Potkávám stále víc svých známých, kteří mi s ustaranou tváří sdělují, jak jejich syn či dcera s diplomem z dobré školy poslali svůj životopis na desítky míst, a nikdo se jim neozývá. Přitom nejde o absolventy takzvaných měkkých oborů, novodobých „ústavů šlechtičen“, ale o ty, kteří vystudovali obory známé pod zkratkou STEM – tedy „tvrdé“ přírodovědné či technické školy typu chemie nebo biotechnologie.

Vítejte ve světě, kdy ani červený diplom z prestižní univerzity pravidelně řazené mezi světovou špičku není vstupenkou do zajímavého a dobře placeného zaměstnání.

Čerstvým absolventům řady vysokoškolských oborů byl nástup AI čert dlužen.

Zatímco začínající programátoři, účetní, právníci, ekonomové, natožpak žurnalisté či politologové obtížně hledají místa, zruční řemeslníci a technici bez univerzitního vzdělání se nemusejí bát ani o svou budoucnost, ani o svou odměnu. Moderní technologie z nich totiž nedělají dělníky v montérkách, ale skvěle placené „operátory fyzického světa“.

Když chlazení a výtahy porážejí excelové tabulky

Při přímém srovnání příjmů špičkových řemeslných profesí s běžnými kancelářskými pozicemi, jež vyžadují vysokoškolské vzdělání (jako jsou právníci, účetní nebo ekonomové), se ukazuje zásadní strukturální zvrat. Nůžky mezi manuální a duševní prací se v mnoha klíčových segmentech zcela zavřely, případně se obracejí ve prospěch řemesel.

Poznámka k českému kontextu: Tabulkový mediánový plat advokáta po pěti letech samostatné praxe sice může dosahovat vyšších hodnot, nicméně cesta k němu trvá minimálně osm až devět let (pět let magisterského studia + tři roky koncipientské praxe s podprůměrným finančním ohodnocením). Zručný a technologicky vybavený řemeslník-živnostník v oblasti energetiky či instalatérství může dosáhnout stotisícového čistého příjmu často ve věku, kdy jejich vrstevníci teprve opouštějí fakulty.

Klíčový ekonomický argument pro rozdíl mezi kvalifikovaným řemeslníkem a vysokoškolákem s diplomem, který byl sexy před pár lety, ale dnes jej nahradí AI agent, spočívá v nákladech obětované příležitosti: finančním vyčíslení toho, o kolik peněz mladý člověk přijde a jaké dluhy naakumuluje, než vůbec začne vydělávat. A vůbec bych nepodceňoval tu strašnou frustraci, když posíláte svoje resumé všude možně, hlásíte se na otevřené pozice a oni se vám ani neobtěžují odpovědět, že vás nechtějí. To je také „opportunity cost“ jako pra*e, jak jistě potvrdí každý, kdo to zažil.

Ve Spojených státech s drahými soukromými univerzitami jsou náklady na studium obzvlášť zbytnělé, ale i na levnější státní univerzitě vyjde bakalářský program průměrně na 120 tisíc dolarů (na soukromých školách až 260 tisíc dolarů). Během těchto let student navíc obětuje přibližně 160 tisíc dolarů na mzdách, které mohl vydělat, ale nevydělal. Ve 23 letech tak startuje profesní život s masivním dluhem a nulovou praxí.

Naopak „operátoři fyzického světa“ (skvělý orwellovský termín) musejí získat odborné certifikace a absolvovat tréninkové programy, což stojí 15–33 tisíc dolarů. Tyto náklady jsou ve Spojených státech často plně hrazeny profesními odborovými organizacemi či partnerskými firmami v rámci schématu placené praxe „earn-while-you-learn“. Ve 23 letech má mladý elektrikář čtyři roky čisté praxe, nulový dluh a kumulovaný výdělek přesahující 200 tisíc dolarů.

Také si přečtěte:
Humanoidi už zvládnou většinu fyzické práce. V továrnách se ale nevyplatí
Minimální mzda a levná práce jsou pozvánkou pro roboty
Budou ještě třeba externí odborníci? Díky AI si firmy často poradí samy

Při srovnání mezinárodního trhu práce narážíme na fascinující právní paradox, který přímo vyvrací mýtus o neprostupné evropské byrokracii a flexibilní Americe.

V oblasti manuálních profesí je totiž evropský řemeslník z hlediska právního postavení při výkonu profese mnohem mobilnější než ten americký. Ve Spojených státech neexistuje pro výkon řemesla žádná jednotná „národní licence“: regulace elektrikářů, instalatérů či HVAC techniků (klimatizace, chlazení, vytápění) spadá plně do kompetence jednotlivých států, případně okresů. Pokud řemeslník získá licenci Master Electrician v Texasu, nemůže automaticky odejít pracovat do New Yorku či Kalifornie. Musí se spoléhat na takzvané reciproční dohody mezi konkrétními státy. Pokud reciprocita neexistuje, je nucen znovu doložit tisíce hodin praxe a absolvovat kompletní státní zkoušky od nuly.

Na území Evropské unie je volný pohyb pracovních sil chráněn silnou unijní legislativou. Český výuční list tak má právní váhu v celé Unii. U neregulovaných oborů (například truhlář) může řemeslník nastoupit kdekoli bez schvalování. U vysoce regulovaných a bezpečnostně rizikových oborů (elektrikář, plynař) sice hostitelská země (třeba Německo v rámci procesu Anerkennung) porovnává osnovy, ale legislativa jí neumožňuje žadatele paušálně odmítnout – v případě rozdílů v délce studia pouze nařídí rozdílovou zkoušku či praxi pod dohledem.

Ačkoli je vysokoškolské studium v Česku na státních školách bezplatné, pětileté magisterské studium na ekonomické či právnické fakultě, pokud v průběhu studia nepracujete v oboru, představuje velmi podstatný náklad obětované příležitosti. Pokud by mladý člověk volil jiný kariérní postup a po absolvování učiliště s maturitou začal hned pracovat jako kvalifikovaný elektrotechnik či mechatronik, získal by finanční náskok, který jeho vrstevník s vysokoškolským diplomem bude dohánět minimálně deset let. Výjimky přitom existují v obou směrech, ale fakt je, že mi známý z cestovní kanceláře vyprávěl o tom, že si dnes vysoké procento zájezdů do exotiky kupují úspěšní řemeslníci. V restauraci sice personál angličtinou neoslní, ale útraty dělají vysoké. 

Řemesla, jež skutečně mají „zlaté dno“

Není pravda, že každé manuální řemeslo plošně nabízí stabilní budoucnost. Dochází k ostré segmentaci trhu na základě toho, jak moc je daná profese závislá na opakovatelné dílenské činnosti v kontrolovaném prostředí versus ve variabilním zásahu v terénu.

Odolné, ba naopak posílené nástupem AI budou tyto profese:

·         Technici průmyslové automatizace a robotiky: Globální poptávka roste skokově. Umělá inteligence sice dokáže vygenerovat softwarový kód pro robotickou linku, ale fyzické osazení senzorů, precizní mechanickou kalibraci ramen a reálné zapojení v nestrukturovaném průmyslovém prostředí musí provést specializovaný člověk.

·         Průmyslová vzduchotechnika a chlazení: Masivní budování obřích datových center nezbytných pro běh AI generuje extrémní nároky na průmyslové chlazení. Chladicí systémy představují kritickou fyzickou infrastrukturu vyžadující permanentní lidský dohled a servis.

·         Chytří elektrikáři a specialisté na mikrosítě: Zelená transformace, integrace fotovoltaických systémů, bateriových úložišť a tepelných čerpadel vyžaduje pokročilé systémové myšlení přímo na místě instalace.

Rutinní obory ohrožené automatizací:

·         Klasické dílenské zámečnictví a rutinní svářečské práce: V továrním prostředí jsou tyto stabilní, neměnné a opakovatelné pracovní trajektorie plně a masivně nahrazovány kolaborativními roboty (coboty) naváděnými pokročilým počítačovým viděním.

·         Základní CNC (computer numerical control) obrábění: Generativní design spojený s AI dokáže sám optimalizovat obráběcí plány a posílat je přímo do koncových strojů. Význam lidského operátora se zužuje na pouhou mechanickou kontrolu a údržbu, nikoli na kreativní programování strojů.

Modré límečky s tabletem

Mnohá řemesla jsou dnes fajnová a nemají nic společného s představami o „špinavé, fyzicky úmorné dřině“. Nastupuje fenomén „Blue-Collar Tech“, kde se stírá rozdíl mezi softwarovým specialistou a manuálním expertem. Vysokoškolák navrhuje makrosystémy, vytváří softwarové platformy, digitální schémata a architektonické modely (Building Information Modeling – BIM). Jeho práce je z podstaty digitální a kognitivní, a proto je paradoxně mnohem snáze opakovatelná pokročilými systémy umělé inteligence. Naopak high-tech operátor v terénu nevymýšlí software, ale je jeho klíčovým uživatelem ve fyzické realitě. Technologie nepřebírají jeho práci, ale dělají ji vysoce efektivní, čistou a bezpečnou. Konkrétními příklady technologií, jež naplňují tyto předpoklady, jsou:

·         Rozšířená realita (Augmented Reality – AR) při instalacích: Elektrikář či instalatér nepoužívá tištěné výkresy. Pomocí průmyslových AR brýlí vidí schéma zapojení, vnitřní skryté rozvody nebo instrukce k opravě promítnuté přímo na zeď či na konkrétní stroj před sebou.

·         Drony s LiDAR (Light Detection and Ranging) skenováním: Pokrývači či izolatéři před rekonstrukcí střechy nešplhají s metrem po nebezpečných plochách. Vypustí dron vybavený LiDARem (technologie dálkového měření vzdálenosti, která využívá laserové paprsky k mapování okolí). Ten během několika minut vytvoří dokonalý 3D model objektu s milimetrovou přesností, vypočítá spotřebu materiálu a odhalí skryté vlhkostní vady.

·         IoT (Internet of Things) prediktivní diagnostika: Technik výtahů již nechodí „naslepo“ hledat závadu. Výtah osazený IoT – sítí fyzických předmětů a zařízení, jež jsou vybavena senzory, softwarem a konektivitou k internetu, díky čemuž spolu mohou vzájemně komunikovat a vyměňovat si data bez nutnosti lidského zásahu – sám nahlásí anomálii ve vibracích motoru. Technik přichází s tabletem přímo k danému dílu, který vymění dříve, než dojde k poruše – práce probíhá čistě a bez zbytečné diagnostické dřiny.

·         Ergonomické exoskelety (vnější kostry): Při manipulaci s těžkými břemeny (například usazování tepelných čerpadel) využívají řemeslníci nositelné mechanické nebo robotické zařízení, jež se připevňuje k lidskému tělu a přebírá zátěž z bederní páteře a ramen. Fyzické opotřebení těla se tak snižuje na minimum.

Zvítězí český pragmatismus?

Realita trhu práce a hrozby spojené s AI se začínají promítat do uvažování českých rodičů a studentů, což vede k postupnému bourání historických předsudků vůči odbornému školství. Čtyřleté obory jako mechanik elektrotechnik, mechatronik, autotronik či technik budov zažívají velký nárůst zájmu uchazečů.

Rodiče je už nevnímají jako únikovou nouzovou variantu, ale jako vysoce pragmatickou volbu. Maturita studentovi garantuje společenský status a otevřené dveře k případnému vysokoškolskému studiu, zatímco výuční list a praktická osvědčení mu poskytují okamžitou finanční nezávislost. Kombinace digitální gramotnosti a rukou schopných reálné práce se stává velmi funkční pojistkou proti technologické nezaměstnanosti.

Druhý silný trend, který už Češi také nenechali bez povšimnutí, je rostoucí poptávka po zdravotnických oborech, založená na demografických změnách. Zda půjde nahradit i empatické a šikovné zdravotní sestry, uvidíme nejdřív v Japonsku, Jižní Koreji nebo Číně. Tam už probíhá stárnutí populace a pokles ekonomicky aktivního obyvatelstva a jeho kompetencí, ale na pozadí dobré adopce high-tech. Uvidíme, jak se humanoidní robotické ošetřovatelky ujmou a jestli budou schopny originál nahradit.

Do doby, než zvítězí český pragmatismus, zkuste popřemýšlet, zda je víceleté gymnázium opravdu tou nejlepší startovací dráhou k budoucnosti, která bude patřit „AI nenahraditelným“.

Miroslav Zámečník je ekonom, konzultant a publicista. Je hlavním poradcem České bankovní asociace. V minulosti byl například předsedou dozorčí rady Českých aerolinií a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Také vedl Centrum pro ekonomickou analýzu v kanceláři prezidenta Václava Havla a byl zástupcem České republiky ve Světové bance.

Editovala Markéta Fišerová