Administrativa Donalda Trumpa vypustila do veřejného prostoru kauzu, v níž naznačuje vinu šéfa americké centrální banky Fed za údajně předraženou rekonstrukci sídla banky. Investoři to vnímají jako další pokus amerického prezidenta zdiskreditovat šéfa Fedu Jeroma Powella za to, že mu takříkajíc nejde na ruku a nesnižuje úrokové sazby tak, jak by Trump chtěl.
Vedle toho se v posledních dnech objevily signály, že Trumpův tlak na rychlé a razantní snížení sazeb získává podporu dvou jím jmenovaných centrálních bankéřů. Trump nově požaduje, aby centrální banka snížila sazby až absurdně razantně, a to na jedno procento ze současného rozmezí 4,25–4,50 procenta. Ve vedení Fedu však zatím převažuje opatrnost vůči dopadům cel na inflaci a je nepravděpodobné, že by názor těchto dvou změnil poměr sil při příštím hlasování.
Nižší výpůjční náklady by Trumpovi pomohly zmírnit důsledky rostoucích rozpočtových výdajů. Podpořily by růst a snížily náklady na obsluhu obřího amerického dluhu, který kvůli nedávno schváleným daňovým škrtům dále vzroste. Vměšování Bílého domu do práce centrální banky, která se má starat o cenovou stabilitu a zaměstnanost, je ale nepřijatelné a trhy takové zásahy vnímají silně negativně. Podle některých ekonomů je Trumpův tlak na Fed výrazně podceněným rizikem a další eskalace může ohrozit hodnotu dolaru i amerických vládních dluhopisů.
Šéf JPMorgan Jamie Dimon v úterý v hovoru s analytiky po zveřejnění hospodářských výsledků banky varoval před dalším vměšováním prezidenta do práce Fedu. Nezávislost měnové instituce podle Financial Times označil za „absolutně kritickou“.
Trump se snaží zbavit se Powella různými způsoby: veřejnými útoky, zpochybňováním jeho kompetencí i úvahami o nástupci dlouho před vypršením Powellova mandátu. Právní možnosti odvolání šéfa Fedu před koncem mandátu v květnu 2026 jsou mimořádně omezené a jsou možné pouze „z vážných důvodů“. Podle většiny právníků jej nelze odvolat bez prokázaného závažného pochybení.
Luxusní prvky
V centru nejnovějšího vývoje prezidentových snah odstranit nepovolného Powella z funkce nyní tedy figuruje údajně předražená rekonstrukce washingtonského sídla banky. Fed je obviňován, že ve svém projektu oprav za 2,5 miliardy dolarů provedl změny, jež nebyly schváleny Národní komisí pro plánování hlavního města (NCPC), a že Powell lhal Kongresu ohledně luxusních prvků v projektu. Kauzu přiživují loajální úředníci sdílením nových informací mimo jiné i skrze vlastní účty na sociálních sítích.
Projekt rekonstrukce, který podle Bílého domu překročil rozpočet o 700 milionů dolarů, je vykreslován jako příklad neefektivního hospodaření, jenž má zpochybnit Powellovu kompetenci i důvěryhodnost. Prezidentův ekonomický poradce Kevin Hassett potvrdil, že vláda zkoumá, zda Powell neporušil interní pravidla. Cíl je zjevný: najít právní základ pro Powellovo možné odvolání. Hassett, jehož jméno se také objevilo mezi potenciálními kandidáty na post budoucího předsedy Fedu, prohlásil, že administrativa „prověřuje, zda nebyla porušena pravidla, která by umožnila Powellovo odvolání“.
Trumpem dosazený šéf amerického rozpočtového úřadu Russell Vought zase uvedl, že Powell „hrubě špatně řídil Fed“, a vyčetl mu „okázalou rekonstrukci“ budov Fedu. V příspěvku na síti X přirovnal projekt k paláci ve Versailles se střešními zahradami, vodními prvky a „prvotřídním mramorem“. Vought z titulu své funkce poukazuje na údajné porušení zákona o plánování hlavního města (National Capital Planning Act), který by mohl být použit jako právní základ pro Powellovo odvolání. K otázkám kolem rekonstrukce se na síti X na svém oficiálním profilu vyjadřuje i šéf federální agentury pro bydlení William Pulte, čímž se celá záležitost posouvá do téměř absurdních rovin.
Bílý dům nedávno provedl výraznou personální obměnu v dosud technokratické komisi NCPC, Národní komise pro plánování hlavního města, jež dohlíží na územní plánování v oblasti Washingtonu. Místa, která obvykle zastávají architekti a urbanisté, nyní obsadili spojenci Bílého domu včetně Trumpova bývalého osobního právníka Willa Scharfa, jenž se stal předsedou. Scharf podle serveru Politico tvrdí, že projekt Fedu „závažně odbočil“ od původních schválených plánů, zatímco další člen Michael Blair jej přirovnal k „Tádž Mahalu na dohled od National Mall“.
Powell při slyšení v Kongresu přiznal překročení původního rozpočtu, ale odmítl tvrzení, že by šlo o plýtvání. Fed následně publikoval přehled nejčastějších otázek (FAQ), v němž vysvětluje, proč byla rekonstrukce považována za nezbytnou, jak došlo k navýšení nákladů a proč tvrzení o luxusních prvcích neodpovídají realitě.
Počínající rozkol v řadách centrálních bankéřů
Zatímco se Bílý dům snaží zpochybnit Powellovu kompetenci skrze aféru s rekonstrukcí, uvnitř samotného Fedu se začínají objevovat první náznaky rozdělených postojů k měnové politice. Dva Trumpem jmenovaní členové – Christopher Waller a Michelle Bowmanová – nově naznačují ochotu přistoupit ke snižování sazeb už na příštím zasedání na konci července, zatímco Powell a většina ostatních zůstávají opatrní s ohledem na přetrvávající inflační rizika.
Ačkoli rozhodnutí Fedu ponechat sazby beze změny bylo v červnu jednomyslné, názorová diverzita ohledně vlivu cel na inflaci a související adekvátní měnové politiky se zvětšila. Vůbec poprvé se v souvislosti se cly v zápise z jednání objevil názor dvou členů měnového výboru FOMC souznějící s postojem Bílého domu: že dopad cel na inflaci bude jednorázový a neovlivní dlouhodobější inflační očekávání. Většina představitelů Fedu však očekává, že cla prezidenta Donalda Trumpa budou mít „přetrvávající dopady“, a ze čtyř na sedm se zvětšila ve srovnání s březnem skupina volající po letošní stabilitě sazeb. Těsnou většinu si však stále udržují centrální bankéři, kteří očekávají dvě až tři snížení sazeb v letošním roce.
Waller patří ke skloňovaným jménům jako možný Powellův nástupce. Jeho veřejné výroky souznějí s Bílým domem: cla povedou pouze k malému a jednorázovému zvýšení cen, jež nebude mít za následek vyšší inflaci po letošním roce. Pro Bowmanovou, kterou Trump nedávno povýšil do funkce místopředsedkyně zodpovědné za dohled nad bankami, to naopak znamená obrat od jejího dřívějšího opatrného postoje.
V tomto kontextu jsou pozorně sledována i čerstvá inflační data. Inflace v červnu zrychlila na 2,7 procenta (z květnových 2,4), přičemž analytici očekávali o něco nižší růst odrážející už patrný dopad cel. Jádrová inflace, jež pokrývá růst cen bez volatilních položek jako energie a potraviny, také zrychlila na 2,9 procenta.
Možnost setrvání Powella v radě komplikuje výběr nástupce
Prezident dal opakovaně najevo, že do čela centrální banky chce dosadit někoho, kdo bude sdílet jeho chuť k agresivnímu snižování sazeb. Podle Bloombergu se v Bílém domě dokonce diskutovalo o bezprecedentní možnosti, že by současný ministr financí Scott Bessent zastával i funkci šéfa Fedu. Spekulaci však úřady později popřely.
Komplikací pro Trumpův plán dosáhnout rychle velkého snížení sazeb může být rovněž Powellovo právo zůstat po vypršení mandátu v čele banky až do roku 2028 jako řadový člen rady. Tím, že dosud neoznámil, zda se rozhodne setrvat, zvyšuje podle analytiků svůj vyjednávací vliv. Pokud by zůstal jako řadový člen, pro Trumpa by to znamenalo, že by mohl v příštím roce obsadit pouze jedno místo ve vedení Fedu. Bessent v úterý podle Bloombergu naznačil, že by bylo žádoucí, aby Powell v květnu příštího roku odešel zcela. Podle něj by pro trhy bylo stejně matoucí, kdyby bývalý předseda zůstal v radě, jako kdyby byl jeho nástupce oznámen s výrazným předstihem, jak zvažoval Trump.
Na setrvání v radě má však Powell právo a není jasné, zda by jeho přítomnost skutečně byla překážkou, nebo naopak stabilizujícím prvkem v období rostoucí nejistoty. Rozhodující nebude jen jméno nového šéfa Fedu, ale především způsob, jakým se mu podaří vyvažovat politická očekávání a profesionální integritu v měnové politice.