Argentinský prezident Javier Milei, který onehdy s motorovou pilou nad hlavou vyhlásil radikální ořezávání státních výdajů a konec zdražování, má za necelé dva roky ve funkci už několik úspěchů. Vyrovnal veřejný rozpočet země a inflaci srazil z trojciferných hodnot. Nyní však dělá chybu, na kterou Argentina už jednou doplatila: utrácí dolary z rezerv na obranu pesa. Nadhodnocenou měnu ale dlouhodobě nelze udržet, a to ani s podporou Donalda Trumpa.

Těsně před důležitými parlamentními volbami, jež budou 26. října, vypukla v Argentině měnová krize. Slábnoucí peso minulý měsíc donutilo centrální banku a ministerstvo financí sáhnout do devizových rezerv, začít nakupovat měnu za miliardy dolarů a tím bránit její kurz před oslabováním. 

Na pomoc přispěchaly i Spojené státy a prezident Trump, se kterým má Milei dobré vztahy. Americké ministerstvo financí a argentinská centrální banka uzavřely dohodu, která dává bance přístup až k 20 miliardám dolarů (417 miliard korun), jež lze použít na obranu kurzového režimu. Tuto pomoc prostřednictvím takzvaných měnových swapů centrální banka podepsala v pondělí. Američané navíc už od minulého týdne opakovaně nakupují argentinskou měnu – jde o první kurzovou intervenci Spojených států od roku 2011. Na pomoc mají přijít i soukromí američtí investoři, kteří podle Trumpova ministra financí Scotta Bessenta připravují nákupy argentinských státních dluhopisů v objemu dalších až 20 miliard dolarů. Pro tuto operaci však budou od americké vlády požadovat zajištění.

Americká podpora sice zprvu přibrzdila výprodej argentinských dluhopisů, tlak na peso se ale rychle vrátil. V pátek měna opět oslabila na 1464 pesos za dolar – tedy nebezpečně blízko úrovni, kterou se centrální banka zavázala aktivně bránit. V pondělí kurz oslabil na nový rekord – 1475 pesos za dolar. 

Prezident Milei se snaží vymanévrovat z pasti vlastních cílů. Brání úroveň pesa, již trhy už delší dobu považují za neudržitelně silnou. Oslabení nechce připustit, protože by to opět podpořilo inflaci a Argentinci by přestali věřit, že růst cen se stabilizoval. Devalvace měny by navíc snížila jeho podporu mezi voliči, už tak narušenou úspornými balíčky. 

Mileiovu snahu obnovit důvěru trhů, vymanit Argentinu z hospodářské krize a vrátit ekonomiku ke stabilnímu růstu začíná po úvodních úspěších dohánět realita. Inflace je zatím pod kontrolou a ekonomika má letos podle nejnovějšího odhadu Mezinárodního měnového fondu (MMF) vzrůst o 4,5 procenta. Ale politická podpora Mileiovým reformám se rozpadá a trhy znejistěly. Pokud podzimní volby dopadnou špatně a voliči potrestají vládu za tvrdé dopady šokové terapie, mohou v Národním kongresu posílit síly, které už nyní bojkotují prezidentovy záměry a tlačí na vyšší veřejné výdaje. Investoři se obávají náhlého politického obratu, jaký už Argentina v minulosti několikrát předvedla. 

Důvěru v prezidentovu vizi podrývá i fakt, že vláda na obranu kurzu pesa utrácí dolarové rezervy, jež bude potřebovat hlavně ke splácení dluhů v nadcházejících měsících.

Prezident sám sebe označuje za anarchokapitalistu. Zastánci tohoto přístupu v ekonomii a politice chtějí co nejmenší stát a usilují o to, aby tradiční funkce státu vykonávaly soukromé agentury, které by si občané platili. 

Peso jako Achillova pata

Mezi ekonomy přitom panuje široká shoda, že výrazné reálné nadhodnocení měny má negativní makroekonomické důsledky. Opravit takový stav si zpravidla vyžádá bolestivý přizpůsobovací program, v horším případě může vést k prudkým výkyvům na trhu a rozsáhlé finanční krizi. Podobné epizody se v nedávné minulosti odehrály v Mexiku (1994), jihovýchodní Asii (1997) a Brazílii (1999). 

Zažila to také Argentina. V devadesátých letech vláda udržovala pevný kurz vůči dolaru v poměru jedna ku jedné, což mělo obnovit důvěru po předchozí hyperinflaci. V důsledku vyšší domácí inflace se však tento poměr stal postupně výrazně nadhodnoceným, podle odhadů Světové banky až o 50 procent. Země upadla do recese a přitom se čím dál více zadlužovala. Narůstající tlak na peso způsobil, že na počátku roku 2002 byla Argentina nucena dolarovou kotvu opustit, když zároveň vyhlásila, že nesplatí svůj dluh. Následovala dramatická devalvace a těžká finanční krize. Kurz se z původní parity, tedy kurzu jedna ku jedné, propadl během několika měsíců až ke čtyřem pesům za dolar.

Po více než 20 letech se Argentina znovu ocitá v situaci, která až příliš připomíná minulost. V září vláda v měnových intervencích vyčerpala téměř veškeré likvidní rezervy. Aby získala další dolary na obranu měny, Mileiova administrativa dokonce začala improvizovat s daňovými pobídkami, jež měly přimět ty, kdo měli dolary v hotovosti, aby je převedli do pesa. Vláda rovněž zavedla nová omezení pro nakládání s cizí měnou. 

Centrální bance zbývá z půjčky MMF přibližně 13 miliard dolarů a nedávno dohodnutý měnový swap s americkým ministerstvem financí jí poskytuje dodatečný devizový polštář, který zvyšuje schopnost země kurz bránit.

Příliš drahá měna

Co investory do argentinských vládních dluhopisů v této fázi zajímá nejvíc, je, zda dostanou své peníze zpět a jakou hodnotu v té době bude peso mít. Obojí se začíná komplikovat. Argentinská vláda sice formálně drží kurz v rámci rozšiřujícího se pásma zavedeného v dubnu letošního roku jako součást již 23. programu MMF, ale za cenu, kterou trh považuje za neudržitelnou.

I když měna od dubna oslabila zhruba o 30 procent, je podle londýnské analytické společnosti Capital Economics stále asi o třetinu nadhodnocená. Domácí analytici mluví o 20procentním nadhodnocení. Kontrakty futures na dolar navíc nyní pro příští rok předpovídají znehodnocení pesa o 60 procent, což je více než dvojnásobek projekce centrální banky. 

Většina domácích i zahraničních ekonomů zdůrazňuje, že uvolnění kurzu pesa je podmínkou pro znovunastartování argentinské ekonomiky, i když přinese nárůst inflace. Meziroční růst cen v září činil necelých 32 procent, nejméně od července 2018.  

Podle průzkumu agentury Reuters trhy očekávají, že Argentina po volbách značně rozšíří hranice pro pohyb měny a tím umožní další výrazné oslabení.

Úspory za ztrátu důvěry

Tlak na peso se začal stupňovat minulý měsíc, když začínalo být zřejmé, že Milei ztrácí podporu voličů a není jisté, zda reformy budou pokračovat. Takovým varovným signálem byla nečekaně velká prohra Mileiovy strany La Libertad Avanza s levicovými peronisty ve volbách provincii Buenos Aires. Mezi investory narůstá nervozita před národními volbami v polovině Mileiova prezidentského období (takzvané mid-terms), jež jsou naplánované na 26. října. Bude se v nich rozhodovat o polovině křesel v Poslanecké sněmovně a třetině křesel v Senátu. 

Milei, jehož prezidentský mandát trvá do roku 2027, má v současné době v Národním kongresu pouze menšinu křesel a už teď naráží na obtíže při prosazování svého reformního programu a udržení fiskální disciplíny. 

Jeho reformní balíček – symbolizovaný motorovou pilou, kterou prezident letos věnoval i Elonu Muskovi – spojil radikální fiskální úspory s rozsáhlou deregulací. V krátkém čase vláda zrušila dotace na energii a dopravu, rozpustila polovinu ministerstev, snížila počet státních zaměstnanců téměř o 40 tisíc, zmrazila důchody a mzdy a přerušila veřejně financované projekty.

Prezidentovi se podařil významný fiskální obrat – deficit veřejných financí klesl z pěti procent HDP na nulu. Také z makroekonomického pohledu je letošní rok úspěšný. MMF očekává růst HDP o 4,5 procenta a 28procentní inflaci ke konci roku, což je zásadní pokles z 211 procent v závěru roku 2023. Podle OECD v uplynulých dvou letech klesla rovněž míra chudoby.

Sociálně však reforma naráží na limity. Kolaps veřejných investic, propad příjmů i státní podpory a růst nezaměstnanosti zasáhly už tak zranitelné vrstvy obyvatelstva. Přes makroekonomická zlepšení většina Argentinců pozitivní dopady zatím nepociťuje, což výrazně snižuje reformní entuziasmus a podporu Mileiova hnutí mezi obyvatelstvem. Voliče také odrazuje korupční skandál jeho sestry. Karina Mileiová, ředitelka prezidentského kabinetu, je v podezření, že inkasovala provize ze smluv na státní nákupy léků.

Opozice šetřit nechce

Dalším problémem pro Mileie je, že brzy nebude moci používat prezidentské dekrety v té míře, v jaké to dělal dosud. Národní kongres počátkem října schválil zákon, který zjednodušuje jejich blokování. 

Tyto dekrety, ústavou povolené pouze ve výjimečných a naléhavých případech, Milei intenzivně využíval k prosazování svého reformního programu a tím v podstatě obcházel zákonodárce. Ačkoli i předchozí prezidenti tento nástroj používali mimo krizové situace, Milei je v rozsahu a intenzitě daleko překonává – vydal jich už přes 70. 

Situaci komplikují také spory mezi prezidentem a viceprezidentkou Victorií Villarruelovou, jež předsedá Senátu. Právě horní komora v poslední době odmítla řadu prezidentských dekretů a přes prezidentovo veto schválila zvýšení výdajů. 

Jako vážná hrozba pro reformní směřování Argentiny se zároveň rýsuje politický vzestup Axela Kicillofa, guvernéra provincie Buenos Aires a v letech 2013–2015 ministra hospodářství v perónistické vládě. Kicillof, který má prezidentské ambice do voleb v roce 2027, je známý svým intervencionistickým přístupem. V minulosti například znárodnil energetickou společnost YPF nebo odmítl splácet část zahraničního dluhu. Jeho vítězství v zářijových lokálních volbách oživilo obavy investorů z návratu perónismu, opuštění fiskální disciplíny, opětovného zneužití centrální banky a návratu Argentiny do stavu před reformami. 

Co je ve hře pro USA

Americký ministr financí Scott Bessent minulý týden zopakoval, že jeho ministerstvo je připraveno přijmout „jakákoli mimořádná opatření“, jež by zajistila stabilitu argentinských trhů.

Není však zcela zřejmé, proč přesně se Trumpova administrativa pustila tak vehementně do obrany pesa a udělala nejistou sázku na Mileiův režim. I někteří republikáni Trumpův manévr kritizují a označují jej jako zbytečnou pomoc cizí zemi, financovanou americkými daňovými poplatníky.