Jedním z nejvlivnějších ekonomických hráčů světa je šéf americké centrální banky Fed. Toho si je dobře vědom i prezident Donald Trump, který si vhodným výběrem nástupce Jeroma Powella může upevnit pozici nejmocnějšího muže planety. Půjde-li mu však nový předseda Fedu až příliš na ruku, může to zabolet nás všechny.

Funkční období současného předsedy Powella končí v květnu. Trump zatím k výběru přistupuje dost lehkomyslně, spíše jako porotce při volbě královny krásy než jako odpovědný správce největší světové ekonomiky. Nového šéfa centrální banky vybere pravděpodobně ještě letos, a to z kandidátů, jež mu navrhuje ministr financí Scott Bessent. Ten má nyní na seznamu pět osob, čtyři muže a jednu ženu. Během listopadu s těmito adepty povede druhé kolo rozhovorů, aby svůj předvýběr pro Trumpa dál zúžil.

Dva kandidáti jsou zevnitř Fedu a už teď zasedají v jeho nejužším vedení. Jsou to Michelle Bowmanová, která je viceprezidentkou pro bankovní dohled, a Christopher Waller. Oba byli do Rady guvernérů jmenováni během prvního Trumpova prezidentského období. Třetí na seznamu, Kevin Warsh, má zase zkušenosti s působením ve vedení Fedu v letech 2006–2011. Předposledním adeptem je blízký Trumpův spolupracovník Kevin Hassett, který v současnosti v Bílém domě předsedá Národní ekonomické radě. A pětici uzavírá Rick Rieder, vysoce postavený manažer investiční banky BlackRock.

Největší šance stát se novým šéfem Fedu se připisují oběma Kevinům, tedy Hassettovi a Warshovi. Druhý jmenovaný by mohl být – díky své předchozí zkušenosti z práce pro Fed – zdánlivě kompromisním řešením nastalé netriviální situace. Trump i Bessent totiž evidentně chtějí po novém šéfovi Fedu radikální změny. Ale současně přinejmenším tuší, že trhy a celá ekonomika by v procesech a politice centrální banky ocenily určitou kontinuitu. A také odpovídající odbornou a manažerskou praxi jejího šéfa. Obojím Warsh disponuje. Je však otázka, zda by nakonec takovou kontinuitu zajistil, neboť se netají svými názory na potřebu radikálních změn.

Osobně si dokážu těžko představit, že by se kvalitním předsedou Fedu mohl stát někdo bez předchozí relevantní zkušenosti s jeho fungováním zevnitř. Z toho důvodu je mým favoritem Christopher Waller. Ten byl sice v poslední době názorovým oponentem Jeroma Powella, ale jinak je ztělesněním spíše evolučního než revolučního způsobu uvažování o měnové politice, pravidlech jejího fungování a analytickém zázemí.

Kontinuita by byla chybou, myslí si Trump

Donald Trump je dlouhodobým kritikem Fedu a jeho současného předsedy, a to za údajně pomalé snižování úrokových sazeb v letošním roce. Současně Powellovi nemůže zapomenout ani to, že prý příliš uvolněnou měnovou politikou a laxní reakcí dopustil vysokou inflaci v postcovidovém období. Pod vedením nového předsedy proto očekává rázné změny ve fungování centrální banky.

Násilné zpřetrhání kontinuity – stejně jako popření nezávislosti a odbornosti v rozhodování – je ovšem v centrálním bankovnictví neodpustitelným hříchem. Rozbít funkční a důvěryhodnou centrální banku unáhlenými a nezodpovědnými zásahy laiků lze velice snadno a rychle. Napravovat napáchané škody pak ale trvá dlouhá léta. To by měli mít Trump i Bessent při výběru nového šéfa Fedu neustále na paměti.  

Výběr šéfa Fedu jako „beauty contest“

Jeden ze současné pětice kandidátů, Kevin Warsh, může naplnit Trumpovu touhu po změnách měrou vrchovatou, neboť zcela otevřeně mluví o potřebě diskontinuity v řízení Fedu a nutných změnách ve způsobu provádění měnové politiky. Fedu vyčítá, že k prognózování inflace využívá makroekonomické modely koncepčně pocházející ze sedmdesátých let, které vidí inflaci jako důsledek rychle rostoucí ekonomiky a mezd. Sám je toho názoru, že inflace je primárně důsledkem rozhazovačné politiky státu.

Současně tvrdí, že se Fed v posledních letech uzavřel do ulity skupinového myšlení, nepřipustil legitimitu a oprávněnost kritických hlasů na svoji adresu a zaštiťoval se zákonem garantovanou nezávislostí. Warsh přitom nostalgicky vzpomíná na dobu před více než 15 lety, kdy sám zasedal ve vedení Fedu a kdy prý byla diskuse mnohem barevnější, otevřenější a fundovanější. Právě to, že už byl před lety „na palubě“, činí z Warshe horkého favorita současného výběru. Warsh navíc podle mnohých výborně vypadá a dělá skvělý dojem při vystupování v televizi, což Trump, jako člověk posedlý mediálním obrazem světa, považuje za neméně důležité.

Druhý z horkých kandidátů na šéfa Fedu, který má rovněž historickou zkušenost s působením na jeho půdě, je Kevin Hassett. Ten posledních osm let strávil v Trumpově blízkosti a učil se přizpůsobovat své postoje prezidentovým instinktům či vrtochům. Se zkušeností ze dvou angažmá v první Trumpově administrativě se Hassett letos do Bílého domu vrátil, aby z něj Trump udělal svého hlavního ekonomického poradce.

Hassettova současná kandidatura na šéfa Fedu koresponduje s výrazným posunem v jeho veřejných vyjádřeních. Kdysi prohlašoval, že jeho úkolem je „připomínat lidem, aby respektovali nezávislost Fedu“. V poslední době se však stal jedním z nejtvrdších Powellových kritiků, který centrální banku obviňuje z toho, že se rozhoduje na základě stranické příslušnosti, nikoli ekonomických dat.

Jeho názory na měnovou politiku ale nejsou konstantně kritické. Když totiž Fed na podzim 2024 snižoval úrokové sazby, aby s tím záhy musel přestat, přispěchal Hassett na jeho obranu. Argumentoval, že tvůrci politik by měli být hodnoceni na základě informací, jež měli k dispozici v době, kdy činili svá rozhodnutí, a tyto informace podle něj tehdejší „cuty“ ospravedlňovaly. Předtím v září 2022 bránil Hassett přímo Powella, když Fed agresivně zvyšoval sazby, což se vládnoucím demokratům nehodilo do krámu a častovali jej kritikou. V případě svého jmenování by Hassett možná neinicioval až tak zásadní změny v měnové politice. Ve srovnání s Warshem je jeho nevýhodou, že ho Trump nepovažuje za tak mediálně atraktivního.

Šéfem Chris Waller? Vlk by se nažral a koza zůstala celá

Po mém soudu je nejlepším kandidátem na pozici šéfa Fedu současný člen jeho vedení Christopher Waller. Ten zasedá v Radě guvernérů od roku 2020. Byl tedy jmenován Trumpem během jeho prvního prezidentského období. Předtím působil jako výkonný viceprezident a ředitel výzkumu v pobočce Fedu v St. Louis.

Waller stál dlouho za svým předsedou Powellem a držel jednotnou linii Fedu, který začátkem letošního roku přerušil svou sérii snižování úrokových sazeb. Během léta však Waller začal upozorňovat na známky ochabujícího trhu práce a v červenci hlasoval (spolu s Michelle Bowmanovou) pro další snížení sazeb. Jeho odborné zázemí a dlouholetá zkušenost z něj činí velmi uvážlivého a odpovědného tvůrce měnové politiky, jenž se opírá o data a jejich analytické vyhodnocení, stejně jako o prognózu a její rizika. Je ochoten připustit, že se může mýlit, a nelpí dogmaticky na svém původním názoru. To demonstroval minulý měsíc, kdy upozornil na to, že oslabování trhu práce není v souladu se solidní kondicí americké ekonomiky, a pokud se prokáže, že bylo falešnou zprávou a hrozba inflace nepoleví, bude Fed muset s uvolňováním politiky přestat. Ani napodruhé se tak nepřipojil ke Stephenu Miranovi, který jakožto dočasný člen rady a Trumpův chráněnec hlasoval v září i říjnu pro větší, půlprocentní snížení sazeb, veden zjevnou politickou direktivou amerického prezidenta. V očích mnohých přitom Waller může působit méně rezistentně vůči Trumpově kritice na adresu Fedu za jeho minulou politiku. Myslím, že bude schopen i ochoten seriózně diskutovat o případných změnách a do praxe je zavádět evolučním a citlivým způsobem. To je přesně to, co Fed potřebuje.

Držet se svého kopyta

Čtvrtým z pětice kandidátů je Rick Rieder, vysoce postavený manažer společnosti BlackRock, který tam mimo jiné odpovídá za velké obchody s dluhopisy. Na Bessentův seznam se dostal trochu později než ostatní favorité. Trump totiž původně uvažoval, že vybere nového šéfa centrální banky z trojice Waller, Hassett či Warsh. Finančník Rieder ale na Bessenta zapůsobil už během jejich prvního rozhovoru o této pozici letos v létě, a proto ho ministr financí na svůj short list dodatečně zařadil. Nedivím se, že Rieder udělal na Bessenta dobrý první dojem, protože to – jako člověk s velkými zkušenostmi a úspěchy ve finančním byznysu – bezpochyby umí. Lidé z této branže dokážou zpravidla velmi přesvědčivě a zapáleně mluvit o dění na trzích a v hospodářství vůbec a vytahovat na důkaz svých tvrzení z rukávu neuvěřitelné množství detailů.

Rieder ve svých interview zdůrazňuje, že hledí na tvrdá ekonomická a finanční data a nedá naopak moc na výsledky šetření názorů a nálady mezi podniky či domácnostmi. Z jeho interpretace ekonomického vývoje však vyplývá, že úplně nerozlišuje mezi strukturálním a cyklickým vývojem ekonomiky. Nevěří příliš v účinnost měnové politiky, ale přitom podporuje snižování úrokových sazeb, čímž asi rovněž u Bessenta a Trumpa zabodoval. Aktuálně si dělá obavy hlavně o lidi, kteří budou propuštěni z firem kvůli rychlému technologickému pokroku. Jeho úvahy, myslím, postrádají pevnou strukturu a konzistenci. Navíc se v nedávném rozhovoru vyjádřil, že je sice potěšen svým zařazením na Bessentův seznam, ale že je spokojen s tím, kde je.   

Jedna žena do počtu?

Michelle Bowmanová je členkou nejužšího vedení Fedu od roku 2018 a od letošního června je jeho místopředsedkyní pro bankovní dohled. Stejně jako Wallera ji do funkce v centrální bance jmenoval během svých prvních čtyř let v Bílém domě Trump. A podobně jako Waller se i ona vyjádřila – dříve než většina dalších – ve prospěch obnoveného snižování úrokových sazeb letos v červenci. Zdůvodnila to tím, že se inflace po vyloučení dočasného vlivu nových dovozních cel výrazně přibližuje cíli a že na trhu práce sice vládne téměř plná zaměstnanost, ale jsou vidět náznaky jejího poklesu stejně jako zpomalování ekonomiky. Tuto argumentaci následně přijala většina členů vedení Fedu hlasujících pro snížení sazeb v září a říjnu.

Přes tuto prozíravost je Bowmanová vnímána spíše jako specialistka na regionální a sektorové bankovnictví. Funkce v této branži ji koneckonců provázely po velkou část její dosavadní kariéry. Není proto nahlížena jako někdo, kdo by byl vizionářem v oblasti měnové politiky a kdo by svou odbornou erudicí a pracovními zkušenostmi garantoval nalezení jejího nového paradigmatu, v což zřejmě doufá Trump se svým týmem.