Akciové trhy v Evropě letos posilují jako celek, ale jedno odvětví se v růstu naprosto vymyká průměru. Jsou to banky, jejichž akcie se nyní obchodují nejvýš od začátku finanční krize před 17 lety. Stojí za tím dobré hospodářské výsledky a také optimistický výhled. Investoři věří, že tlak na výdaje na obranu, hlavně v Německu a dalších zemích, pomůže růstu v Evropské unii a zvýší poptávku po úvěrech. 

Index Stoxx Europe 600 Banks, který měří výkonnost 50 největších bankovních titulů na starém kontinentu, posílil od začátku roku o 40 procent. Index je nejvýš od léta 2008, tedy období před vypuknutím finanční krize. Největšími vítězi tohoto trendu jsou německá Commerzbank a francouzská Société Générale, kde se v obou případech cena akcií letos už víc než zdvojnásobila. 

Nadšení, s nímž investoři v uplynulých měsících nakupovali banky do svých portfolií, má hned několik důvodů. Evropa si uvědomila, že se po nástupu prezidenta Donalda Trumpa do Bílého domu musí stát soběstačnější v otázce obrany, a chystá mohutné vojenské výdaje. Přelomovou událostí byl letos nástup nové německé vlády kancléře Friedricha Merze, která opustila tradiční konzervativní přístup k vládnímu utrácení, prosadila výjimku pro dluhovou brzdu a vytvořila infrastrukturní fond s palebnou silou 500 miliard eur. Investoři věří, že tyto faktory nastartují investiční aktivitu a ekonomický růst. A bankám porostou příjmy z poplatků a provizí z úvěrů a dalších finančních služeb. 

Drtivá většina evropských peněžních ústavů v těchto dnech zveřejnila své výsledky za druhé čtvrtletí a ukazuje se, že už nyní se jim daří velmi dobře. Podle dat agentury Bloomberg jejich čistý zisk v průměru rostl meziročně přes 34 procent, což je velmi nadstandardní dynamika. Société Générale stoupl zisk o 30 procent, největší italské bance UniCredit o 24 procent a německá Deutsche Bank vykázala nárůst zisku o 38 procent. 

Strmá výnosová křivka a úspory

K dobrým výsledkům bude přispívat rovněž strmá výnosová křivka – jev, při kterém se rozšiřuje rozdíl mezi výnosy dluhopisů s kratší splatností a vyššími výnosy dluhopisů s dlouhou splatností. To je opět způsobeno tím, že trhy předpokládají, že rozsáhlé rozpočtové a zbrojní výdaje urychlí ekonomický růst a inflaci a s tím nejspíš přijdou i vyšší úroky. Například 30letý německý vládní bond aktuálně nese o 1,2 procentního bodu více než vládní papír s dvouletou splatností. Rok nazpět dosahoval tento rozdíl pouze desetinu procentního bodu. Byznys bank spočívá v přijímání krátkodobých depozit a poskytování dlouhodobých úvěrů. Když se tedy rozevírají nůžky mezi výnosy dlouhých a krátkých obligací, nahrává to bankám k vyšší ziskovosti. 

Strmá výnosová křivka v kombinaci s robustní poptávkou po úvěrech pomáhá čistým úrokovým příjmům. Pro evropské peněžní domy jde o klíčový ukazatel, jelikož se dominantně zaměřují na klasické poskytování úvěrů. Povzbudivou zprávou rovněž je, že si úvěrová portfolia udržují dobrou kvalitu a podíl problémových půjček je zanedbatelný. Například podíl potenciálně problémových půjček, které Société Générale drží ve svém portfoliu, klesl ve druhém kvartálu na 2,8 procenta, což je nejnižší hodnota v posledních letech.

K dobrým profitům přispívá i tlak na efektivitu a snižování nákladů, což je oblast, kde hraje roli také proces digitalizace. Například provozní náklady Deutsche Bank v poměru k výnosům – takzvané cost-to-income ratio – loni přesahovaly 76 procent. Letos má tento německý finanční ústav nakročeno ke snížení zmíněného poměru na 65 procent. Rovněž Société Générale potěšila investory svou schopností držet provozní náklady na uzdě: ve druhém čtvrtletí dosáhly 4,3 miliardy eur, zatímco analytici očekávali 4,4 miliardy eur.

Stejně jako v prvním čtvrtletí, i v tom druhém napomohly k lepším celkovým číslům peněžních domů příjmy z obchodování s cennými papíry (trading). V tomto segmentu inkasují banky poplatky za obchodování s akciemi, měnami, dluhopisy či různými deriváty. Díky rozkolísaným trhům tyto příjmy citelně rostly. Jde o pozitivní překvapení, jelikož evropské banky v tradingu tradičně příliš silné nejsou. V tomto směru si dobře vedla francouzská BNP Paribas, jejíž poplatky z obchodování s měnami, dluhopisy a komoditami meziročně vzrostly o 27 procent na 1,4 miliardy eur. Turbulentní trhy pro změnu brzdily aktivitu v investičním bankovnictví, jelikož firmy v takových případech odkládají vstupy na burzu nebo emise dluhopisů. Tento segment ovšem v Evropě není tak důležitý jako v USA.

Levné, nebo drahé?

Současný kurzový vzestup ale dostal akcie evropských bank na úrovně, na kterých je už nelze považovat za příliš levné. Ostře sledovaný poměr mezi tržní a účetní hodnotou vlastního kapitálu (ukazatel P/B) je nyní v průměru na úrovni 1,2. To je také změna oproti minulosti, kdy se evropské banky dlouhodobě obchodovaly pod svou účetní hodnotou, tedy s poměrem pod 1. Například během prvního pandemického roku 2020 se daly akcie bank pořídit v průměru za pouhý 0,4násobek své účetní hodnoty. 

To souvisí s historicky špatnou ziskovostí, kterou způsobily záporné sazby v eurozóně. Záporné sazby skončily v roce 2022 a rentabilita se od té doby setrvale zlepšuje – klíčový ukazatel návratnosti vlastního kapitálu se vyšplhal na hodnoty okolo 12 procent. V kontextu nedávné historie je návratnost deset procent a víc u evropských bank považována za úspěch. Pro srovnání: v covidovém roce 2020 dosahovala u bank návratnost vlastního kapitálu necelá dvě procenta. 

Část správců peněz a analytiků namítá, že krátkodobě mohou rizika kolem cel utlumit hospodářský růst a další posilování evropských bankovních titulů tak zastavit. Někteří investoři ale vidí situaci jinak: argumentují, že se americké peněžní ústavy v průměru obchodují na 2,5násobku účetní hodnoty svého vlastního kapitálu, a proto mají evropské banky ještě prostor pro další růst.

Banky v USA

Americké finanční domy mají dlouhodobě lepší ziskovost. Návratnost vlastního kapitálu u nich teď dosahuje zhruba 13 procent, což na první pohled nemusí vypadat tak odlišně ve srovnání s Evropou. V případě amerických bank je ovšem ziskovost mnohem stabilnější. Například ve zmiňovaném roce 2020 návratnost vlastního kapitálu amerických bank poklesla na osm procent, zůstala tedy podstatně vyšší než v případě evropských finančních ústavů. V budoucnu se navíc může dál zvyšovat.

Současné tržní prostředí v Americe je pro bankéře taktéž přívětivé. Fed odkládá snižování sazeb a zároveň rozdíl mezi výnosem 30letého amerického vládního bondu a dluhopisu s dvouletou splatností přesahuje procentní bod. Díky tomu americké finanční domy, podobně jako ty evropské, generovaly silné výsledky za druhé čtvrtletí. I vyhlídky na další kvartály zůstávají optimistické. Lídr trhu JPMorgan dokonce zvedl celoroční odhad na své čisté úrokové výnosy na astronomických 95,5 miliardy dolarů. Takové hodnotě se jako jediná evropská instituce může přiblížit Banco Santander, jejíž čisté úrokové výnosy letos dosáhnou zhruba 45 miliard eur. To je ovšem částečně způsobeno tím, že banka má hodně aktivit v USA a Jižní Americe – v těchto regionech tvoří zhruba polovinu čistých úrokových výnosů.

Silný trading

Podobně jako v Evropě se i ve Spojených státech peněžním ústavům dařilo v tradingu, jelikož byly trhy rozkolísané na obou stranách Atlantiku. Banky v USA generovaly významný nárůst příjmů z obchodování s akciemi, což souvisí s rozbouřenými burzami v posledních měsících. Například výnosy světoznámé banky Goldman Sachs z akciového tradingu vystřelily meziročně nahoru o 36 procent na 4,3 miliardy dolarů. A stejně jako v Evropě zabránila prozatím zvýšená volatilita citelnějšímu oživení investment bankingu. Nicméně s tím, jak se americké burzy nacházejí na rekordech, začíná se víc firem zajímat o vstup na burzy nebo o emise dluhopisů, takže by mohlo být dosaženo lepších čísel v dalších kvartálech.

Americkým finančním institucím by měla pomoci rovněž benevolentnější regulace, k níž se chystá přistoupit administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Výsledkem bude zmírnění některých kapitálových požadavků. Jinými slovy, změny by měly umožnit peněžním ústavům fungovat s nižšími úrovněmi vlastního kapitálu, což pozitivně ovlivní profitabilitu. Právě příznivější regulatorní prostředí a velký, neroztříštěný a pružný trh v USA jsou faktory, díky kterým si americké banky ještě dlouhou dobu udrží náskok ve valuacích oproti svým evropským protějškům.