Když zatáhneme psychologii do mezinárodních vztahů, těžko najdeme názornější příklad „kognitivní disonance“ (nebo chcete-li stavu mysli vyvolaného protichůdnými myšlenkami či postoji) než to, co se děje ve vztazích Spojených států s Indií za Donalda Trumpa.

Pokud Čínu považujete za hlavního soupeře a protivníka, kterému budou Spojené státy čelit v tomto století, pak na geopolitické mapě světa najdete neocenitelného spojence – Indii.

Ta má jednak důvody Číně (už kvůli územním sporům na čínsko-indické hranici) nedůvěřovat, jednak by se Indie ráda považovala za jasného hegemona celé jižní Asie a přilehlého Indického oceánu.

Vzdušný proxy souboj s Čínou, který pro Indii nedopadl dobře

Ekonomicky i vojensky nesrovnatelně silnější Čína je ale tento obraz schopna nabourat, kdykoli se jí zachce – k velkému mrzení Indů. Dlouhodobé čínské ekonomické a vojenské angažmá v Pákistánu irituje už dlouho, nicméně indické sebevědomí musela zle pošramotit květnová ztráta nejmodernějších stíhaček Rafale francouzské výroby. Ty „sundalo“ pákistánské letectvo nasazením svých nejmodernějších stíhaček čtyřapůlté generace J-10 se střelami vzduch-vzduch PL-15, obojí čínské provenience. Podle všeho Indové nevěděli, jak daleko jsou čínské střely schopny doletět a jak jsou přesné. Čínský vojenský hardware v tomto případě více než dostatečně prokázal svoji pověst o „value for money“, ovšem na úrovni technologicky zcela srovnatelné s tím nejlepším, co za podstatně větší peníze nabízejí západoevropské zbrojovky.

Všechno to navíc zapadá do geopolitické teorie o „šňůře perel“ navlékaných Číňany (nejen) v Indickém oceánu. „Šňůra perel“ je v Indii velice populární teorie a spolu s iniciativou na výstavbu infrastruktury v rámci Nové hedvábné stezky (BRI) současného čínského šéfa Si Ťin-pchinga dotváří obraz ohrožení indických strategických zájmů Čínou, která subkontinent „obkličuje“. Od přístavu Gwádar na pákistánském pobřeží Arabského zálivu na západě přes swapování dluhu za akcie srílanského přístavu v Hambantotě (v rodném regionu klanu Radžapaksa, který přivedl k bankrotu Srí Lanku) až po produktovody, železnici a přístav Kyaukpyu spojující Myanmar s jihočínskou provincií Jün-nan nedaleko východních hranic Indie. Všechno čínské investice nebo financování infrastruktury na dluh, ale jak se říká v oblíbeném rčení: „To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě nejdou.“

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel

Stejný názor mají Američané, a tak by vzájemné americko-indické kontakty založené na sdíleném zájmu zadržování čínského vlivu měly jen vzkvétat. Už proto, že na Rusko, po tři generace dvorního indického dodavatele vojenských technologií, nelze plně spoléhat poté, co se stalo v podstatě vazalským státem Číny a kvůli Indii by proti Číně rozhodně nešlo.

Indie je tak spolu s Japonskem, Austrálii a USA od roku 2007 součástí iniciativy pro spolupráci v oblasti Tichého a Indického oceánu, takzvaného Čtyřstranného bezpečnostního dialogu, známého pod zkratkou QUAD. Nejen Indové, ale v podstatě každý by tak předpokládal, že takto jasné strategické prioritě by mělo být všechno ostatní podřízeno.

A vítali jej s takovou nadějí a očekáváním

Jenže do toho vstoupil Donald Trump se svými poněkud protichůdnými představami o clech jako pomalu nejdůležitějším fiskálním zdroji a zahraničněpolitické páce v jednom. Po vlídném přivítání indického premiéra Naréndry Módího ve Washingtonu si Indové mysleli na privilegované partnerství, koneckonců byli jedním z nemnoha národů, které byly přesvědčeny o tom, že jim zvolení Trumpa pomůže. Přepočítali se velmi.

Původně oznámené 25procentní clo není vůbec žádné privilegium a dalších 25 procent ohlášených 6. srpna a zavedených o tři týdny později už teprve ne. Pro Indy je to ponižující, a když to porovnávají se sousedním „nemilovaným“ Pákistánem, který „nafasoval“ pouhých 19 procent, je to přímo urážka a pohana zároveň.

Indové se v prvotním šoku ptají, čím si tuhle disonanci zasloužili, a spolu se Lvem Nikolajevičem Tolstým musejí přemítat o tom, nakolik „je falešný přítel horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš“.

Proč a za co?

Bílý dům zvýšení celní sazby zdůvodňuje nákupem ruské ropy za zlevněnou cenu Indy, čímž mají nepřímo financovat ruský konflikt na Ukrajině. Ve washingtonských kuloárech se však daly zaslechnout i argumenty zmiňující indickou neústupnost v bilaterálních obchodních jednáních, přičemž je nutné připustit, že Indie držela nejen na americké produkty nehorázně vysoká ochranářská cla a celá léta s ní nešlo moc pohnout. Pokud jde o agrární venkov, představují drobní farmáři pro Módího natolik cenný elektorát, že na snížení ochrany trhu v jimi produkovaných komoditách nebylo ani pomyšlení.

Pak tady máme údajný další, zejména mediálně vděčný důvod: Trumpovu rozmrzelost, že mu indičtí představitelé v čele s Módím odmítli připsat jakékoli zásluhy za jím ohlášenou roli „mírotvorce“ při utišení dalšího v řadě indicko-pákistánských pohraničních konfliktů letos v květnu. Nové Dillí a Islámábád se vzácně shodly, že v tom Trump vůbec nefiguroval a že se po armádní linii dohodly obě země samy bez vnějšího impulzu; verze se liší tím, na čí žádost se tak stalo. Podstatné je, že Indie příliš vlažně „navnímala“ Trumpovu touhu po Nobelově ceně míru a tím si podle všeho dost přitížila. Pákistán v tomhle ohledu zaskóroval podobně jako se stíhačkami, když Trumpa na Nobelovku formálně nominoval. A na celních sazbách je rozdíl poměrně hodně vidět...

Uzavírání se do sebe, nebo volný obchod mezi stejně smýšlejícími?

Spojené státy loni dovezly indické zboží v hodnotě 87,3 miliardy dolarů (1,8 bilionu korun), což představuje 18 procent indického zbožového exportu. Recipročně-sankčními cly budou postiženy položky reprezentující více než polovinu zbožového exportu, což nebude snadné nahradit. Některým odvětvím, jako je farmaceutický průmysl a elektronické zboží, však byla poskytnuta výjimka a cla se na ně nevztahují.

Při 50procentní sazbě čelí položky citlivější na cenu v odvětvích náročných na práci potenciálnímu propadu exportu do USA až o 70 procent. To už je skoro jako obchodní embargo. Týká se to následujících oborů: textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl, broušení drahokamů, výroba šperků, nábytku a vývoz mořských plodů, zejména krevet. Jedním z nejpostiženějších bude textilní průmysl, který tvoří zhruba dvě procenta indické formální ekonomiky.

Federace indických exportních organizací (FIEO) informovala, že producenti textilu a oděvů zastavují výrobu kvůli prudce klesající cenové konkurenceschopnosti, a přicházejí i zprávy o rušení objednávek amerických dovozců ve prospěch dodavatelů ze zemí jako Bangladéš a Vietnam.

Někteří analytici uvádějí, že tento ekonomický šok by mohl letos smazat minimálně několik desetin procenta až celý procentní bod z indického růstu HDP, což by mohlo vést ke ztrátě stovek tisíc pracovních míst. Průmyslové skupiny požádaly vládu o peníze na výplaty zaměstnanců a o levnější elektřinu a bankovní úvěry. V reakci na to premiér Módí slibuje nižší daně a vzývá program „Make in India“ a výzvy jako „Swadeshi“ (soběstačnost), zatímco některé indické firmy údajně zkoumají možnosti přesunu částí svých dodavatelských řetězců do zemí, jako je Mexiko, aby se vyhnuly novým clům.

Indie, která zahájila počátkem et devadesátých let tržní reformy, jež podstatně zvedly tempo hospodářského růstu, by neudělala dobře, kdyby se vzhlížela v čemkoli, co by připomínalo někdejší autarkii a protekcionismus.

Dohoda o volném obchodu, kterou Indie podepsala s Velkou Británií, a oživení rozhovorů s Evropskou unií o komplexní ekonomické dohodě, jež započaly před pěti lety a dlouho pauzírovaly, naznačují pozitivní východisko z této šlamastyky. „Indie je vždy připravena, pokud s námi někdo chce uzavřít dohodu o volném obchodu,“ prohlásil minulý týden ministr obchodu Pijuš Gojal. Tak uvidíme, ale romance Bháratu, jak říkají Indové své zemi, s Donaldem Trumpem je zřejmě definitivně passé.