Americká centrální banka Fed tento týden nejspíš znovu sníží úrokové sazby. Rozhodování ale nebude mít lehké. Kvůli uzavírce vládních úřadů nemá Fed na stole obvyklou sadu dat, která mu budou chybět jako sůl.
Vládní statistici v pátek udělali jedinou výjimku, když s týdenním zpožděním zveřejnili data o růstu cen v září. Inflace v minulém měsíci vzrostla na tři procenta z 2,9 procenta v srpnu s tím, jak se postupně promítají dovozní tarify do cen zboží včetně potravin. Inflace přesto stoupá pomaleji, než se čekalo, což Fedu dál rozvazuje ruce k akci.
Nárůst inflace ovšem sám o sobě snižuje reálnou cenu peněz, což měnovou politiku uvolňuje i bez zásahu Fedu. Nejistotu zvyšuje nová skutečnost, že oslabování trhu práce – pokud tedy opravdu nastává – je zatím v rozporu se stále solidním vývojem ekonomiky. Otázkou i nadále zůstává, zda je pomalejší tvorba pracovních míst a pokles zaměstnanosti důsledkem ochablé konjunktury, nebo spíše omezení migrace a menšího zapojení lidí do trhu práce.
S tím se na scénu vrací i dilema, jestli budou mít dovozní cla jednorázový, nebo dlouhodobější vliv na inflaci. Na to vše bývala mohla dát – třebas jen částečnou – odpověď nová data, která ale nedorazila. Příští měsíc navíc nebude inflace zveřejněna zřejmě vůbec. Zvyšuje se tak riziko, že ať udělá Fed cokoli, ukáže se to později jako chyba.
V takové situaci lze předpokládat, že se na říjnovém zasedání vedení Fedu rozdělí do tří názorových táborů. V prvním bude Trumpem nedávno dosazený Stephen Miran, který bude stejně jako v září osamoceně hlasovat pro snížení sazeb o půl procentního bodu. V druhém názorovém kempu se shromáždí ti, kdo preferují pokračování umírněného poklesu úroků, mezi něž by měl – stejně jako posledně – patřit i šéf Fedu Jerome Powell. A ve třetím táboře zbudou členové, kteří v situaci velkých nejistot a obskurního nedostatku dat volí stabilitu sazeb podle zásady: Když nevidíš, kam jedeš, raději zastav.
V září bylo ještě jasno
V září vedení americké centrální banky – podle očekávání – drtivou většinou hlasů snížilo úrokové sazby o čtvrt procentního bodu na čtyři až 4,25 procenta. Pro „cut“ o půl bodu nakonec hlasoval jen Stephen Miran, čerstvý člen nejužšího vedení Fedu a Trumpův nominant, který se už dopředu netajil svým agresivním „holubičím“ postojem. Podle zápisu z jednání většina přítomných upozorňovala na rostoucí rizika ochlazení pracovního trhu, ale zároveň si byla dobře vědoma inflačních rizik. Kormidelníci americké měnové politiky se přitom shodovali, že stále přetrvává nejistota ohledně dopadu amerických cel na ekonomiku a ceny a možnost, že by zvýšení inflace mohlo být trvalejší, než zatím Fed očekává.
Nicméně trh si výsledek zářijového zasedání vyhodnotil jako poměrně „holubičí“ a do konce letošního roku zacenil hned další dvě snížení úrokových sazeb (jak koneckonců předpovídá i sama centrální banka).
Záhy se ovšem začaly ozývat optimismus krotící hlasy. Už pár dní po zářijovém zasedání Fedu dal najevo prezident jeho chicagské pobočky Austan Goolsbee své znepokojení nad růstem inflace, živeným cly, kvůli čemuž odmítl spěchat s dalším snižováním úrokových sazeb. Ty by podle něj mohly dále klesnout, jen pokud se inflace prokazatelně sníží zpět ke dvěma procentům a trh práce zůstane stabilní.
Podobně obezřetně se v polovině října vyjádřil i sám šéf Fedu Jerome Powell. Podle něj se centrální banka snaží řídit měnovou politiku s ohledem na dvě rizika, která mohou vyžadovat protichůdné kroky. Zdůraznil, že trh práce v USA mírně vychládá – zaměstnanost roste pomaleji a pracovní síla stagnuje, což posouvá rovnováhu rizik od inflace směrem k zaměstnanosti (její maximální úroveň je druhým plnohodnotným cílem Fedu). V následné diskusi uvedl, že předčasné ukončení boje proti inflaci by mohlo způsobit, že bude tento boj nutné později znovu zahájit. Na druhé straně přílišná liknavost při snižování úroků by zase mohla způsobit ztráty na trhu práce. Odmítl přitom cimrmanovsky byť jen naznačit, co se bude s úrokovými sazbami dít ve zbytku roku.
To prezident Fedu v Kansas City Jeffrey Schmid začátkem října natvrdo uvedl, že inflační tlaky narůstají i mimo okruh položek dotčených cly. Má proto pocit, že úroková sazba je aktuálně „na správném místě“, aby snižovala inflaci.
V mezidobí se objevily dokonce i komentáře, že Fed aktuálně snižováním úrokových sazeb chybuje, když si příliš uvolněnou měnovou politikou sám připravuje půdu pro opětovné zvýšení sazeb hned v příštím roce.
Komplikace jménem shutdown
Rozhodování centrální bance už měsíc ztěžuje situace, kdy americká federální vláda zahájila nový fiskální rok bez schváleného rozpočtu. Od 1. října tak vládní úřady přerušily činnost (takzvaný shutdown). Od té doby nebyly zveřejněny oficiální údaje o zaměstnanosti. To je velmi nemilé a Fed – který se na zhoršování trhu práce poslední dobou velmi odvolával – tak vlastně kráčí naslepo.
Co přesně se děje na trhu práce, nebude zřejmé, dokud Úřad pro statistiku trhu práce nevydá svou obvyklou měsíční zprávu. Ve svých nedávných vystoupeních se proto představitelé Fedu museli omezit na zastaralou informaci, že od června do srpna vzniklo v průměru 29 tisíc pracovních míst za měsíc, což je výrazně pod průměrem z doby před pandemií.
Jiné zdroje informací naznačují pokračující slabý růst zaměstnanosti. Ekonomická data sbíraná samotným Fedem, jehož se shutdown netýká, ukazují útlum spotřebitelských výdajů a pokles podnikatelské důvěry. Firmy však zároveň varují před růstem cen v době, kdy inflace překračuje dvouprocentní cíl centrální banky.
Zatímco Fed má možnosti, jak monitorovat trh práce mimo oficiální data, například prostřednictvím žádostí o podporu v nezaměstnanosti na úrovni jednotlivých států nebo různých reportů o mzdách, ke sledování druhé důležité veličiny – inflace – existuje jen málo alternativ. Úřad pro statistiku trhu práce proto přece jen v pátek zveřejnil index spotřebitelských cen za září. Trumpova administrativa totiž některým zaměstnancům nařídila návrat do práce, aby byly k dispozici údaje o inflaci nutné pro výpočet výplat důchodů a sociálních podpor v příštím roce.
Podle pátečních dat inflace v září meziročně zrychlila na tři procenta, což pravděpodobně udrží při životě obavy některých tvůrců měnové politiky z dalšího snižování sazeb. Cenový index osobních spotřebních výdajů (PCE), který Fed používá pro stanovení inflačního cíle, vzrostl z hodnoty 2,3 procenta v dubnu na 2,7 procenta v srpnu. Fed podle své zářijové prognózy očekává, že na konci roku se jeho růst dostane na tři procenta a v roce 2026 zpomalí.
Šetření soukromých agentur o ekonomické situaci ve firmách a domácnostech se i v době vládního shutdownu stále zveřejňují. Ovšem tvrdá měsíční data o spotřebě i čtvrtletní údaje o HDP a jeho struktuře, publikovaná zpravidla v průběhu října, nebudou po dobu vládní uzavírky k dispozici. Čím déle uzavírka úřadů potrvá, tím více budou všem oficiální ekonomické statistiky chybět.
Obezřetnost je namístě
I v této situaci je podle Market News většina kormidelníků americké měnové politiky stále ochotna věřit, že nová cla způsobí pouze jednorázový skok v cenové hladině. Tento pohled podporují solidně ukotvená inflační očekávání v delším období. Promítání nových tarifů do spotřebitelských cen nicméně může být rozloženo v čase, což by mohlo vést k setrvačnosti inflace.
Neutrální úroková míra, jež ani nepodporuje, ani nebrzdí inflaci a ekonomický růst, se nachází už jen jeden procentní bod pod aktuální úrovní sazby Fedu. To už moc prostoru pro další snižování úroků a současné udržení mírně přísných měnových podmínek neskýtá.
Různé míry jádrové inflace, které si počítá Fed, navíc naznačují trvalejší a plošnější zrychlování cenového růstu. To je na pováženou i z toho důvodu, že firmy prý zatím s promítáním nových cel do svých ceníků ještě pořádně nezačaly a zdražování se přelije i do roku 2026.
To by znejistilo kdekoho. Dokonce i jeden z dosavadních největších proponentů snižování sazeb a potenciální Powellův nástupce ve vedení Fedu, guvernér Christopher Waller, minulý týden překvapivě uvedl, že má nový důvod k opatrnosti při snižování sazeb. Tím je skutečnost, že rychlejší než očekávaný ekonomický růst není v souladu s oslabováním trhu práce, což doložil řadou čísel. Pokud růst potrvá, nebo dokonce zrychlí a trh práce se nakonec oživí, pak je zřejmě měnová politika uvolněnější, než dosud předpokládal, a další pokles sazeb bude proto mírnější. Waller by v takové situaci nechtěl ukvapeným uvolňováním měnové politiky znovu nakopnout inflaci a zničit tak pokrok, kterého bylo na této frontě zatím dosaženo.
Zastánci snížení sazeb pokračují v boji
Waller i jeho dosavadní souputnice v boji za nižší sazby Michelle Bowmanová si nicméně tento týden svůj názor, že je třeba další uvolnění měnové politiky, pravděpodobně ještě podrží. Nový člen vedení Fedu Stephen Miran se navíc stále domnívá, že úrokové sazby jsou o celé dva procentní body (!) výše, než by měly být, a inflace brzy klesne.
Také podle vyjádření prezidentky bostonské pobočky Fedu Susan Collinsové mluví riziko ochlazení trhu práce ve prospěch dalšího snižování úrokových sazeb. I tak by podle ní měnová politika zůstala lehce přísná. Ta je přitom podle Collinsové potřeba pro opětovný pokles inflace poté, co odezní vliv celních sazeb na cenový vývoj. Ve prospěch pokračujícího mírného poklesu sazeb se na zasedání nejspíše vyjádří i většina dalších členů nejužšího vedení americké centrální banky, jak koneckonců čeká i trh.