Plán německé vlády na zlevnění elektřiny pro firmy vyvolává obavy o konkurenceschopnost ve zbytku Evropy, ale možná trochu překvapivě také rozpaky u expertů v samotném Německu. Podle nich bude mít toto opatření pouze omezený vliv, pokud stát zároveň neudělá víc pro modernizaci infrastruktury – posílení rozvodných sítí – a pro investice do výroby a skladování elektřiny. 

Německé průmyslové firmy dlouhodobě trápí vysoká cena elektřiny. Ta patří k nejdražším v Evropě a stojí zhruba třikrát víc, než kolik platí výrobci v USA. Kabinet kancléře Friedricha Merze se proto rozhodl zrušit poplatky za obnovitelné zdroje, snížit poplatek za přenos a v některých sektorech ruší i daň z elektřiny. A k tomu ještě chce prosadit takzvaný průmyslový energetický tarif, který by měl v příštích třech letech snížit cenu silové elektřiny pro německé podniky o více než třetinu.

Drahá elektřina je také jedním z důvodů, proč německé hospodářství už delší dobu přešlapuje na místě. Vedle cyklických faktorů ho brzdí rovněž strukturální potíže, mimo jiné i orientace na energeticky náročné obory výroby a ztráta konkurenceschopnosti.

Opatření Merzova kabinetu ale vzbuzuje kontroverze z pohledu jednotného unijního trhu a pravidel pro státní pomoc. Pokud totiž vláda opatření prosadí u Evropské komise, zvýhodní tím domácí soukromé firmy na úkor rivalů z ostatních unijních zemí.

Nespokojení jsou však i sami Němci. Ozývají se hlasy, že podniky potřebují jistotu, a nemělo by tedy jít jen o dočasné řešení, ale o celý balíček změn zaměřených na transformaci energetických sítí, výrobu a skladování elektřiny. V tomto duchu se vyjádřil například Martin Werding z Rady ekonomických expertů, který se obává, že dočasné zlevnění nepředstavuje celistvé řešení problémů s dostupností energií. Rovněž prezident Svazu německého průmyslu (BDI) Peter Leibinger si myslí, že dlouhotrvající pokles průmyslové výroby není problém cyklický, ale spíš strukturální, a prioritou by proto měla být spíš zásadní změna v hospodářské politice. Průmysl se podle něj nachází „v situaci volného pádu“, vláda v Berlíně však nereaguje dostatečně rozhodně. Měla by také upřednostnit investice před spotřebními výdaji, míní Leibinger. 

Mezi německými podniky – hlavně z energeticky náročných oborů – zároveň panuje názor, že je třeba, aby se ceny stabilizovaly dlouhodobě na přijatelné úrovni, jinak nebude možné dělat investice za desítky miliard eur a udržet zaměstnanost a výrobu v Německu. 

Rozpačitě zatím hodnotí experti i takzvaný Fond Německa, jenž má použít deset miliard eur z veřejných peněz k přilákání dalších 90 miliard eur soukromých investic do malých a středních podniků a rychle rostoucích firem. Úspěch fondu bude záviset především na řadě detailů, které jsou zatím neznámé: pravidlech pro spolufinancování a pojistkách pro soukromé firmy. Částka 100 miliard eur v horizontu několika málo let sice nezní špatně, ale žádný velký průlom k lepším zítřkům pro německý průmysl to nejspíše znamenat nebude.   

Německé skomírání 

Chřadnutí německého hospodářství je dobře vidět na poklesu zpracovatelského průmyslu. Oproti roku 2019 se jeho produkce snížila bezmála o 13 procent, v energeticky náročných odvětvích dokonce téměř o 17 procent. Od začátku roku 2023 se v německém zpracovatelském průmyslu zvyšuje počet bankrotů, jejichž značná část se týká podniků z energeticky náročných odvětví, jako je kovovýroba.

Situace v průmyslu s sebou stahuje celou německou ekonomiku, jež oproti konci roku 2017 stoupla pouze o jedno procento. Pro srovnání, hospodářství USA vzrostlo od té doby skoro o pětinu. 

Právě na zpracovatelský průmysl hlavně míří aktuální podpora ze strany německé vlády. Vedle zrušení poplatků za obnovitelné zdroje kabinet od ledna sníží platbu za přenos elektřiny o 57 procent. Pro vybraná odvětví – průmysl, zemědělství a lesnictví – má navíc klesnout i daň z elektřiny, a to ze stávajících 20 eur na symbolických 50 centů za megawatthodinu. Průmyslový energetický tarif pak má dvěma tisícům vybraných německých podniků snížit cenu silové elektřiny o 50 procent pro polovinu jejich roční spotřeby v nejbližších třech letech. Ve výsledku by celková cena elektřiny pro německé podniky včetně všech poplatků měla klesnout z aktuálních 170 eur zhruba na 90 eur za megawatthodinu. 

Křik z EU

To je na první pohled výrazná pomoc. Proto také mnohé země EU křičí, že to dává Němcům neférovou výhodu a že budou konkurenceschopní na úkor ostatních. Vysoké ceny energií totiž trápí podniky i v jiných státech EU. Z hlediska jednotného evropského trhu je podpora soukromých firem touto formou na národní úrovni skutečně více než sporná. Německá vláda bude muset před Evropskou komisí dokázat, že neporušuje pravidla pro státní pomoc (State Aid Rules), přinejmenším v jejich aktuálním zmírněném pojetí. 

Pokud opatření vstoupí v platnost, mohlo by to nejen trochu pomoci největší evropské ekonomice, ale zprostředkovaně rovněž českému průmyslu, pokud se německé oživení přelije i do růstu poptávky po tuzemské produkci. Pro české firmy je Německo hlavním obchodním partnerem. 

Vůči německým průmyslovým firmám jsou přitom čeští exportéři – na rozdíl od italských, francouzských či britských – zpravidla v pozici subdodavatelů komponentů a dílů, například v automobilovém průmyslu. Naopak méně často tuzemské podniky konkurují německým firmám na trhu finálních průmyslových produktů. Zvýhodnění němečtí výrobci by tedy nejspíš ohrozili jen omezené množství českých průmyslových podniků. Česká ekonomika by mohla na celém manévru spolkové vlády nakonec ještě vydělat. A nemění na tom mnoho ani skutečnost, že české firmy si v posledních letech za Německo našly náhradní trhy a postupně přesměrovávají svůj export do Asie, Jižní Ameriky či Velké Británie.

Nespokojení Němci

Problémy německé ekonomiky jsou strukturální a tamní průmysl dlouhodobě zasahuje zejména čínská konkurence. Proto se mezi odborníky čím dál naléhavěji ozývá volání po komplexnějším řešení. Dočasná vládní sleva na elektřinu pro výrobní podniky je přitom součástí balíčku prorůstových opatření spolkové vlády, která ho označila jako „podzim reforem“. Německá odborná pracoviště jsou však jeho podobou – nehledě na zpoždění, jež při zavádění zřejmě nastane – zklamána.

Podle slov výše zmíněného člena německé Rady ekonomických expertů Werdinga kabinet zatím selhává například při definování jasných investičních priorit dalšího podpůrného fondu, označovaného jako Fond pro infrastrukturu a klimatickou neutralitu. Finanční kapacita tohoto vehiklu je 500 miliard eur a tyto peníze jsou k dispozici nejen federální kabinetu, ale i regionálním a místním vládám. Werding se však obává, že kvůli vazbě fondu na běžný rozpočet spolkové vlády bude možné tyto peníze utrácet za cokoli a rozsah, v jakém se to podle něj prý už nyní děje, je šokující. Na základě dosavadních informací Werding odhaduje, že do roku 2029 bude více než polovina prostředků z fondu vynaložena na jiné než původně zamýšlené účely.   

Výhled stále spíše pochmurný

Analytická pracoviště v Německu i jinde v Evropě předpovídají, že po letošní stagnaci vzroste v příštím roce ekonomika našich západních sousedů jen o necelé jedno procento. Z jedné třetiny se na tom mají navíc podílet kalendářní vlivy, neboť napřesrok připadnou německé státní svátky často na víkend, a nikoli na pracovní den, jak tomu bylo letos. Werding proto odhaduje, že pouze tři desetiny procenta růstu HDP budou vyvolány vládními výdaji z uvedeného fondu, což je málo.

Panují přitom obavy, aby bezhlavé utrácení peněz z fondu pod časovým tlakem nakonec nezvýšilo inflaci, místo aby pomohlo ekonomice. Také avizované výrazné zvýšení výdajů spolkové vlády na obranu bude mít podle výroční zprávy rady pouze omezené makroekonomické přínosy. Pro větší účinek těchto výdajů by bylo zapotřebí dostatečně koordinovat podobné programy v rámci EU. Bez toho přispěje nárůst německých vojenských výdajů na 3,5 procenta HDP v příštích 10–15 letech jen k prudkému zvyšování vládního zadlužení.

A takový vývoj není dlouhodobě udržitelný. Je třeba nalézt možnosti, jak financovat běžné vládní výdaje včetně těch na obranu z běžných příjmů a vytvořit tak fiskální prostor pro prorůstové investice, jak ve svém nedávném dokumentu navrhla německá centrální banka.