Představte si, že historie není jen sbírkou náhodných událostí, ale spíš cyklem, který se opakuje jako roční období: s vrcholy prosperity a nekontrolovatelnými bouřemi krize. Proč dnes vidíme rostoucí polarizaci, kde se společnosti štěpí na tábory, jež se navzájem nenávidí? Proč populismus nabírá na síle od USA přes Berlín až po Prahu? Tyto otázky mě vedou k práci Petera Turchina, ruskoamerického vědce, který spojuje historii, sociologii a matematiku do fascinujícího modelu našeho světa. Jeho teorie kliodynamiky nám pomáhá pochopit, proč se dnes polykrize – směs ekonomických šoků, technologických změn a sociálních konfliktů – stává realitou. Pojďme se ponořit do jeho myšlenek a podívat se, jak rezonují s dnešním „VUCA“ světem, kde jsou „volatilita, nejistota, složitost a nejednoznačnost“ na denním pořádku.

Kdo je Peter Turchin a co je kliodynamika?

Peter Turchin není typický historik, jenž se topí v datech z archivů. Je to vědec, který před tím, než se obrátil k lidským společnostem, pracoval na modelování populace hmyzu. Společně se svými kolegy založil kliodynamiku – novou komplexní disciplínu, jež aplikuje matematické modely na historická data, aby odhalila skryté vzorce ve vývoji civilizací. (Klio byla v řecké mytologii múza historie. Název disciplíny pochází z řeckého slova „kleos“ /sláva, pověst/, zatímco „dynamis“ znamená „síla“, „moc“ nebo „pohyb“. Spojením slov vzniká „síla dějin“ či „dynamika historie“.) Místo intuitivního vyprávění o minulosti Turchin sbírá velká data: demografické trendy, ekonomické indikátory, záznamy o válkách a revolucích. Tato data pak „krmí“ do rovnic, které simulují, jak se společnosti mění v čase.

Představte si to jako predikční model počasí, ale pro vývoj lidské společnosti. Turchin neříká, že budoucnost je předem určena, ale ukazuje, jak dynamické systémy, podobně jako ekosystémy nebo ekonomiky, procházejí cykly. Jeho práce vychází z empirických důkazů: analyzoval stovky společností od starověkého Říma po středověkou Anglii. Podle jeho výzkumů trvají tyto „sekulární cykly“ obvykle 200–300 let, s vrcholy růstu a pak úpadkem. Matematicky to modeluje pomocí diferenciálních rovnic, které zachycují interakce mezi populací, zdroji a elitami. Je to jako simulace v počítači, kde vidíte, jak i dílčí změny, například rychlý růst populace, vedou k velkým transformacím a potenciálně ke krizím.

Turchinova kniha End Times (2023; česky Poslední dny: Elita, kontraelita a cesta k rozpadu politiky, 2024) aplikuje tyto modely na současnost a varuje před politickým rozpolcením v západních demokraciích. Proč? Klíč leží v jednom z jeho centrálních konceptů: nadměrném počtu elit.

Příliš mnoho elit: motor nestability

Hlavní Turchinova teze zní: Když společnost produkuje příliš mnoho lidí, kteří touží po elitním postavení (vzdělaných, ambiciózních), ale bez dostatečných příležitostí, vzniká konflikt mezi elitami. To je „elite overproduction“: přebytek aspirantů na moc, kteří bojují o omezené zdroje. V historii to vedlo k revolucím jako ta francouzská z roku 1789, kde se šlechta a buržoazie střetly v boji o vliv, nebo k občanské válce v USA v 19. století.

Empiricky to Turchin podpořil analýzou dat: V obdobích růstu populace a vzdělanosti roste počet „přebytečných“ elit, což zvyšuje sociální tlak. Turchinův matematický model ukazuje, jak to vede k polarizaci. Elity se dělí na „loajální“ a na „kontraelity“. A právě ty podněcují masy, aby se postavily proti současnému systému. Podle jeho studií je právě to nejsilnější prediktor krizí, který je silnější než demografický tlak nebo ekonomická nerovnost.

Příklad z reálného světa? Starověký Řím. Po expanzi říše se množství bohatých senátorů zdvojnásobilo, což vedlo k občanským válkám mezi Caesarovými a Pompeiovými stoupenci. Turchinovo modelování replikuje tento cyklus s přesností, jež ohromuje. Ukazuje, jak se prosperita mění ve stagnaci, když elity hromadí bohatství na úkor zbytku společnosti.

Turchin v kontextu polykrize: od USA k Evropě

Právě dnes jsme podle této teorie uprostřed tohoto cyklu. Turchin už v roce 2010 předpověděl, že USA čeká vrchol nestability kolem roku 2020. A co skutečně pozorujeme? Útok na Kapitol 6. ledna 2021, rostoucí polarizaci mezi demokraty a republikány a nárůst populismu v podobě Donalda Trumpa 2.0. Podle dat se v USA od osmdesátých let 20. století ztrojnásobil počet milionářů, zatímco střední třída se zmenšuje. To je ideální půda pro ono „nadměrné množství elit“ a jejich boj mezi sebou. To zesiluje polarizaci společnosti, když kontraelity jako hnutí MAGA mobilizují frustrované vrstvy proti „establishmentu“.

Teď se podívejme na Evropu a náš region střední a východní Evropy. Turchin ve svém článku z roku 2017 mluví o čtyřech trajektoriích pro Evropu: od integrace po fragmentaci. V Česku jsme v roce 2017 vypadali slibně. Měli jsme nízkou nezaměstnanost, sice nijak oslnivý růst ekonomiky, ale růst, rychlé zvyšování mezd a vysokou důvěru domácností a firem. Ale dnes, v éře polykrize (covid, zadření dodavatelských řetězců, energetická krize, válka na Ukrajině či Blízkém východě, inflační krize, obchodní války…), se trhliny prohlubují. Populismus už tady má zapuštěné pevné kořeny a populistické strany vyvolávají antielitní nálady, ačkoli (ale podle Turchina právě protože) jsou vedeny či podporovány elitami. Podle průzkumů Eurobarometru dosáhl v ČR podíl lidí, kteří nedůvěřují EU, 51 procent. V případě vlastní vlády je to dokonce 68 procent, zatímco nedůvěra v parlament dosáhla neuvěřitelných 72 procent.

Spojení s megatrendy a příležitosti pro prosperitu

Turchinova teorie se krásně prolíná s širšími trendy. Mezinárodní měnový fond ukazuje, že rostoucí nerovnost v ekonomice brzdí růst. V technologiích zase automatizace zesiluje nadměrnou produkci elit a zároveň zvyšuje nerovnost. Nástup AI zesiluje obavy, že miliony vzdělaných lidí ztratí práci, což zvyšuje frustraci a polarizaci mezi lidmi na sociálních sítích. Psychologicky to rezonuje s „tribalismem“. Lidé se vracejí ke kmenovým identitám, jak popisuje Jonathan Haidt v The Righteous Mind. Turchin tento trend modeluje jako zesílení konfliktů.

V polykrizovém světě, kde vládne již zmíněná „VUCA“, to znamená zvýšení rizika. Bez intervence, jako jsou reformy vzdělávání nebo redistribuce bohatství, hrozí podobný rozpad, jaký jsme už v historii viděli mnohokrát. Ale Turchin vidí i příležitosti. Společnosti, jež zvládnou cykly, dosahují vyšší odolnosti. Pro Česko to znamená investovat do odolnosti, regionálního rozvoje či digitálního vzdělávání.

Jsme připraveni na cyklus?

Peter Turchin nám nabízí nejen varování, ale i nástroje k pochopení, co se s námi a kolem nás děje. Jeho matematické modely ukazují, že historie není osud, ale dynamický proces, jejž můžeme ovlivnit. V Česku, kde se globální trendy setkávají s naší postkomunistickou historií, máme šanci. Jsme malá flexibilní země, která je potenciálně schopná adaptace rychleji než velcí hráči jako USA. Bude to znamenat práci, investice a zdroje. Ale samozřejmě se také můžeme stát jen další dílčí kapitolou v Turchinově knize.