Svrchovanost zákona, dodržování dohod, ochrana majetku, nezávislý soudní systém – to jsou základní předpoklady pro ochotu firem investovat v jakékoli zemi. Venezuela nesplňuje žádnou z těchto elementárních podmínek. Přesto prezident Donald Trump očekává, že americké firmy do rozvoje tamního ropného průmyslu napumpují v příštích letech minimálně 100 miliard dolarů (2,1 bilionu korun).

Šéf ExxonMobilu Darren Woods na pátečním setkání s americkým prezidentem vysílaným hlavními televizními kanály v přímém přenosu označil Venezuelu za zemi, v níž nelze investovat – doslova použil výraz „uninvestable“. Trumpovi sdělil, že pokud by se tam Exxon po hořkých zkušenostech s opakovaným znárodněním svého majetku měl vrátit, bude požadovat garance a „zásadní změny“ právního a obchodního prostředí v zemi. Konkrétní příslib investic odmítli americkému prezidentovi dát i zástupci ConocoPhillips a dalších firem. Navýšení produkce slíbil pouze Chevron, který jako jediný z velkých nadnárodních konglomerátů ve Venezuele v tuto chvíli podniká.

Odmítavý přístup velkých amerických těžařů ke vstupu do země s největšími prokázanými zásobami ropy na světě je pro Trumpa nepříjemnou komplikací. Prezident totiž už vyhlásil, že z prodeje venezuelských ropných zásob, jež dosahují téměř pětinásobku těch amerických, utrží tučné zisky „pro dobro amerického a venezuelského lidu“. K venezuelské ropě si uvolnil cestu první lednový víkend vojenskou operací, během níž speciální americké komando zadrželo a do Spojených států přepravilo tamního diktátora Nicoláse Madura.

Převzetím kontroly nad venezuelskými ropnými ložisky chce Trump upevnit světovou energetickou dominanci USA a v duchu nové Národní bezpečnostní strategie dál posílit vůdčí pozici USA na západní polokouli.

Trump obvinil Madura z pašování drog ve velkém a bezprecedentní zásah proti jeho vládě odůvodnil nutností zabránit tomu, aby nad venezuelskou ropou získaly kontrolu Rusko a Čína, se kterými tamní režim udržoval vřelé vztahy. Po odstranění venezuelského diktátora však Američané nechali v zemi vládnout místopředsedkyni jeho vlády Delcy Rodríguezovou. Ke změně režimu tedy zatím nedošlo.

Noční můra znárodňování

Americké firmy včetně Exxonu a Conoca mají s investicemi v latinskoamerické zemi špatné zkušenosti. Zhruba před 20 lety, kdy zemi vedl autoritářský prezident Hugo Chávez, odmítly požadavek jeho vlády na vytvoření společných podniků s venezuelským státem, do nichž měli těžaři vložit veškerý svůj majetek v zemi a na oplátku získat menšinové podíly. Tamní vláda tak hodlala získat kontrolu nad jejich zisky. Když to odmítli, Chávez jejich majetek znárodnil.

Jedinou společností, která tehdy vynucenou spoluúčast státu přijala, byl Chevron, jemuž teď americká vláda umožňuje v zemi podnikat se zvláštní licencí. Ropa, kterou prostřednictvím společného podniku s venezuelskou státní firmou Petróleos de Venezuela (PDVSA) vyváží, nepodléhá sankcím.

Trumpův záměr ovládat obchod s venezuelskou ropou „na dobu neurčitou“ tak naráží na obavy opakovaně traumatizovaných amerických těžařů, že se ve Venezuele znovu spálí. Investoři v zemi nevidí ani náznak vymahatelnosti práva či demokratických norem, fungujících institucí nebo jistoty, že tamní vláda dodrží své slovo. Zemi vede tatáž garnitura, jež si před dvěma dekádami přivlastnila plošiny, ropovody a majetek západních firem, poukazuje Politico.

Trump firmám slíbil zajištění bezpečnosti, aniž by zatížil kapsy amerických daňových poplatníků či použil americkou armádu. Bezpečnostní garance jim prý poskytne sama Venezuela, jejíž vládu pod taktovkou prozatímní prezidentky Rodríguezové má teď Trump pevně pod kontrolou. Firmám a jejich podnikům i zaměstnancům v zemi přislíbil „úplnou jistotu a bezpečí“. Podle Politica však popřel spekulace, že by firmy získaly finanční garance za případné ztráty.

Exxon se slovy svého šéfa Woodse dožaduje „trvalé“ ochrany investic s tím, že jeho podnikání počítá s dlouhodobými horizonty v řádu desetiletí. Chce také změny v současných venezuelských zákonech týkajících se těžby uhlovodíků, pokud má o návratu uvažovat. V následujících týdnech prý do země vyšle technický tým, který posoudí stav aktiv. Woods připomněl, že firma byla ve Venezuele už od čtyřicátých let minulého století. Majetek jí byl v zemi zabaven již dvakrát, a má-li se tam vrátit potřetí, musí to být za jiných okolností.

Trumpův spojenec a manažer v odvětví frakování Harold Hamm na setkání uvedl, že jako ropného „průzkumníka“ jej příležitost ve Venezuele zajímá. Ale ani on žádný konkrétní slib neučinil a prostředí v zemi popsal jako „náročné“. Jediný z amerických olejářských konglomerátů, kdo se k něčemu konkrétnímu zavázal, byl Chevron, jehož místopředseda představenstva Mark Nelson slíbil existující produkci do dvou let zdvojnásobit. Ve společném podniku s PDVSA produkuje 240 tisíc barelů denně.

Menší firmy a evropský Shell projevily více nadšení. Šéf Shellu Wael Sawan se podle Politica snaží od Američanů získat povolení, aby se firma do Venezuely mohla vrátit poté, co odtud byla kvůli programu znárodňování v sedmdesátých letech minulého století vytlačena. Jeffery Hildebrand, generální ředitel společnosti Hilcorp Energy a významný Trumpův dárce, uvedl, že jeho společnost je „plně odhodlána“ se do obnovy infrastruktury ve Venezuele pustit.

Evanan Romero, konzultant pro ropný průmysl z texaského Houstonu, jenž se podílel na snaze Trumpovy vlády přivést americké producenty ropy zpět do Venezuely, uvedl, že mezinárodní ropné společnosti se do země nevrátí, pokud tam budou platit stejné zákony a vládnout stejní lidé, kteří jim před desítkami let vyvlastnili majetek.

Těžká a kyselá

Podle dat OPEC ještě v roce 2000, kdy v zemi operovali američtí těžaři, dodávala Venezuela na trh kolem dvou milionů barelů za den. Dnes je to méně než milion. Poslední ránu odvětví uštědřily přísné sankce na vývozy venezuelské ropy od roku 2019, jež Američané pak dále přitvrzovali a tím zaškrcovali příjmy Madurova režimu. Koncem loňského roku pomocí námořní blokády začali bránit veškerým vývozům ropy venezuelské státní společnosti PDVSA. Zadrželi při tom pět tankerů a převzali prodej sankcionované ropy ve venezuelských zásobnících v objemu 30–35 milionů barelů, z nichž velká část měla směřovat do Číny jako splátka dluhu.

Američané, jejichž vlastní ropnou produkci tvoří z větší části lehká břidlicová ropa, chtějí těžkou venezuelskou surovinu pro posílení energetické bezpečnosti. Ke zpracování tohoto typu ropy je přizpůsobena většina amerických rafinerií, z nichž velká část se nachází podél pobřeží Mexického zálivu.

Těžká ropa se kromě Venezuely těží hlavně v Kanadě a Rusku. Jedná se o hustou „kyselou“ ropu s vysokým obsahem síry, která je levnější než lehčí a „sladší“ varianty, a proto na jejím zpracování mohou firmy utržit vyšší marže. Podle analytika BloombergNEF Davida Dohertyho se nejnovější rafinerie stavějí na zpracování právě tohoto typu ropy. Vyrábí se z ní drahé produkty jako pohonné hmoty do raket a letadel.

Kdyby neexistovaly překážky v podobě nefunkční infrastruktury, světové dodávky ropy by díky Venezuele podle Dohertyho mohly vzrůst o dva miliony barelů za den těžké ropy. Světový trh je však ropou přesycen a takové množství nové suroviny by podle něj „opravdu ublížilo“ cenám.

Goldman Sachs očekává že ropa letos kvůli přebytku na trhu ještě zlevní až na úroveň kolem 50 dolarů za barel. Průměrnou cenu ropy Brent/WTI investiční banka predikuje 56/52 dolarů za barel. Doherty předpovídá, že v příštích dvou letech bude reálné z venezuelské produkce na trh přidat 300–500 tisíc barelů nad rámec nyní vyváženého jednoho milionu barelů denně. 

Zpracování těžké ropy je sice ziskovější, ale představuje i větší zátěž pro životní prostředí, protože při její těžbě je nutné spalovat vysoké množství odpadních plynů, hlavně metanu. Ten je podle newsletteru Politico Switch jako skleníkový plyn mnohonásobně silnější než uhlík.

Spojené státy podle dat statistického úřadu ministerstva energetiky US Energy Information Administration (EIA) produkovaly do poloviny prvního desetiletí zhruba pět milionů barelů ropy denně. S příchodem nových metod těžby břidlicové ropy produkce prudce vzrostla a dnes je na úrovni přibližně 13 milionů barelů za den. Lehká břidlicová ropa přitom představuje až 65 procent z celkových amerických objemů. Venezuela má zásoby v objemu zhruba 303 miliard barelů těžké ropy.

Kromě získání dodávek levné těžké ropy je kontrola nad venezuelskými zásobami klíčová také jako geopolitická páka. Pokud přijdou americké firmy do Venezuely, aby tam rozjely ropné projekty, tak podle vyjádření nezávislého energetického experta pro Deutsche Welle Michaila Krutichina budou muset vytlačit ze země ruské a čínské subjekty. Rusko v zemi investovalo více než 17 miliard dolarů a Čína přes 20 miliard dolarů. „Myslím, že nebudou moc rádi, když uvidí, že o své investice přijdou.“