V šedesátých letech si stěžoval bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing, když ještě působil jako ministr financí, na takzvanou neúměrnou výsadu (privilège exorbitant), kterou Spojeným státům zajišťoval dolar coby hlavní světová rezervní měna. Tento status USA umožňoval půjčovat si za nízké úrokové sazby, dlouhodobě udržovat vysoké obchodní deficity a tisknout peníze na pokrytí rozpočtových schodků. Nikdy by ho nenapadlo, že USA tyto výsady vlastní vinou ztratí.
Od svého lednového návratu do Bílého domu americký prezident Donald Trump systematicky podrývá důvěru v dolar jak na světových finančních trzích, tak mezi vládami a centrálními bankami. Hned na úvod Trump nasměroval americké veřejné finance na trajektorii ještě neudržitelnější, než na jaké se nacházely před jeho nástupem do funkce.
Už na začátku jeho druhého funkčního období se rozpočtový deficit Spojených států zvýšil na 6,2 procenta HDP při téměř plné zaměstnanosti, zatímco poměr veřejného dluhu k HDP vzrostl přibližně na 100 procent. Situace se však brzy ještě výrazně zhorší. Místo aby Trump se svými stoupenci v Kongresu dali rozpočtovou situaci země do pořádku, prosadili svůj „velký krásný zákon“ – návrh zákona o daních a výdajích, jenž podle odhadu nestranického Rozpočtového úřadu Kongresu v příštím desetiletí zvýší rozpočtový deficit zhruba o 3,4 bilionu dolarů.
Poměr amerického veřejného dluhu k HDP směřuje k úrovni, která bude do roku 2030 výrazně vyšší než na konci druhé světové války, kdy se však Spojené státy těšily z mnohem příznivějších demografických podmínek. Na rozdíl od poválečného období ovšem nemá dnešní americká ekonomika dostatečnou kapacitu k růstu, aby dosáhla menšího dluhového zatížení. Není tedy divu, že hlavní úvěrové agentury, jako je Moody’s, nyní snížily Spojeným státům rating.
Trump svým zjevným nezájmem o udržení inflace na uzdě dále oslabuje důvěru v dolar. Inflace v současnosti přesahuje dvouprocentní cíl stanovený Federálním rezervním systémem (Fed) a kvůli Trumpovým agresivním clům na zahraniční zboží, která dosáhla nejvyšší úrovně za posledních 100 let, hrozí její další růst. Přesto Trump tlačí na Fed, aby snížil úrokové sazby o jeden až dva procentní body, a zároveň dává najevo, že na místo současného předsedy Fedu Jeroma Powella, jehož funkční období vyprší v květnu 2026, hodlá jmenovat zastánce měkčí měnové politiky.
A co hůř, Trump zpochybňuje odhodlání Ameriky plně dostát svým dluhovým závazkům. V raných návrzích jeho „velkého krásného zákona“ se objevilo ustanovení o možnosti uvalit „odvetné daně“ ve výši až 20 procent na zahraniční vlastníky amerických aktiv, včetně státních dluhopisů, pokud pocházejí ze zemí s daňovou politikou, již Trumpova administrativa považuje za „nespravedlivou“ vůči USA. Navíc někteří jeho klíčoví poradci navrhli, aby v rámci dohody z Mar-a-Lago donutili zahraniční centrální banky konvertovat jimi držené americké státní dluhopisy na 100leté americké dluhopisy bez kuponových plateb.
Když k tomu připočteme Trumpovu zjevnou neúctu k právnímu státu, trhy nevidí příliš důvodů, proč Spojeným státům důvěřovat. To vysvětluje, proč dolar od začátku roku 2025 oslabil o více než deset procent, což představuje jeho nejhorší výkon v prvním pololetí od roku 1973. Tento propad je překvapivý vzhledem k Trumpovu prudkému zvýšení cel a rozšíření rozdílu krátkodobých úrokových sazeb s ostatními velkými ekonomikami – tedy vývoje, od něhož by se dalo očekávat, že hodnotu dolaru zvýší.
Dalším ukazatelem hroutící se důvěry trhu v americkou ekonomiku je více než 25procentní nárůst cen zlata za posledních šest měsíců. Výnos klíčových desetiletých státních dluhopisů – který prudce vzrostl, když Trump na „Den osvobození“ počátkem dubna oznámil svá cla – zůstává na zvýšené úrovni. A to i přes značné turbulence na akciových trzích, jež by za normálních okolností vedly k příklonu investorů k bezpečnějším státním dluhopisům.
Poselství je zřejmé: trhy jsou nespokojené s hospodářsko-politickým směřováním Trumpovy administrativy. Trumpův problém však je, že na rozdíl od politických soupeřů na trhy nelze vyvíjet nátlak nebo je porazit ve volebních primárkách. Pokud se skutečně rozhodne ignorovat varování investorů, měly by se Spojené státy připravit na možnou krizi dolaru a krizi trhu se státními dluhopisy ještě v období před volbami v polovině příštího roku. Dny, kdy svět nechal Ameriku žít si nad poměry, se rychle chýlí ke konci.
Desmond Lachman, vedoucí pracovník American Enterprise Institute, je bývalým zástupcem ředitele oddělení vývoje a kontroly politiky Mezinárodního měnového fondu a někdejším hlavním ekonomickým stratégem pro rozvíjející se trhy ve společnosti Salomon Smith Barney.
Copyright: Project Syndicate, 2025.