„Kdo potřebuje nepřátele, když má kámoše, jako jsi ty?“ 

Toto oblíbené anglickojazyčné rčení výstižně shrnuje aktuální vztah mezi Giorgiou Meloniovou a Donaldem Trumpem. Italská premiérka si léta zakládala na tom, že jako jedna z mála evropských lídrů dokáže udržovat s nepředvídatelným americkým prezidentem vřelé styky. Teď ale zjevně dospěla k názoru, že další pokračování tohoto politického románku by jí už voliči neodpustili.

Začalo to tím, že vláda Meloniové odmítla poskytnout Američanům leteckou základnu pro válečnou operaci v Íránu. A definitivní zlom přišel v okamžiku, kdy se Trump opřel do papeže Lva XIV. kvůli tomu, že válku otevřeně kritizoval.

Meloniová prohlásila, že považuje prezidentovy poznámky o Svatém otci za „nepřijatelné“. Využila tím příležitost distancovat se od Trumpa, který je v Itálii extrémně nepopulární. Běžným Italům vadí jeho kritika Evropské unie i NATO a zároveň jej viní z rychle rostoucích cen plynu a pohonných hmot v důsledku jím rozpoutaného konfliktu v Perském zálivu.

První americký papež Lev XIV. se naproti tomu v zemi, kde se tři čtvrtiny obyvatel hlásí ke katolické víře, stále těší vysoké popularitě. Meloniová, jejíž dříve neotřesitelnou pozici citelně oslabila nedávná volební porážka v referendu o justiční reformě, tudíž neměla na vybranou a musela se Svatého otce zastat.

Zjevně dotčený Trump zareagoval tak, jak je jeho zvykem: „To ona je nepřijatelná,“ řekl italskému deníku Corriere della sera. Dodal, že s ní „už dlouho nemluvil“ a že ho zklamala, protože Itálie se odmítá zapojit do války v Íránu. „Myslel jsem si, že je statečná, ale mýlil jsem se,“ sdělil šéf Bílého domu deníku. 

Roztržky okamžitě využila Čína, jejíž ministr zahraničí Wang I ve čtvrtek jednal s italským protějškem Antoniem Tajanim v Pekingu o posílení koordinace politik obou zemí v mezinárodních záležitostech. „Požádal jsem, aby Čína v rámci multilaterálního systému silněji podporovala iniciativy zaměřené na nastolení míru a stability na Blízkém východě a na Ukrajině,“ napsal Tajani na sociální síti X.

Pro Meloniovou, která se během své kariéry vypracovala z neofašistické aktivistky k první ženě v čele italské vlády, znamená konec přátelství s Trumpem velký krok do neznáma. Vsadila na něj totiž hned od začátku a investovala do něj nemálo politického kapitálu. 

Můj přítel Donald

Už v roce 2018, kdy byla ještě na italské politické scéně okrajovou figurkou, pozvala Meloniová Trumpova bývalého poradce Stephena Bannona na svou politickou konferenci. V následujícím roce pak podle vlastních slov byla „jedinou Italkou“, kterou organizátoři pozvali, aby vystoupila na Konzervativní politické akční konferenci ve Washingtonu. 

K prvnímu osobnímu setkání obou politiků však došlo až koncem roku 2024 během slavnostního otevření opravené katedrály Notre Dame v Paříži. Sešli se sice jen velmi krátce za přítomnosti řady dalších světových lídrů, ale i tak udělala drobná blondýnka na Trumpa zjevně dojem: podle zpravodajského webu Euronews o ní řekl, že je „fantastická a plná energie“.

O měsíc později, tedy stále v době, kdy Trump ještě nenastoupil do Oválné pracovny, přiletěla Meloniová do rezidence Mar-a-Lago na Floridě. Strávila tam sice jen pár hodin, ale Trump ji nazval političkou, která „skutečně dobyla Evropu“. Před hosty se chlubil, že tráví čas „s fantastickou ženou, italskou premiérkou“.

Meloniová byla také jedním z mála evropských lídrů, jež Trump pozval do Washingtonu na svou inauguraci. Jen o několik dní později v Davosu, kde jinak hlasitě kritizoval Evropskou unii, prohlásil, že ji má „moc rád“.

Jejich vztah dále upevnila oficiální návštěva Meloniové v Bílém domě v dubnu 2025. Ta podle diplomatických zdrojů proběhla na rozdíl od Trumpových setkání s jinými evropskými lídry ve velmi uvolněné atmosféře. Souznění obou politiků bylo zjevné i během červnového summitu G7 v Kanadě, kde spolu vedli dlouhý rozhovor na dřevěné lavičce. Podle diplomatických zdrojů se jim podařilo dojednat konečné znění deklarace o 12denním konfliktu mezi Izraelem a Íránem, do něhož se zapojila i americká armáda. 

V srpnu pak Meloniová společně s dalšími evropskými lídry asistovala při setkání Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě, jehož cílem bylo projednat další podporu Kyjeva. Trump po setkání opět nešetřil chválou, označil ji za „skvělou vůdkyni, inspiraci pro všechny“ a předpověděl, že v úřadu zůstane dlouho.

Ještě loni na podzim během summitu o Gaze nazval americký prezident Meloniovou „krásnou mladou ženou“ a na sociálních sítích doporučil svým sledujícím, aby si přečetli její autobiografii, k níž napsal předmluvu jeho syn Donald Trump jr. 

Přítěž, nikoli přínos

Jenže pak to mezi nimi začalo skřípat. Meloniová sice ještě začátkem letošního roku podpořila myšlenku, aby Trump získal Nobelovu cenu míru, ale když Spojené státy nejdříve pohrozily zabráním Grónska a pak společně s Izraelem zaútočily na Írán, bylo to i na italskou premiérku příliš.

Její vláda odmítla poskytnout Spojeným státům leteckou základnu na Sicílii pro bojové operace v Íránu a Meloniová oznámila, že Itálie „vzhledem k současné situaci“ automaticky neobnoví obranný pakt s Izraelem.

„Ve vztahu s Trumpem si původně myslela, že by pro ni mohl být přínosem, a možná jím i byl, protože se mohla jevit jako prostředník mezi Trumpem a zbytkem Evropy,“ řekl pro deník The New York Times Roberto D’Alimonte, profesor politologie na Univerzitě Luisse Guida Carliho v Římě. „Ale postupně se z něj stala přítěž. Myslím, že toho, co Trump řekl o papeži, využila k tomu, aby učinila pevné prohlášení a vytvořila si odstup. Nemohla jinak.“

Navzdory veřejným projevům náklonnosti Trump vyvíjel na italskou premiérku tlak prakticky už od začátku svého druhého mandátu. Nutil evropské spojence včetně Itálie ke zvýšení vojenských výdajů, uvalil na ně dovozní cla a nutil je k přijetí celé řady nevýhodných obchodních podmínek. 

Rozhodnutí zaútočit spolu s Izraelem na Írán pak Trump s evropskými spojenci vůbec nekonzultoval. Italský ministr obrany, který byl začátkem války na dovolené v Dubaji, musel být potupně evakuován vojenským letadlem. 

Meloniová tak už neměla na vybranou a s Trumpem se rozejít prostě musela. Nyní se však bude muset rozhodnout, zda zůstane na evropském poli osamocena, nebo bude hledat užší partnerství s ostatními evropskými státy, od kterých si v minulosti udržovala odstup.  

Poté co ideologicky spřízněný Viktor Orbán utrpěl drtivou porážku ve volbách, bude totiž italská premiérka potřebovat spojence. A to zejména v době, kdy se už musí začít připravovat na volby, jež Itálii čekají příští rok.

„Bude se muset přiblížit k Evropě,“ řekl D’Alimonte pro The New York Times. „Je teď izolovaná.“