních zdrojů státního rozpočtu vyplaceno celkem 82,1 miliardy korun, nepostihují celý objem, protože nejsou zachyceny transfery podnikatelům přes další zprostředkující instituci, třeba státní fondy nebo výzkumné instituce. Takže zjistit úplně přesnou výši státních dotací se při běžné „desktop“ analýze nedaří rozkrýt ani expertům.

Daleko větší objem investičních dotací se k podnikům dostal přes evropské fondy, kde jsou na to zařízeny celé operační programy. Zájemci se můžou rochnit přímo v databázích příjemců, ale v tomto textu má smysl si říct jen něco o tom, jak si stojí dotace v porovnání s kapitálovými vstupy, za něž je potřeba přepustit vlastnický podíl. Nebudu se mýlit, když řeknu, že rozdíl v objemu bude o dva řády, tedy oproti stovkám miliard investičních a provozních dotací bylo pouze pár miliard do vlastního kapitálu a kvazikapitálových nástrojů. Tahle silná preference z pohledu stávajících vlastníků je pochopitelná – investiční dotace umožňují zvýšit majetek, aniž by došlo k naředění vlastnických podílů. Mezistupeň pak představují úvěry, včetně nízkoúročených či bezúročných, kde je nutné splatit aspoň jistinu.

Všeobecné zakonzervování

Investiční dotací přitom konzervujeme nejen vlastnickou strukturu, ale i strukturu firem v ekonomice, protože financování typicky používané pro startupy u nás v poměru k HDP představuje číslo až na druhém místě za desetinnou čárkou.

Mimochodem, když se zase bude někdo pozastavovat nad tím, jak v Česku narostla majetková nerovnost, tak je dobré si spočítat, jaký efekt pro příjemce udělaly za poslední dvě dekády. Počítáme-li ilustrativně s průměrným objemem investičních dotací firemnímu sektoru z národních i evropských fondů jen ve výši deset miliard ročně, tak při průměrné roční rentabilitě vlastního kapitálu ve výši 12 procent po 20 letech dospějeme k 72násobku ročního objemu poskytnutých dotací! Parametry můžete více či méně upravovat, ale kolem tři čtvrtě bilionu korun to bude, což pro rámcovou představu stačí.

A pak se divme ztrátě dynamiky i jakémusi všeobecnému pocitu unavené iritace poměry v našem Hobitíně!

Pomalu se už chystá další sedmileté rozpočtové období Evropské unie od roku 2028 a znovu slýchám – už potřetí –, že tentokrát s dotacemi zatočíme a podnikatelé budou moci využívat už jen finanční nástroje, tedy úvěry, záruky, kapitálové vstupy, nákupy vlastnických úvěrů ve firmách a podobně. Ty by měly pro Česko tu výhodu, že by je šlo postupně se splácením v ekonomice znovu otáčet, takže republika by si vytvořila něco na způsob permanentního finančního kapitálu.

Tak uvidíme, zda těsně před derniérou přijde zmoudření, ale moc bych na to nesázel. Jak řekl jeden nejmenovaný ministr pro místní rozvoj: „Příjemci na dotace čekají.“ Kdyby jen čekali, oni za ně přímo orodují, škemrají a finanční nástroje zle pomlouvají. Dokud se bude nabízet obojí, víte, co půjde na dračku a nad čím se bude naopak ohrnovat nos.